5 C 272/2022-128 — Okresní soud ve Znojmě

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 27. 9. 2022 se žalobce domáhal zaplacení dlužné částky 68.859,99 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba], [anonymizováno 8 slov] [číslo] [země] (dále jen„ právní předchůdce žalobce“), uzavřel s žalovanou po ověření její úvěruschopnosti dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaná čerpala úvěr v konečné výši 68.859,99 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 5. 3. 2022. Žalovaná úvěr čerpala, byl jí poskytován na její bankovní účet č. [bankovní účet], avšak do data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátila. Pohledávku za žalovanou nabyl žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalobcem. Celková výše nároku žalobce po zohlednění dílčích plateb činí 68.859,99 Kč. Pokud by soud neuznal nárok žalobce z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, žalobce žádal, aby soud tento nárok posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované. V podání ze dne 24. 1. 2023 žalobce doplnil, že právní předchůdce žalobce ověřoval úvěruschopnost žalované zejména lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI. Odesláním žádosti o spotřebitelský úvěr žalovaná prohlásila, že má pravidelný měsíční příjem a potvrdila, že je schopna zápůjčku splatit a že řádně zvážila své možnosti. Na základě lustrace a prohlášení žalované právní předchůdce žalobce nepojal důvodné podezření o neschopnosti žalované zápůjčku splatit. Úvěruschopnost žalované ověřoval právní předchůdce žalobce výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. V podání ze dne 13. 2. 2023 se žalobce vyjádřil ke způsobu uzavření smlouvy o úvěru, a to za použití prostředků komunikace na dálku prostřednictvím webových stránek, totožnost žalované byla ověřena z fotokopie občanského průkazu žalované. Právní předchůdce žalobce má dle oznámení ČNB ze dne 15. 9. 2014, číslo licence C56251, uděleno oprávnění k poskytování spotřebitelského úvěru dle § 9 zák. č. 257/2016 Sb. Žalovaná čerpala finanční prostředky v různé výši vždy na bankovní účet č. [bankovní účet] pod variabilním symbolem [číslo] v období mezi 5. 11. 2019 a 1. 9. 2021. Dle platební historie před postoupením pohledávky uhradila žalovaná celkem 90.440,30 Kč, žalobci byla postoupena pohledávka ve výši 68.859,99 Kč, která se skládá z jistiny 43.220,61 Kč, náhrady účelně vynaložených nákladů ve výši 750 Kč a z úroku ve výši 24.889,38 Kč. Po postoupení pohledávky žalovaná neuhradila žalobci ničeho. 2. Žalovaná podala odpor proti elektronickému platebnímu rozkazu ze dne 23. 11. 2022. Ve vyjádření ze dne 19. 1. 2023 pak namítala neplatnost smlouvy o úvěru. Uvedla, že smlouva o revolvingovém úvěru, kde je RPSN stanovena ve výši 289,06 %, je v rozporu s dobrými mravy a judikaturou Nejvyššího soudu a je absolutně neplatná, když úroková sazba činí 11,99 % měsíčně, jde o lichvářské úroky. Žalovaná 2 roky v souladu se smlouvou úvěr splácela, ale dlužná částka se neustále zvyšovala. Dne 29. 1. 2022 proto požádala o ukončení čerpání a o splátkový kalendář, ale právní předchůdce žalobce její žádosti nevyhověl, místo toho ji vyzval k zaplacení částky 7.400 Kč do 2 dnů. Žalovaná nikdy neměla k dispozici podepsanou smlouvu. Celkem si půjčila částku 65.752 Kč a splatila 80.440,30 Kč, což dokládala tabulkou s přehledem čerpání a splácení. Žalovaná namítala, že právní předchůdce žalobce nikdy neměl licenci ČNB k poskytování úvěrů. Při jednání dne 28. 2. 2023 žalovaná prostřednictvím své právní zástupkyně navrhla, aby žaloba byla zamítnuta, když žalovaná uhradila jistinu v celém rozsahu, nadto hradila i úroky. Žalobce odkoupil od svého právního předchůdce celý balík problémových úvěrů, ke kterým dokládá pouze elektronické dokumenty bez podpisů. Žalobce nedoložil licenci od ČNB k poskytování spotřebitelských úvěrů, což sebou nese důsledek dle § 161 zákona o spotřebitelském úvěru, že úvěr není úročen a k jiným ujednáním o platbách se nepřihlíží. Žalované nebyl zaslán návrh smlouvy ani předsmluvní informace, není tudíž prokázáno, že smlouva byla uzavřena v takovém znění, jak je žalobcem tvrzena. Dále žalovaná prostřednictvím své právní zástupkyně namítala neposouzení úvěruschopnosti a dovolávala se neplatnosti smlouvy. 3. Z předložené smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že společnost [právnická osoba] a žalovaná se dohodli na poskytnutí úvěru žalované, z obsahu plyne, že právní předchůdce žalobce se zavázal poskytnout žalované úvěr až do výše úvěrového limitu 80.000 Kč, byla dohodnuta úroková sazba 11,99 % měsíčně, RPSN činilo 289,06 %. Předložená smlouva není smluvními stranami podepsána. 4. Z předloženého dopisu ze dne 13. 4. 2022 adresovaného žalované vyplývá, že pohledávka společnosti [právnická osoba] za žalovanou byla na žalobce postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] 5. Z předložených potvrzení o provedených platbách vzal soud za prokázané, že z účtu společnosti [právnická osoba] byly postupně odeslány na účet č. [bankovní účet] pod variabilním symbolem [číslo] částky 5.553 Kč, 15.000 Kč, 15.000 Kč, 10.242 Kč, 713 Kč, 1.528 Kč, 11.042 Kč, 2.614 Kč, 5.000 Kč, 12.000 Kč, 683 Kč, 1.377 Kč, celkem 80.752 Kč. 6. Z předložené platební historie k předmětnému úvěru vzal soud za prokázané, že žalovaná právnímu předchůdci žalobce uhradila celkem částku ve výši 90.440,30 Kč. 7. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele. 8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. 10. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 11. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. 12. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 13. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 14. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 15. Žalobce ke svým tvrzením o prověření úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy o úvěru neoznačil ani nepředložil žádné důkazy. V řízení nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobce provedl jakékoliv ověření solventnosti a úvěruschopnosti žalované, nebylo prokázáno, že by byla provedena šetření v příslušných registrech, nebyly doloženy např. výplatní pásky žalované či jiné dokumenty prokazující výši příjmů, potažmo výdajů žalované. Naopak se z žalobních tvrzení podává, že právní předchůdce žalobce se při sjednávání úvěru spoléhal toliko na informace sdělené žalovanou, aniž by si tyto jakkoli ověřil, čímž nedostál své povinnosti věřitele ve smyslu ust. § 9 odst.