14 C 41/2024-52 — Okresní soud ve Znojmě

1. Návrhem doručeným soudu dne 27. 11. 2023 se žalobkyně domáhá zaplacení dlužné částky 195 727,17 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedla, že s žalovanou dne , datum, uzavřela smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, na částku ve výši 50 000 Kč, který byl v průběhu trvání úvěrového vztahu zvýšen na částku 200 000 Kč, podle které měla žalovaná jistinu s poplatky a úroky měsíčními splátkami do každého 20. dne v měsíci. Žalobkyně žádá o zaplacení dlužné, čerpané jistiny ve výši 194 127,17 Kč, poplatku na nákladech za vymáhání 600 Kč dle bodu 7.1 smlouvy dle předloženého předpisu nákladů, smluvní pokuty 1 000 Kč dle 7.1 úvěrových podmínek, dále kapitalizovaný úrok ve výši 23 185,88 Kč vzniklých sazbou 18,88 % ročně za dobu od 12. 10. 2023 do 15. 1. 2024 z částky 194 1727,17 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 6 588,84 Kč za dobu vzniklý sazbou 15 % ročně za dobu od 26. 10. 2023 do 15. 1. 2024 z dlužné jistiny, poplatku a smluvní pokuty, dále úrok ve výši 15 % ročně za dobu od 16. 1. 2024 do zaplacení z částky jistiny 194 127,17 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně za dobu od 16. 1. 2024 do zaplacení z částky 195 727,17 Kč.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobkyně a na základě jí předložených důkazů.3. Z předložené smlouvy o spotřebitelském revolvingovém úvěru č. , hodnota, a úvěrových podmínek, které jsou její součástí, soud zjistil, že mezi účastníky byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, z obsahu plyne, že žalované byl poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč, byl sjednán úrok ve výši 18,88 % ročně, RPSN 20,6 % ročně.4. Z výpisu čerpání z č. l. 12-14 vyplynulo, že žalovaná na daný úvěr čerpala celkem 209 382,69 Kč, s posledním případem čerpání 30. 1. 2023, a žalobkyni vrátila 54 748 Kč.5. Z posouzení úvěruschopnosti z č. l. 6 vyplynulo, že žalobkyně při poskytnutí úvěru vycházela z toho, že žalovaná je svobodná, bydlí u rodičů, nemá žádné dítě, její příjem je 21 000 Kč ze zaměstnání, tvrzený příjem ostatních členů domácnosti je 25 000 Kč, tvrzené měsíční výdaje domácnosti měly činit 15 000 Kč, kdy byla provedena lustrace žalované v systému SOLUS, NRKI, JAP-PUJCKA, ISIR, CEE a u MVCR a byl učiněn závěr o schopnosti žalované k plnění jejího závazků, kdy dle úvěrové zprávy z č. l. 39-42 došlo i k posuzování úvěrů, které měla žalovaná v minulosti. Z výpisu z běžného účtu žalované z č. l. 36-38 vyplynul čistý příjem žalované za leden 2022 ve výši 20 587 Kč, za prosinec 2020 18 720 Kč, tedy ani ne ve výši tvrzeného příjmu žalovanou a dále její výdaje, kdy za měsíc 2/2022 byla konečným zůstatkem v – 6 912,81 Kč, tedy je zřejmé, že její příjmy nepostačují ke krytí jejich výdajů, kdy lze navíc předpokládat, že ne všechny výdaje žalované jsou ve výpise promítnuty. Současně i z daných výpisů vyplynulo, že žalovaná se systematicky zadlužuje, kdy měla k únoru 2022 již šest úvěrů, které musí hradit a u žalobkyně usilovala o sedmý, což by nasvědčovalo zhoršující se finanční situaci u žalované, kdy objektivně z jejich tvrzených příjmů ve výši 21 000 Kč není možné udržitelně hradit 7 pravidelných splátek na úvěrech. Přesto žalobkyně poskytla žalované další úvěr. Řádnému posouzení úvěruschopnosti neodpovídá ani to, že smlouva byla uzavřena s úvěrovým rámcem 50 000 Kč, žalobkyně však tento úvěrový rámec navýšila až na částku 200 000 Kč. Žádným způsobem také nebyly prokázány další příjmy domácnosti ve výši 25 000 Kč ani výdaje v tvrzené výši 15 000 Kč.6. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.9. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.10. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.11. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.12. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.13. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by žalobkyně řádným způsobem zkoumala a prověřila úvěruschopnost žalované splácet předmětný spotřebitelský úvěr, jak je uvedeno výše, zejm. v bodu 5. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, v daném případě soud dospěl k závěru, že žalobkyně neposoudila řádně úvěruschopnost žalované a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná.15. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.16. Žalované byla poskytnuta postupně částka ve výši 209 382,69 Kč, na kterou bylo vráceno 54 748 Kč. Rozdíl mezi těmito částkami, tj. 154 634,69 Kč, představuje bezdůvodné obohacení na straně žalované. Proto soud vyhověl pouze v tomto rozsahu z titulu bezdůvodného obohacení žalované.17. Nesplacením dluhu se žalovaná dostala do prodlení. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb., který soud částečně kapitalizoval za požadované období od 26. 10. 2023 do 15. 1. 2024 z přiznané částky 154 634,69 Kč v sazbě 15 % ročně.18. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení zbytku jistiny, poplatků, částečně kapitalizovaných úroků a zbývajících částečně kapitalizovaných úroku z prodlení, jak je uvedeno výše. S ohledem na skutečnost, že mezi účastníky nebyla řádně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, dle které měly být tyto nároky sjednány, byla žaloba v této části jako nedůvodná zamítnuta.19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) kdy úspěch žalobkyně je představován 79,01 %, neúspěch žalobkyně je představován 20,99 %. Odečtením úspěchu a neúspěchu vychází, že žalobkyně má právo na 58,02 % náhrady nákladů řízení. Plná výše náhrady nákladů řízení by činila částku 56 170,40 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 9 787 Kč a odměna advokáta podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, za 4 úkony právní pomoci: převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, podání žaloby, účast u jednání soudu dne 15. 4. 2024, po 8 940 Kč (§ 6 odst. 1 a § 7), 4x režijní paušál režijní paušál po 300 Kč, náhrada za ztrátu času stráveného na cestě z , adresa, a zpět za 4 půlhodiny po 100 Kč. Náhrada cestovních výdajů zástupce žalobkyně k jednání soudu dne 15. 4. 2024 v délce 134 kilometrů, osobním motorovým vozidlem tovární značky , tovární značka, registrační značka , tovární značka, , s doloženou