5 C 232/2022-93 — Okresní soud ve Znojmě

Žalobou doručenou soudu dne 12. 7. 2022 se žalobce domáhal zaplacení dlužné částky 33.273,69 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba] smlouvu o kontokorentním úvěru, na jejímž základě mu bylo umožněno přečerpání spočívající ve zpřístupnění peněžních prostředků nad rámec aktuálního zůstatku účtu ve sjednané výši 10.000 Kč. Protože žalovaný porušoval smluvní podmínky, byl vyzván k zaplacení dlužné částky s tím, že dlužná částka byla převedena ke dni 2. 12. 2019 na evidenční účet a stala se k tomuto dni splatnou. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce, o čemž byl žalovaný informován. Ani přes výzvy žalovaný dluh neuhradil, dlužná částka na jistině činí 33.273,69 Kč. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného na základě výsledků provedeného dokazování. Po provedeném dokazování soud zjistil tento skutkový stav: Ze smluv o kontokorentním úvěru a dodatků ke smlouvě o kontokorentním úvěru k účtu č. [bankovní účet] soud zjistil, že je uzavřeli [právnická osoba], a žalovaný, smlouvou se spořitelna zavázala poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr, tj. možnost povoleného přečerpání zůstatku na účtu. Dle posledního dodatku činila výše kontokorentního úvěru 29.000 Kč, RPSN bylo ve výši 22,65 %. Přípisem ze dne 3. 12. 2019 oznámila [právnická osoba], žalovanému rozhodnutí o převedení pohledávky na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků, žalovaný byl vyzván k neprodlenému vyrovnání dlužné částky. Dále měl soud k dispozici Smlouvu o sporožirovém účtu Osobní účet [obec] spořitelny a o poskytování souvisejících produktů a služeb, uzavřenou mezi [právnická osoba] a žalovaným dne [datum], na jejímž základě banka žalovanému zřídila sporožirový osobní účet č. [bankovní účet]. Dále byly soudu předloženy výpisy z účtu žalovaného. Listinou nazvanou Posouzení úvěruschopnosti klienta a předloženými výpisy z účtu bylo doloženo řádné přezkoumání úvěruschopnosti žalovaného, když banka zjistila, že příjem žalovaného byl dostatečný k pokrytí splátek i životních výdajů, po odečtení nového splátkového zatížení žalovanému zbývalo 19.136 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek postoupila [právnická osoba], pohledávku za žalovaným na žalobce. Žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno přípisem ze dne [datum] a byl současně vyzván k úhradě dlužné částky. Podle ust. § 2395 z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Po provedeném řízení a na základě výsledků provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla v daném případě podána zcela důvodně. Soud má za prokázáno, že mezi [právnická osoba], a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. o. z. Dluh za žalovaným byl postoupen na žalobce, toto bylo žalovanému písemně oznámeno. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení ve smyslu ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Nárok žalobce žalovaný žádným způsobem nezpochybnil, ani nevyvrátil. Proto soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že úspěšnému žalobci soud přiznal náhradu nákladů řízení proti žalovanému, který ve věci úspěch neměl. Náklady žalobce spočívají v odměně advokáta podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, za 3 úkony právní pomoci: převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, podání žaloby, po 500 Kč (§ 14b), 3x režijní paušál po 100 Kč, DPH ve výši zákonné sazby 21 %, tj. 378 Kč a zaplacený soudní poplatek 1.331 Kč, celkem 3.509 Kč, které je žalovaný povinen uhradit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). K aplikaci ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., přistoupil soud proto, že žalobce u soudu opakovaně podává skutkově a právně totožné žaloby, přičemž jednotlivé žaloby se liší jen v označení žalovaných, parametrech uzavřené smlouvy a výši dlužné částky, soud má tedy za to, že se jedná o ustálený vzor žalobce.