14 C 21/2023-40 — Okresní soud ve Znojmě

Předmětem řízení bylo zaplacení částky 13 890 Kč spolu s náklady na vymáhání pohledávky ve výši 2 739,37 Kč, spolu se smluvní pokutou 0,1 % denně z dlužné částky od 18. 2. 2021 do 18. 5. 2021 a spolu se zákonným úrokem z prodlení z dlužné částky od 18. 2. 2021 do zaplacení, neboť žalobkyně na základě úvěrové smlouvy [číslo] poskytla žalované úvěr 11 200 Kč. Žalovaná se zavázala, že úvěr splatí s poplatkem za poskytnutí úvěru 2 690 Kč, tento závazek však nedodržela. Vedle poskytnuté jistiny a smluvených poplatků je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni dohodnuté poplatky za odeslané upomínky ve výši 35 Kč za každou odeslanou upomínku a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny. Provedeným dokazováním bylo z úvěrové smlouvy, smluvních podmínek a sazebníku poplatků zjištěno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, ve které se žalobkyně zavázala umožnit žalované čerpat úvěr až do výše 11 200 Kč. Dále byl sjednán poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 690 Kč. Splatnost úvěru byla stanovena do 17. 2. 2021. Pro případ prodlení se splacením úvěru byla sjednána smluvní pokuta 0,1 % z dlužné částky denně. Z potvrzení o provedené platbě vyplývá, že částka 11 200 Kč byla poukázána na účet žalované uvedený v úvěrové smlouvě dne 18. 1. 2021. Žalobkyně dále doložila, že před uzavřením smlouvy zjišťovala pravidelné měsíční příjmy a výdaje žalované a prověřovala ji v dostupných databázích dlužníků. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Z listinných důkazů lze učinit závěr, že žalobkyně řádným způsobem zkoumala a prověřila úvěruschopnost žalované splácet předmětný spotřebitelský úvěr, kdy žalobkyně provedla ověření solventnosti a úvěruschopnosti žalované posouzením jejich pravidelných měsíčních příjmů a výdajů. Z provedeného dokazování lze dále učinit závěr, že mezi žalobkyní a žalovanou byla platně uzavřena úvěrová smlouva dle § 2395 a násl. občanského zákoníku, na základě které, byl žalované poskytnut úvěr ve výši 11 200 Kč. Na základě ustanovení § 2395 občanského zákoníku a na základě uzavřené smlouvy tak žalované vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnutý úvěr spolu s dohodnutým poplatkem za poskytnutí úvěru. Bylo tedy na žalované, aby v řízení tvrdila a prokázala, že tuto povinnost vyplývající z uzavřené úvěrové smlouvy řádně a včas splnila. Žalovaná zůstala v řízení nečinná, soud proto vyšel z toho, že poskytnutý úvěr nebyl ze strany žalované řádně splacen. Splacení úvěru bylo utvrzeno smluvní pokutou (v žalobě nesprávně označenou jako smluvní úrok z prodlení, byť z předložených údajů o poskytovaném úvěru jednoznačně vyplývá, že pro případ prodlení se splácením byla stanovena povinnost dlužníka zaplati smluvní pokutu a dále úrok z prodlení v zákonné výši), dle § 2048 občanského zákoníku je proto žalovaná povinna zaplatit žalobkyni i dohodnutou smluvní pokutu, neboť tím, že úvěr ke sjednanému datu nevrátila, porušila povinnost, jejíž splnění bylo smluvní pokutou utvrzeno. Nesplacením úvěru do sjednaného data ([datum]) se žalovaná následujícího dne ocitla v prodlení s plněním peněžitého dluhu, žalobkyni proto dle § 1970 občanského zákoníku přísluší i úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném ke dni prodlení. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, jak je uvedeno výše, neboť žalobkyně byla ve věci plně úspěšná a má proto vůči žalované právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení tvoří odměna za právní zastoupení dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby) po 300 Kč, za úkon, paušální náhrada hotových výdajů za tyto tři úkony právní služby dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu po 100 Kč za úkon, zaplacený soudní poplatek z podané žaloby ve výši 800 Kč a 21% DPH ve výši 252 Kč. K aplikaci ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. přistoupil soud proto, že jde o řízení zahájené návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem plnění je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč.