21 C 127/2023-72 — Okresní soud ve Znojmě

1. Návrhem doručeným soudu dne [datum] se žalobkyně domáhá zaplacení dlužné částky 15.585 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedla, že s žalovanou dne [datum] uzavřela smlouvu o úvěru [číslo] na základě které se žalovaná zavázala zaplatit čerpaný úvěr ve výši 17 000 Kč spolu s úrokem ve výši 64,27 % ročně ve 18 měsíčních splátkách ve výši 1 500 Kč měsíčně splatných k 20. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem dubnem 2016 dle předloženého splátkového kalendáře. Žalovaná úvěr čerpala v plné výši. V souladu se smlouvou byl dne [datum] žalované poskytnut revolving ve výši 10.146 Kč, čímž došlo k navýšení úvěru, počet splátek úvěru navýšen o 12 měsíčních splátek ve výši 18.000 Kč, výpůjční úroková sazba revolvingu činila 64,27 % ročně. Žalovaná neplatila splátky řádně a včas, ocitla se v prodlení s úhradou splátek, do data zesplatnění uhradila 10 splátek po 1.500 Kč, celkem 15.000 Kč. Celý úvěr se stal splatný v souladu se smluvním ujednáním dle článku 12.3 smlouvy k [datum], výše nové jistiny vč. přirostlých dosud nezaplacených úroků činila 22.914 Kč, sestávající z dlužné původní jistiny 20.598,02 Kč a úroku 2.315,98 Kč. Po zesplatnění bylo celkem uhrazeno 19.726,30 Kč. Žalobkyně žádá o zaplacení částky dlužné nové jistiny úvěru v celkové výši 2.012,70 Kč s příslušenstvím, dále sjednané smluvní pokuty dle článku 12.1 smlouvy ve výši 390 Kč s příslušenstvím, dále zaplacení smluvní pokuty dle článku 12.7 smlouvy ve výši 0,1 % ročně z dlužné částky 22.914 Kč za každý den prodlení od [datum] do [datum], tedy 13.183 Kč, smluvního úroku z částky 20.598 od [datum] do [datum] ve výši 28 .738 kč, úrok z částky 17.722,82 Kč od [datum] do [datum] ve výši 795,30 Kč, úrok z částky 15.416,40 Kč od [datum] do [datum] ve výši 629,10 Kč, úrok z částky 12.845,83 Kč od [datum] do [datum] ve výši 576,51 Kč, úrok z částky 10.519,18 Kč od [datum] do [datum] ve výši 429,30 Kč, úrok z částky 9.667,36 Kč od [datum] do [datum] ve výši 526 Kč, úrok z částky 9.367 od [datum] do [datum] ve výši 343,98 Kč, úrok z částky 9.115,25 Kč od [datum] do [datum] ve výši 347,20 Kč a úrok za poskytnutí úvěru z částky 6.650,95 Kč od [datum] do zaplacení. Výše úroku je limitována na 120 % částky, tedy 32.400 Kč. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobkyně a na základě ní předložených důkazů. 3. Po provedeném řízení a na základě výsledků provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně. 4. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] soud zjistil, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, z obsahu plyne, že žalované byl poskytnut úvěr ve výši 17.000 Kč, kdy z oznámení žalobkyně o schválení úvěru [datum] spolu s dodejkou je patrná akceptace smlouvy žalobkyní a sdělení této skutečnosti žalované, kdy zároveň z kopie občanského průkazu je patrné, že žalovaná v souvislosti s uzavíráním smlouvy předložila svůj občanský průkaz. Žalovaná se zavázala uhradit jistinu a úroky celkem ve výši 27.000 Kč v 18 měsíčních splátkách po 1.500 Kč dle splátkového kalendáře z [datum], kdy byl sjednán úrok ve výši 87,95 % ročně po celou dobu splácení úvěru. Žalovaná byla informována o standardních informacích o spotřebitelském úvěru, jak plyne z žalovanou podepsaného formuláře z [datum] a vzala na vědomí informace pro klienta poskytované zprostředkovatelem úvěru. Dle oznámení o poskytnutí automatického revolvingu z [datum] vč. přílohy č. 1 splátkového kalendáře se podává, že k [datum] bylo uhrazeno 9.000 Kč, počet splátek nově činí 30 po 1500 Kč. Dle dokladu o vyplacení úvěru z [právnická osoba] k protiúčtu [bankovní účet] [bankovní účet] [celé