4 C 124/2019-337 — Okresní soud ve Znojmě

1. Rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 13. 11. 2020, č. j. 4 C 124/2019-209 soud prvního stupně rozhodl tak, že výrokem I. uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 54.310,94 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2.279,25 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 5.187,75 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 54.310,94 Kč od 2. 12. 2018 do zaplacení, úrokem ve výši 2,75 % ročně z částky 54.310,94 Kč od 2. 12. 2018 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku, výrokem II. žalobu na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 3.822,09 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 2. 12. 2018 do zaplacení a úrokem ve výši 23,88 % ročně od 2. 12. 2018 do zaplacení zamítl, výrokem III. uložil žalované povinnost náklady řízení v částce 17.215,92 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku. Proti rozsudku podal žalobce odvolání do výroku II. a III., žalovaná podala odvolání do výroku I. a III. Usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] byl odvolacím soudem rozsudek soudu prvního stupně zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. 2. Odvolací soud konstatoval, že předmětná smlouva byla uzavřena za účinnosti tehdy platného zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen„ obch. zák.“) a zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ obč. zák.“) a zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Má za to, že právní úpravu obchodního zákoníku a občanského zákoníku soud prvního stupně v napadeném rozsudku správně aplikoval s odkazem na přechodné ustanovení obsažené v § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) účinné od 1. 1. 2014, na sjednaný spotřebitelský úvěr dopadají jak obecná ustanovení týkající se spotřebitelských smluv (§ 52 až § 57 obč. zák.), tak speciální ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Smlouva o úvěru podle ustanovení § 497 obch. zák. nevyžadovala písemnou formu, písemnou formu počínaje dnem 1. 1. 2001, kdy nabyl účinnosti zákon o spotřebitelském úvěru, vyžadovala smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr (§ 4 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Pojmovým znakem smlouvy o úvěru je závazek dlužníka vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s úroky. Odvolací soud sdílel závěr soudu prvního stupně o uzavření smlouvy o úvěru mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou dne 6. 8. 2008 podle § 497 a násl. obch. zák. s dohodnutým úvěrovým limitem 70.000 Kč a úroky v neměnné úrokové sazbě 1,59 % měsíčně, v případě čerpání úvěru v souladu s účelem úvěru podle čl. 3 smlouvy, Smlouva zanikla její výpovědí ze strany právního předchůdce žalobce z důvodu porušování smluvní povinnosti žalovanou ve vztahu k řádnému splácení úvěru dohodnutým způsobem (čl. 18, čl. 10 smlouvy), a to dopisem ze dne 11. 6. 2018. Žalobce tvrdil, že za dobu trvání smluvního vztahu žalovaná prostřednictvím platební karty čerpala částku celkem 322.882,20 Kč, a to jak formou bezhotovostní úhrady zboží a služeb ve výši 185.800 Kč, tak hotovostními výběry z bankomatu ve výši 137.082,02 Kč, a že zaplatila celkem 471.529,20 Kč. V posuzovaném případě právní předchůdce žalobce ve smlouvě o kartovém úvěrovém účtu ze dne 6. 8. 2008 roční procentní sazbu nákladů na spotřebitelský úvěr neuvedl, jak je to výslovně konstatováno v již výše citovaném bodu 12. této smlouvy. Příloha k zákonu o spotřebitelském úvěru stanovila vzorec pro výpočet roční procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr se současným uvedením významu písmen a symbolů použitých pro výpočet. Dle názoru odvolacího soudu nebyly v daném případě naplněny podmínky pro užití žalobcem odkazovaného ustanovení § 5 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, žalobce ve vlastní smlouvě ani výši plateb neuvedl, jak bylo konstatováno v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. Při výpočtu roční procentní sazby nákladů se obecně vychází z neměnnosti údajů v době uzavření smlouvy a z toho, že úvěr je dohodnutým způsobem řádně splácen. Rovněž ustanovení § 5 odst. 1 tohoto zákona stanoví předpoklad, že úrok a ostatní platby zůstávají neměnné a budou platit do konce platnosti smlouvy, na jejímž základě byl spotřebitelský úvěr sjednán. V souvislosti se zmínkou o výši splátky v bodu 16. smlouvy odvolací soud dodal, že v žádosti žalované ze dne 5. 8. 