12 C 264/2023-51 — Okresní soud ve Znojmě

Žalobou soudu podanou se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit mu částku 57.377,51 Kč s příslušenstvím se zdůvodněním, že žalobce nabyl pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi společností [právnická osoba], (dříve [právnická osoba]). Původní věřitel je maltskou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Původní věřitel uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 57377.51 Kč. Tento úvěr měl být splacen nejpozději dne 2. 3. 2023. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], úvěr byl poskytován z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného [bankovní účet]. Původní věřitel identifikoval platby úvěru uvedením variabilního symbolu [číslo]. Žalovaný byl prokazatelně upomínán k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobce. Upomínka byla právním zástupcem žalobce odeslána dne 15. 4. 2023. Žalovaný zůstal vůči soudu nečinný, soud proto vyšel ze skutečností a důkazů uvedených žalobcem. Z předloženého historického výpisu z účtu bylo zjištěno, že dne 2. 3. 2021 žalovaný vyčerpal částku 25.000 Kč, dále pak čerpal částku 6.000 Kč dne 31. 3. 2021, částku 11.760 Kč dne 3. 4. 2021 a částku 1.076 Kč dne 15. 5. 2021, celkem tedy obdržel finanční prostředky ve výši 43.836 Kč. Uhradil dne 30. 3. 2021 částku 2. 760 Kč, dne 30. 4. 2021 částku 1.076 Kč, celkem bylo tedy uhrazeno 3.836,88 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobci, žalovaný byl o tomto písemně vyrozuměn. Soudu nebylo doloženo, zda a jak byla před poskytnutím finančních prostředků prověřena úvěruschopnost žalovaného, nebylo doloženo věrohodně ani uzavření úvěrové smlouvy tvrzení žalobcem. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že by došlo k uzavření smlouvy o úvěru. Prokázáno bylo pouze to, že žalovaný do své dispozice obdržel prostředky v úhrnné výši 43.836 Kč, uhradil 3.836,88 Kč. Následně nároky z tohoto případu byly postoupeny na žalobce. S ohledem na shora uvedené tak má žalobce vůči žalovanému právo na to, aby mu žalovaný zaplatil zůstatek (nesplacenou část) poskytnutých finančních prostředků (tj. 39.999,12 Kč), a to z titulu vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 a odst. 2 o. z. Ve vztahu k uvedené částce má žalobce právo i na to, aby žalovaný zaplatil úroky z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení žalovaného. Do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení se přitom žalovaný dostal až poté, co byl k zaplacení vyzván, neboť nebylo prokázáno, že by došlo k ujednání o splatnosti dluhu. Žalovaný byl prokazatelně k vrácení dlužné částky vyzván nejdříve ve výzvě k úhradě ze dne 15. 4. 2023, odeslané téhož dne, a to ve lhůtě do 3 dnů od jejího doručení. Z pravidelného chodu věcí a ustanovení § 573 o. z. je možno očekávat, že se zásilka obsahující takovou výzvu mohla dostat do sféry žalovanému nejdříve druhého dne od odeslání, tedy dne 16. 4. 2023; 3denní lhůta pro zaplacení skončila dne 19. 4. 2023. Ode dne následujícího, tedy 20. 4. 2023, je žalovaný v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, proto soud žalobci přiznal částku 39.999,12 Kč s 15% úrokem z prodlení od 20. 4. 2023 do zaplacení v souladu s § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Soud dále rozhodl o náhradě nákladů řízení, kdy ve sporu byl žalobce úspěšný co do 70 % hodnoty předmětu řízení žalovaný pak byl úspěšný co do 30 % hodnoty předmětu řízení. Žalobce tak má právo na náhradu nákladů řízení ve výši 40 % po započtení míry úspěchu a neúspěchu ve věci. Celkové náklady řízení činí odměna podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu 3.420 Kč za jeden úkon právní pomoci, kdy ve věci byly vykonány 3 úkony (převzetí příprava zastoupení, sepis upomínky a sepis žaloby) + 21 % DPH, dále náhrada hotových výloh – tzv. režijní paušál - 300 Kč x 3 úkony + 21 % DPH a dále byl ve věci zaplacen soudní poplatek 2.869 Kč. Celkové náklady řízení bez vyčíslení DPH činí 14.029 Kč, DPH 21 % činí 2.343,60 Kč, celkové náklady řízení s vyčíslením DPH činí 16.372,60 Kč 40 % z této částky pak činí 6.549,04 Kč.