4 C 216/2022-44 — Okresní soud ve Znojmě

1. Návrhem došlým soudu dne 16. 6. 2022 se žalobce domáhal zaplacení dlužné částky v celkové výši 26.500 Kč, úroku z prodlení v zákonné výši od [datum] do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2.500 Kč a částky 9.520 Kč smluvní pokuty. K odůvodnění uvedl, že žalovaný uzavřel dne [datum] s žalobcem smlouvu o zápůjčce na použití prostředků komunikace na dálku, konkrétně prostřednictvím internetových stránek [webová adresa] Smlouva o zápůjčce byla klientem podepsána elektronicky, a to PINem, který žalobce zaslal žalovanému na jím uvedené telefonní číslo. Na základě této smlouvy byly žalobcem žalovanému poskytnuty na bankovní účet č. [bankovní účet] peněžní prostředky ve výši 20.000 Kč, žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 6.500 Kč, zápůjčka byla splatná 10. 1. 2021, žalovaný však své závazky nehradil řádně a včas, kdy do dne podání návrhu žalovaný neuhradil ničeho. V důsledku žalovanému vznikla povinnost zaplatit úrok z prodlení, smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky ve výši 20.000 Kč od 11. 1. 2021 do data vyhotovení žaloby 2. 5. 2022, tj. kapitalizovaný v částce 9.520 Kč a účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením ve výši 2.500 Kč. 2. Žalovaný se k návrhu nevyjádřil, k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti na základě zjištěného skutkového stavu podle výsledku provedeného dokazování. 3. Z formuláře smlouvy o zápůjčce podle označení účastníků uzavřené mezi žalobcem a žalovaným, bylo prokázáno, že obsahem je vymezení práv a povinností účastníků v souvislosti s poskytnutím zápůjčky, označené jako bezúčelové a hotovostní v celkové výši 20.000 Kč, žalovaný se podle smlouvy zavázal vrátit částku převodem na účet žalobce vč. poplatku za poskytnutí zápůjčky 6.500 Kč, s tím, že se žalovaný zavázal vrátit do 30 dnů společně s poplatkem. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky a sazebník, které upravovaly další práva a povinnosti. Podle čl. II. předložené smlouvy se pro případ prodlení zavázal žalovaný žalobci uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, zákonný úrok z prodlení a účelně vynaložené náklady. Z výpisu z bankovního účtu žalobce bylo prokázáno, že dne 11. 12. 2020 byla odeslána platba ve výši 20.000 Kč na bankovní účet č. [bankovní účet], u platby je uveden jako variabilní symbol rodné číslo žalovaného. Písemnými upomínkami z 17. 1. 2021, 24. 1. 2021, 31. 1. 2021, 9. 2. 2021, 24. 2. 2021 a písemnou předžalobní výzvou právní zástupkyně žalobce z 31. 1. 2022 byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu před podáním žaloby. Na výzvu soudu žalobce vyjádřením ze dne 5. 1. 2023 uvedl, že nedoplní skutková tvrzení ve vztahu k prověření úvěruschopnosti žalovaného, žádá o vrácení bezdůvodného obohacení s příslušenstvím. 4. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně jen částečně. 5. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přenechal-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 6. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. 7. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. Listinnými důkazy nebylo prokázáno, že by původní věřitel řádným způsobem zkoumal a prověřil úvěruschopnost žalovaného splácet předmětnou zápůjčku. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. Soud má proto za to, že v daném případě nebyla řádně posouzena úvěruschopnost žalovaného, uzavřená smlouva o zápůjčce je proto neplatná pro rozpor se zákonem, konkrétně § 9 zákona o spotřebitelském úvěru. Z obsahu listin však vyplývá, že žalovaný finanční částku ve výši 20.000 Kč skutečně obdržel převodem na účet, na straně žalovaného tak došlo k bezdůvodnému obohacení z neplatně uzavřené smlouvy, proto je žalovaný povinen uhradit dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru dlužnou jistinu. Proto soud vyhověl v rozsahu této částky z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného. Nesplacením dluhu se žalovaný dostal do prodlení, soud proto přiznal žalobci úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť žalobce porušil zákonnou povinnost posoudit před uzavřením smlouvy úvěru schopnost žalovaného tak, jak to ukládá směrnice 2008/48/ES. 11. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení ve větší míře úspěšný, poměrný nárok na náhradu nákladů řízení. Žalobce byl úspěšný v části žaloby ohledně částky 20.000 Kč, to je co do 55,52 % z předmětu řízení 36.020 Kč, žalovaný byl úspěšný co do 44,48 % z předmětu řízení. Rozdíl úspěchu a neúspěchu žalobce činí 11,04 % Náklady žalobce spočívaly v odměně advokáta podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, za 3 úkony právní pomoci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, podání žaloby) po 300 Kč (§ 14b odst. 1 písm. c), 3x režijní paušál po 100 Kč (§ 14b odst. 5a), a zaplacený soudní poplatek 1.441 Kč, celkem 2.641 Kč. Žalobci byla přiznána poměrná část těchto nákladů odpovídající 11,04 %, tj. částka 292 Kč.