2008 je částka 5.472 Kč uvedena k měsíční platbě domácnosti, jde-li o splátky úvěrů (skupina ČS), aniž by byl zcela zřejmý vztah k předmětnému úvěru. Nemá za přesvědčivé tvrzení žalobce z podání z 11. 3. 2020 stran výše úroku 23,88 % ročně stanovené v bodě 3.6. části úvěr z Chytré karty [banka] [anonymizováno] písm. c) Oznámení o úrokových sazbách s poukazem na to, že žalovaná úvěr čerpala hotovostním způsobem. Sama žalobkyně tvrdila a dokládala, že žalovaná čerpala úvěr jak bezhotovostním, tak hotovostním způsobem. V zásadě tak smlouva navozovala zdání neměnnosti úrokové sazby ve výši 1,59 % měsíčně. K výši úrokové sazby 23,88 % ročně směřuje i námitka žalované. Ve stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2014, sp. zn. Cpjn 203/2013, k některým otázkám ujednání o poplatku za správu úvěru ve smlouvách o úvěru, uveřejněném pod č. 44/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, na něž v bodu 15. odůvodnění svého rozsudku odkázal i soud prvního stupně, Nejvyšší soud konstatoval, že požadavek sepsání podmínek jasným a srozumitelným jazykem vyplývá obecně z § 37 obč. zák., kdy smyslu a účelu úvěru odpovídá pojetí tohoto bankovního produktu jako komplexu (balíčku) plnění, jehož součástí je řada vzájemně souvisejících bankovních služeb a jemuž odpovídá cena rozložená do jednotlivých sjednaných úhrad. Bankovní poplatky (včetně poplatku za správu úvěru) představují, vedle úroku a dalších odměn, část vícesložkové ceny celého komplexu plnění. Ustanovení § 56 odst. 2 obč. zák. je soudy i odbornou literaturou vykládáno jako ustanovení vylučující možnost soudního přezkumu. Soudní přezkum ujednání o ceně plnění (§ 56 odst. 2 obč. zák.) je vyloučen pouze z hlediska požadavku přiměřenosti, jak jej vymezuje § 56 odst. 1 obč. zák. Soudní přezkum naplnění ostatních požadavků na platnost právního úkonu ustanovením § 56 odst. 2 obč. zák. není nijak omezen. Dle aktuální judikatury princip autonomie vůle není absolutní hodnotou právě s ohledem na princip ochrany spotřebitele, ze kterého, jde-li o nyní posuzované souvislosti, plyne požadavek transparentnosti smluvních ujednání, která jsou klientovi bankou předkládána k podpisu. Z nich musí být zřejmé, jaké bude finální finanční zatížení žadatele o úvěr. Odvolací soud sdílí názor soudu prvního stupně vyjádřený s odkazem na položku 4.8.1 sazebníku zřejmě účinného v době uzavření smlouvy o úvěru, tj. od 1. 7. 2008, že tato položka, k níž je uveden text„ nedodržení data splatnosti“ s cenou 250 Kč a je svým charakterem spíše smluvní pokutou sankcionující nedodržení data splatnosti, vlastní smlouva o úvěru žádné ustanovení o smluvní pokutě neobsahovala a její výše byla uvedena až v sazebníku (ceníku), který dle znění smlouvy o úvěru ani nebyl její nedílnou součástí a žalovanou ani nebyl podepsán, smluvní pokuta nebyla ve smluvním vztahu založeném smlouvou o úvěru ze dne 6. 8. 2008 mezi právní předchůdcem žalobce a žalovanou platně dohodnuta. Na smluvní pokutu nelze nahlížet jako na poplatek (za úkon, službu, činnost apod.). Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně se závěrem o nedůvodnosti žalovanou vznesené námitky promlčení. Souhlasí s argumentací žalované v tom, že pakliže soud prvního stupně dospěl k závěru o neplatném ujednání o poplatcích z důvodu neurčitosti (§ 37 obč. zák.), pak nutně by tento jeho závěr musel mít dopad na veškeré poplatky účtované ze strany právního předchůdce žalobce žalované v souvislosti s předmětnou smlouvou o úvěru a také z plateb žalované hrazené (právním předchůdcem žalobce zinkasované). Za dané situace v řízení odvolací soud dospěl k závěru o zrušení napadeného rozsudku soudu prvního stupně důvodů uvedených v ustanoveních § 219a odst. 1 písm. b) a § 202 odst. 2 o.s.ř., a to v celém jeho rozsahu, neboť výše uvedené má nutně dopad i na výši případně dosud neuhrazené jistiny úvěry v žalované výši v částce 54.310,94 Kč. 3. Soud prvního stupně vyzval žalobce usnesením z 15. 3. 2023, č. j. 4 C 124/2019-294, aby doplnil skutková tvrzení s ohledem na závěry odvolacího soudu týkající se právního posouzení věci uvedené v usnesení ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] v odst. [číslo], kdy je nutné uvést, jakým způsobem žalobce dospěl k jistině 54.310,94 Kč ke dni 10. 6. 2018, když v podání ze dne 11. 3. 2020 a 3. 9. 2020 odkazuje žalobce na ne zcela přehlednou a srozumitelnou tabulku v účetním období od 11. 6. 2017 do 10. 6. 2018, aniž by její obsah blíže objasnil, když kromě jistiny jsou uváděny i úroky a poplatky a není patrno, jaké platby žalované v celkové výši 471.180,22 Kč (čerpáno bylo žalovanou celkem 322.882 Kč) byly započteny na jis