14 C 84/2024-42 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou doručenou soudu dne 25. 1. 2024 se žalobkyně domáhá zaplacení dlužné částky 15 715,68 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedla, že právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, s žalovanou dne , datum, uzavřel rámcovou smlouvu pro poskytování bankovních produktů a služeb č. , hodnota, . Na základě smlouvy byla za žalovanou zprostředkovateli úvěru uhrazena kupní cena zboží či služby ve výši 16 194 Kč, právnímu předchůdci žalobkyně uhradila žalovaná celkem částku ve výši 8 246 Kč. Žalovaná porušila svoji povinnost, tj. pravidelně a včas hradit měsíční splátky úvěru, proto právní předchůdce žalobkyně od smlouvy odstoupil a prohlásil ke dni 30. 6. 2023 úvěr za splatný. Žalovaná byla informována o postoupení pohledávek na žalobkyni. Následně byla žalovaná vyzvána k úhradě před podáním žaloby.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobkyně a na základě jí předložených důkazů.3. Z předložené smlouvy o klasickém úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o klasickém úvěru, z obsahu že byla poskytnuta částka ve výši 16 194 Kč na nákup výpočetní techniky. Žalovaná se zavázala měsíčně splácet 539 Kč ve 48měsíčních splátkách. RPSN bylo sjednáno ve výši 28,36 %, roční úroková sazba ve výši 25,23 %.4. Součástí smlouvy byly informace o žalované, tedy uvedeno jméno, příjmení, rodné číslo, číslo občanského průkazu, adresa klienta a dále informace o majetkových a osobních poměrech klienta. V údajích o zaměstnání uvedla žalovaná, že je na mateřské dovolené a pečuje o osobu blízkou. Žalovaná uvedla svůj čistý měsíční příjem 12 500 Kč, celkový příjem domácnosti 65 000 Kč, náklady na domácnost 6 000 Kč, finanční závazky (splátky hypoték, úvěrů, úvěrových karet atd.) ve výši 15 000 Kč.5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, seznamu postoupených pohledávek a z korespondence bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni a žalovaná byla o tomto písemně vyrozuměna.6. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.9. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.10. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.11. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.12. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.13. Podle § 87 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobkyně řádným způsobem zkoumal a prověřil úvěruschopnost žalované splácet předmětný úvěr. Nebylo prokázáno, že by provedl jakékoliv ověření solventnosti a úvěruschopnosti žalované, nebyla provedena šetření v příslušných registrech, nebyly doloženy výdaje žalované a příjmy domácnosti ani počet členů domácnosti, nijak nebyly zohledněny ostatní závazky žalované.15. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. V daném případě soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně neposoudil řádně úvěruschopnost žalované a uzavřená smlouva o úvěru je tak neplatná.16. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.17. Je nesporné, že žalované byla poskytnuta částka ve výši 16 194 Kč na nákup zboží, na kterou již splatila 8 246 Kč, rozdíl mezi těmito částkami, tj. 7 948 Kč, představuje bezdůvodné obohacení na straně žalované. Proto soud vyhověl pouze v tomto rozsahu z titulu bezdůvodného obohacení žalované.18. Nesplacením dluhu se žalovaná dostala do prodlení. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.19. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení zbytku jistiny, poplatků, kapitalizovaných úroků a smluvní pokuty. S ohledem na skutečnost, že mezi účastníky nebyla řádně uzavřená smlouva o úvěru, dle které měly být tyto nároky sjednány, byla žaloba v této části jako nedůvodná zamítnuta.20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) kdy úspěch žalobkyně je představován 50,57 %, neúspěch žalobkyně je představován 49,43 %. Odečtením úspěchu a neúspěchu vychází, že žalobkyně má právo na 1,14 % náhrady nákladů řízení, tedy na částku 25,70 Kč, kdy plná výše náhrady nákladů řízení by činila částku 2 252 Kč. Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a odměna advokáta podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, za 3 úkony právní pomoci: převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, podání žaloby, po 300 Kč (§ 14b), 3x režijní paušál režijní paušál po 100 Kč. Zástupce žalobkyně řádně doložil, že je registrovaným plátcem daně z přidané hodnoty, proto z přiznané odměny a náhrad byla přiznána i 21 % DPH ze základu 1 200 Kč částka 252 Kč.