jméno žalované] byla dne [datum] žalované připsána částka ve výši 17.000 Kč a dne [datum] částka 10.146 Kč. 5. Z karty klienta z č. l. 8 bylo zjištěno, že žalovaná čerpala úvěr ve výši 17.000 Kč dne [datum], a k [datum] čerpala automatický revolving ve výši 18.000 Kč, s reálně vyplacenou částkou 10.146 Kč, vyplacená částka včetně revolvingu činila 27.146 Kč, splaceno bylo 35.901,30 Kč, zbývá doplatit na jistině 2.012,70 Kč, celkem 57.124,40 Kč, po zesplatnění uhradila žalovaná částku 20.901,30 Kč, byla čtyřikrát upomínaná v souvislosti s touto smlouvou. 6. Z listiny„ hodnocení klienta“ z [datum] z č. l. 21 vyplynulo, že žalovaná před uzavřením předmětné smlouvy prohlásila, že její výlučný příjem spočívá v příjmu ze zaměstnání ve výši 21.000 Kč měsíčně, tvrzeně zaměstnavatel [název zaměstnavatele], [anonymizována dvě slova], prohlásila, že v domácnosti žije sama, výdaje má 3.800 Kč měsíčně, na bydlení, dopravu a jiné vynaloží 4000 Kč měsíčně, ostatní výdaje má splátky u žalobkyně, kdy je výslovně uveden souběh se dvěma dalšími smlouvami [číslo] kdy na tyto hradí měsíčně částku 9.797 Kč, je svobodná, má vlastní bydlení, tvrzené volné vývoje činí 3.403 Kč, žalovaná má maturitu. Ve vztahu k bonitě klienta byla doložena pouze kopie občanského průkazu, a prohlášení žalované, nebyly doloženy výpisy z bankovního účtu, potvrzení od zaměstnavatele, SIPO ani žádné vyúčtování, v poznámce analýzy schopnosti splácet je poznámka inkaso nedoloženo, namísto potvrzení zaměstnavatele k návrhu přiloženo pouze prohlášení podepsané žalovanou, že u zaměstnavatele zastává pozici [název pozice] [anonymizováno], s pracovním poměrem uzavřeným na dobu neurčitou. 7. Z výpisu z nebankovního registru ze dne [datum] z č. l. 52 bylo zjištěno, že byl proveden skóring žalované k posouzení její úvěruschopnosti s CBS skóre 428, s tím, že není hodnota skóre vysvětlena, nicméně soudu je z interní činnosti známo, že tato výše je hodnocena obvykle coby nižší riziko, podrobný výpis nebyl přiložen. 8. Z výpisu SOLUS z č. l. 26 bylo zjištěno, že v tomto registru nebyl k žalované ke dni [datum] veden žádný záznam. 9. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele. 10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 12. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by žalobkyně řádným způsobem zkoumala a prověřila úvěruschopnost žalované splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Žalovaná byla jednačtyřicetiletá žena s příjmem 21 000 Kč měsíčně, z něhož živila sebe, již měla dvě úvěrové povinnosti kdy tyto splácela polovinou svého tvrzeného měsíčního příjmu, současně pro účely bydlení a výživy spotřebovala částku ve výši 7.800 Kč, zbyly jí tak volné zdroje pouze 3.403 Kč, z nichž měla hradit další čerpaný spotřebitelský úvěr, když akceptovala roční úrok ve výši 64,27 % a se splátkou 1.500 Kč na 18 měsíců, prodlouženo revolvingem na 30, tj. polovinou zbylého měsíčního příjmu. Toto zakládalo otázku, zda tvrzená schopnost žalované plnit své dluhy má reálný základ. V zásadě jediná doložená konkrétní skutečnost na straně žalované byla její totožnost a ze strany žalobkyně do formuláře vyplněný souběh dalších dvou povinností splácet předchozí úvěry žalobkyně s výší splátek 9.797 Kč. Žalovaná pouze tvrdila příjem, vlastní bydlení, za výši nákladů na bydlení, inkaso, dopravu i ostatní označila 4.000 Kč, inkaso však nedoložila. Vzhledem k tvrzenému příjmu žalované ve výši 21.000 Kč a již existujícím dvěma nesplaceným úvěrům u téže žalobkyně by přitom i malá částka mohla hrát významnou roli ve schopnost platit splácet úvěr. Žalobkyně měla v dané situaci povinnost přistupovat k žalovanou sděleným údajům obezřetně a