4 C 156/2023-51 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou doručenou soudu dne 13. 2. 2023 se žalobce domáhá po žalované zaplacení dlužné částky ve výši 16.770 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že s žalovanou uzavřel dne 5. 8. 2020 smlouvu o úvěru ve výši 27.270 Kč, skládající se z půjčené částky 15.000 Kč a souhrnného poplatku 12.270 Kč, dle které měla splácet týdně 455 Kč. Žalovaná zaplatila celkem 10.500 Kč, úvěr splácela nepravidelně, žalobce proto vypočetl, kdy se žalovaný dostal do prodlení, kdy požaduje zákonný úrok z prodlení až od doby předepsané splatnosti smlouvy k 29. 9. 2021. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jím předložených důkazů. 3. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] soud zjistil, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, z obsahu plyne, že žalované byla poskytnuta hotovost ve výši 15 000 Kč, což potvrdila svým podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázala uhradit jistinu ve výši 15.000 Kč, úrok ve výši 2.970 Kč, poplatek za zpracování úvěru ve výši 4.500 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek 4.800 Kč, tedy celkem částku 27.270 Kč v 60 týdenních splátkách ve výši 454,50 Kč. Zápůjční úroková sazby byla sjednána 70,89 % ročně. Součástí smlouvy jsou smluvní podmínky ke smlouvě o spotřebitelském úvěru. Dále byl soudu předložen formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a evidenční karta klienta, ve které je uvedeno jméno, příjmení, rodné číslo, číslo občanského průkazu, adresa klienta a dále informace o majetkových a osobních poměrech klienta. V údajích o zaměstnání uvedla žalovaná, že je zaměstnána na plný pracovní úvazek na dobu neurčitou jako obsluha baru ve [obec], adresu zaměstnavatele a finanční údaje, zaměstnání však není uvedeno jako ověřeno. Žalovaná uvedla svůj čistý měsíční příjem ve výši 14.040 Kč, v domácnosti žije sama, bezdětná, bydlí v nájmu, nevlastní vůz, nevlastní nemovitost, vedla výdaje na bydlení 4.872 Kč, životní minimum 4.360 Kč, tj. celkem 9.232 Kč, disponibilní zůstatek činí 4.808 Kč. Soud měl dále k dispozici splátkový kalendář, ze kterého je patrné, že žalovaná nesplácela úvěr řádně a včas. 4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Dle § 9 odstavec 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 6. Dle § 2991 odstavec 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 7. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by žalobce řádným způsobem zkoumal a prověřil úvěruschopnost žalované splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Žalovaná pro účely schvalovacího procesu poskytla údaje o svých osobních, výdělkových a majetkových poměrech, tyto však nebyly žádným způsobem ověřovány. Nebylo také prokázáno, že by žalobce provedl jakékoliv ověření solventnosti a úvěruschopnosti žalované, nebyla provedena šetření v příslušných registrech ani v evidenci exekucí, zaměstnání nebylo doloženo např. pracovní smlouvou či výplatními páskami žalované apod, a to obzvláště za situace, kdy příjem žalované se pohybuje tvrzeně ve výši minimální mzdy. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. Z interní činnosti soudu je pak tomuto známo, že za žalovanou jsou vedeny exekuční řízení již od roku 2017, jeví se nepochybné, že kdyby žalobce v registrech provedl kontrolu, k uzavření smlouvu o úvěru mezi účastníky by nedošlo. V daném případě žalobce neposoudil řádný způsobem úvěruschopnost žalované a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná. Je nesporné, že žalované byl poskytnut úvěr ve výši 15.000 Kč, na který splatila 10.500 Kč, proto soud vyhověl pouze v rozsahu rozdílu poskytnutého úvěru a již splacené částky, tedy ve výši 4.500 Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalované. Nesplacením dluhu se žalovaná dostala do prodlení. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 8. Žalobce se dále domáhal zaplacení částky ve výši 12.270 Kč s příslušenstvím, s ohledem na skutečnost, že mezi účastníky nebyla řádně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, byla žaloba v této části jako nedůvodná zamítnuta. 9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. S ohledem na celkový výsledek řízení byla významně úspěšnější žalovaná. Vzhledem k tomu, že žalované žádné náklady nevznikly, soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.