21 C 281/2023-56 — Okresní soud ve Znojmě

1. Návrhem doručeným soudu dne 28. 7. 2023 se žalobkyně domáhá zaplacení dlužné částky 17 100 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedla, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě níž byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč, splatný v 60 týdenních splátkách po 300 Kč, počínaje 2. 3. 2021 a konče poslední splátkou splatnou do 19. 4. 2022. Poskytnuté finanční prostředky měly být zaplaceny spolu s úrokem ve výši 2 000 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Žalovaný se dostala do prodlení se splácením úvěru, kdy dosud uhradil celkem pouze 900 Kč. Je žádáno o zaplacení 10 000 Kč coby dlužné jistiny, částky 7 100 Kč coby dlužných poplatků, částky 1 960,40 Kč coby kapitalizovaných úroků vzniklých sazbou 20,88 % ročně z dlužné jistiny 10 000 Kč za dobu od 20. 4. 2022 do 23. 3. 2023, částky 1 103,19 Kč coby kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení vzniklých sazbou 11,75 % ročně z dlužné jistiny 10 000 Kč za dobu od 20. 4. 2022 do 23. 3. 2023, dále úroků ve výši 20,88 % ročně a zákonných úroků z prodlení ve výši 11,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému soudnímu jednání se bez omluvy nedostavil, soud proto ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobkyně a na základě jí předložených listinných důkazů. 3. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] [číslo] ze smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce vzal soud za prokázané, že mezi společností [právnická osoba] a žalovaným byla uzavřena smlouva, kterou se společnost [právnická osoba] zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit společnosti tuto zápůjčku spolu s poplatkem ve výši 8 000 Kč s tím, že tento poplatek se skládá z úroku ve výši 2 000 Kč, z administrativního poplatku ve výši 2 000 Kč a částky za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč, v pravidelných 60 týdenních splátkách po 300 Kč RPSN byla stanovena sazbou 206,15 %. Podpisem smlouvy o zápůjčce žalovaný potvrdil, že částku 10 000 Kč převzal v hotovosti proti podpisu smlouvy. 4. Kartou zákazníka ze dne [datum] bylo doloženo, že právní předchůdce žalobkyně při poskytnutí úvěru vycházel z čistého příjmu žalovaného ve výši 16 645 Kč, což měl i doloženo předloženými výplatními páskami z č. l. 39 – 40 a pracovní smlouvou z č. l. 41, z nichž se nepodávají exekuční splátky, odhadovaných měsíčních výdajích žalované ve výši 13 891 Kč, které byly dílem doloženy nájemní smlouvou z č. l. 42 – 45, žalovaný neměl mít vyživovací povinnosti. Soud tak vzal za prokázané, že společnost [právnická osoba] mohla důvodně předpokládat, že žalovaný je s to dostát svým smluvním povinnostem. 5. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] společnost [právnická osoba] postoupila svoji pohledávku za žalovaným na žalobkyni, o postoupení pohledávky byl žalovaný informována sdělením původního věřitele ze dne 19. 4. 2023. 6. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 7. Z žalobkyní předložených listinných důkazů vyplývá, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce. Dále bylo doloženo, že předmět zápůjčky byl žalovanému reálně předán. V souladu s ustanovením § 2390 o. z., a v souladu s uzavřenou smlouvou tak byl žalovaný povinen vrátit právnímu předchůdci žalobkyně dohodnutým způsobem předmět zápůjčky. Žalovaný v řízení netvrdil a ani žádným způsobem nedoložil, že by smlouva uzavřena nebyla, že by nárok na vrácení zápůjčky nevznikl či že by nějakým způsobem zanikl. Ke dni podání žaloby již uplynula doba, ve které měla být zápůjčka vrácena. Nezaplacením zápůjčky ve lhůtě splatnosti se žalovaný následujícího dne po splatnosti zápůjčky dostal do prodlení s plněním peněžité povinnosti a dle § 1970 o. z. tak žalobkyni přísluší úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném ke dni prodlení. Žalobkyni byla pohledávka za žalovaným postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek. S ohledem na uvedené skutečnosti soud žalobě takřka zcela vyhověl. 8. Jde-li však o nárokované částečně kapitalizované úroky za dobu od 20. 4. 2022, tj. od prvního dne po sjednané splatnosti poslední splátky zápůjčky, do zaplacení z jistiny ve výši 10 000 Kč v sazbě 20,88 % ročně, z textu smlouvy vyplývá, že úrok byl sjednána kapitalizovanou výší 2 000 Kč, kdy byla zápůjční úroková sazba k zápůjčce sjednána pro dobu trvání smlouvy (článek 1. 4 smlouvy), která pak odpovídá této kapitalizované výši. Trvání smlouvy dle článku 1.3 smlouvy je přitom vymezeno tak, že je smlouvy uzavřena na dobu určitou právě do dne splatnosti poslední splátky. Ve výčtu následků prodlení zákazníka v bodě 5 smlouvy úrok zcela absentuje. Dle smluvního ujednání tak v době po 20. 4. 2020 úrok právnímu předchůdci žalobkyně nepříslušel. I kdyby vznikly pochybnosti o výkladu smlouvy ohledně úroků po 20. 4. 2022, použil by se výklad smlouvy pro spotřebitele nejpříznivější dle § 1812 odst. 1 o. z., tedy výklad vylučující povinnost platit úroky též po uvedeném datu. V části těchto úroků tak byla žaloba zamítnuta. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení až na menší část, která se týká pouze příslušenství, plný nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 17 100 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (tj. příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, návrh), včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. 10. Pro úplnost soud dodává, že k aplikaci ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. přistoupil soud proto, že žalobkyně u soudu opakovaně podává skutkově a právně totožné žaloby, přičemž jednotlivé žaloby se v zásadě liší jen v označení žalovaných, parametrech uzavřené smlouvy o zápůjčce a výši dlužné částky a splatnosti, jedná se tedy o ustálený vzor.