14 C 118/2023-44 — Okresní soud ve Znojmě

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 23. 1. 2023 se žalobkyně domáhala zaplacení dlužné částky 15 512,27 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši 8,5 % ročně od 25. 6. 2022 do zaplacení, částečně kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 016,80 Kč a úroku ve výši 21,99 % ročně z částky 13 712,27 Kč a náhrady nákladů řízení. K odůvodnění uvedla, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba], s žalovaným dne [datum] uzavřela smlouvu o bankovních produktech a službách, dle které účastníci smlouvy sjednali vedení běžného účtu a následně i poskytování kontokorentního úvěru [úvěr] k běžnému účtu, práva a povinnosti účastníků smlouvy byly upraveny produktovými podmínkami, obchodními podmínkami, dispozicemi ke kontokorentnímu úvěru, úrokovým listem a sazebníkem banky. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla kontokorentní úvěr ve výši 10 000 Kč, úroková sazba pro čerpání a nepovolený debetní zůstatek byly sjednány v písemné dispozici, žalovaný se zavázal, že na jeho běžném účtu bude minimální měsíční kreditní příjem ve výši 50 % poskytnutého úvěrového limitu a žalovaný se zavázal nepřekročit výši poskytnutého úvěrového limitu. Žalovaný porušil své smluvní povinnosti, překročil povolený úvěrový limit, čímž vznikl na běžném účtu nepovolený debetní zůstatek, proto původní věřitel zrušil poskytování [úvěr], debetní zůstatek z běžného účtu ve výši 13 712,27 Kč převedl ke dni 20. 1. 2021 na nově otevřený úvěrový účet číslo [bankovní účet]. Po převedení debetního zůstatku původní věřitel umožnil žalovanému jeho splacení ve splátkách s úrokem a poplatky podle sazebníku banky, žalovaný svoje povinnosti řádně nesplnil, proto banka ke dni 25. 5. 2021 úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky 15 512,27 Kč, dlužná jistina se úročila úrokovou sazbou pro nepovolený debetní zůstatek ve výši 21,99 % ročně. Ke dni podání návrhu žalovaný dluží nesplacenou jistinu 13 712,27 Kč, poplatky a smluvní pokutu 1 800 Kč a částečně kapitalizovaný úrok z prodlení z jistiny ke dni 25. 6. 2022 ve výši 1 016,80 Kč. Předžalobní výzvou ze dne 3. 11. 2022 byl žalovaný vyzván k zaplacení dluhu. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 29. 6. 2022. 2. Žalovaný se k návrhu nevyjádřil, k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti na základě zjištěného skutkového stavu podle výsledků provedeného dokazování. 3. Z písemné smlouvy o bankovních produktech a službách ze dne [datum] ve znění dispozice ke smlouvě ze dne [datum] bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyní jako bankou a žalovaným jako klientem byla uzavřena smlouva, dle které byl žalovanému zřízen a veden běžný účet číslo [bankovní účet], současně bylo sjednáno poskytování [úvěr] k běžnému účtu s povoleným limitem 10 000 Kč ode dne 5. 12. 2012 za podmínky, že bude mít na účtu minimální měsíční kreditní příjem ve výši 50 % poskytnutého úvěrového limitu, žalovaný se zavázal nepřekročit výši poskytnutého úvěrového limitu, úroková sazba [úvěr] činila 19,90 % ročně a úroková sazba z nepovoleného debetního zůstatku činila 21,99 % ročně. Žalovanému byla poskytnuta platební karta, internetové bankovnictví a služba [služba]. Nedílnou součástí uzavřené smlouvy a dispozic byly obchodní a produktové podmínky banky, sazebník a úrokový lístek původního věřitele. Z předložených výpisů z běžného účtu a úvěrového účtu bylo prokázáno, že žalovaný porušil své smluvní povinnosti a překročil povolený úvěrový limit, čímž vznikl nepovolený debetní zůstatek na jeho běžném účtu. Z písemného oznámení o zesplatnění ze dne 27. 5. 2021 bylo prokázáno, že žalovanému bylo oznámeno zrušení poskytování [úvěr], dluh ve výši 13 712,27 Kč byl z běžného účtu převeden na nově otevřený úvěrový účet číslo [bankovní účet] a žalovaný byl vyzván k zaplacení dluhu nejpozději do 10. 6. 2021. Předžalobní výzvou ze dne 3. 11. 2022 byl žalovaný vyzván k zaplacení dluhu. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 29. 6. 2022. 4. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. 6. Dle skutkových tvrzení žaloby a předložených listinných důkazů měla být mezi původním věřitelem a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a následujících o. z. a zákona o spotřebitelském úvěru. Soud předložené listinné důkazy posoudil a vyhodnotil s přihlédnutím k rozsudku Soudního dvora EU (dále jen„ SDEU“) ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, ve kterém SDEU potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě zjištění porušení povinnosti je povinností vnitrostátního soudu vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, dle které se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem. V daném případě soud dospěl k závěru, že původní věřitel řádně nepřezkoumal a nevyhodnotil úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti žalovaného nedoložila vůbec nic, a to ani přes výzvu soudu. Uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná dle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru. Cílem směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru je ochrana spotřebitele před nadměrným zadlužením a platební neschopností s přihlédnutím k nerovnému postavení spotřebitele vůči poskytovateli úvěru a jeho vyjednávací pozice, která často vede k akceptaci předem nastavených neměnných smluvních podmínek formulářových smluv tak, jak tomu bylo v projednávané věci. Původní věřitel porušil zákonnou povinnost posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného, z toho důvodu byl žalovaný povinen uhradit dle § 87 odstavec 1 zákona o spotřebitelském úvěru pouze dlužnou jistinu úvěru, která byla ke dni zesplatnění ve výši 13 712,27 Kč, proto soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni jistinu ve výši 13 712,27 Kč s úrokem z prodlení dle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády číslo 351/2013 Sb. ve výši 8,25 % ročně z této částky ode dne 26. 5. 2021, tedy po dni zesplatnění dlužné částky. 7. Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. 8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.), tak, jak je uvedeno výše ve výrokové části rozsudku, neboť byť byla žalobkyně ve věci úspěšná jen částečně, její míra úspěchu ve věci je vyšší než její neúspěch a žalobkyně má tedy právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které tvoří odměna za právní zastoupení za tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby) dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., po 300 Kč za úkon, paušální náhrada hotových výdajů dle § 14b odst. 5 citované vyhlášky za tyto tři úkony právní služby po 100 Kč za úkon, zaplacený soudní poplatek z podané žaloby ve výši 800 Kč a 21 % DPH ve výši 252 Kč, celkem 2 252 Kč. Úspěch žalobkyně činil 88,39 %, její neúspěch se pak rovná 11,61 % uplatněného nároku. Po odečtení míry neúspěchu od jejího úspěchu ve věci tak vychází, že žalobkyně má nárok na náhradu 76,79 % vzniklých nákladů řízení, což při celkových nákladech řízení 2 252 Kč (tedy 100 %) odpovídá částce 1 729,31 Kč Náklady řízení je žalovaný povinen uhradit k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 148 odstavec 1 o. s. ř.).