14 C 95/2024-89 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou doručenou soudu dne 2. 5. 2023 se žalobkyně domáhá zaplacení dlužné částky 54 964,24 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedla, že právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, . s žalovaným dne , datum, uzavřel smlouvu o úvěru ve výši 25 000 Kč. Žalovaný měl uhradit půjčenou částku ve výši 25 000 Kč, úrok v pevné výši 2 407 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 12 250 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 323 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě bydliště ve výši 4 500 Kč. Žalovaný měl úvěr splácet ve 14měsíčních splátkách po 3 320 Kč. Žalovaný splácel nepravidelně a dostal se do prodlení. Žalovaný na úvěr zaplatil celkem 3 400 Kč.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobkyně a na základě ní předložených důkazů.3. Z předložené smlouvy o úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru, z obsahu plyne, že žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 25 000 Kč, což potvrdil svým podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal uhradit jistinu ve výši 25 000 Kč, úrok ve výši 2 407 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 12 250 Kč, náklady za vyhodnocení úvěru ve výši 2 323 Kč a inkasní poplatek ve výši 4 500 Kč tedy celkem částku 46 480 Kč ve 14měsíčních splátkách ve výši 3 320 Kč. Součástí smlouvy jsou smluvní podmínky ke smlouvě o úvěru a jako příloha č. 1 předpis splátek.4. Dále byl soudu předložen formulář žádosti o úvěr, ve kterém je uvedeno jméno, příjmení, rodné číslo, číslo občanského průkazu, adresa klienta a dále informace o majetkových a osobních poměrech klienta. V údajích o sociálním statusu uvedl žalovaný, že je zaměstnaný a pobírá mzdu ve výši 39 276 Kč. Žalovaný uvedl odhadované výdaje celkem 11 000 Kč. Doložil výplatní pásky, není zřejmé, že by jakkoli osvědčil své výdaje, počet členů domácnosti, bydlel u rodičů, byl svobodný a neměl žádnou vyživovací povinnost.5. Z předložené tabulky bylo prokázáno, že žalovaný uhradil z titulu úvěru pouze jednou částku ve výši 3 400 Kč dne 22. 6. 2021. Z předložené smlouvy o postoupení pohledávek ve znění příloh a z písemného oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, bylo prokázáno, že předmětná pohledávka byla smluvně postoupena žalobkyni, postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno.6. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.9. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.10. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.11. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.12. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.13. Podle § 87 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobkyně řádným způsobem zkoumal a prověřil úvěruschopnost žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Nebylo prokázáno, že by provedl jakékoliv ověření solventnosti a úvěruschopnosti žalovaného, nebyla provedena šetření v příslušných registrech, nebyly doloženy výdaje žalovaného. O tom, že právní předchůdce žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nepostupoval s odbornou péči svědčí i to, že kalkuloval s měsíčním příjmem žalovaného ve výši 39 276 Kč, i když z předložených výplatních pásek je zřejmé, že jeho příjem je podstatně nižší, neboť do jeho příjmu byly zahrnuty mimořádné odměny, které jeho měsíční příjem výrazně ovlivnil.15. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. V daném případě soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně neposoudil řádně úvěruschopnost žalovaného a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná.16. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.17. Je nesporné, že žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 25 000 Kč, na kterou již splatil 3 400 Kč. Rozdíl tak činí částku 21 600 Kč, kdy tato částka představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Proto soud vyhověl pouze v rozsahu rozdílu poskytnuté a již splacené částky, tedy ve výši 21 600 Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného.18. Nesplacením dluhu se žalovaný dostal do prodlení. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.19. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení jistiny, kapitalizovaného úroku a kapitalizovaného úroku z prodlení. S ohledem na skutečnost, že mezi účastníky nebyla řádně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, byla žaloba v této části jako nedůvodná zamítnuta.20. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. S ohledem na celkový výsledek řízení je více procesně úspěšný žalovaný, kterému však žádné náklady řízení nevznikly, bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.