21 C 138/2024-89 — Okresní soud ve Znojmě

1. Návrhem doručeným soudu dne 26. 4. 2024 se žalobkyně ve znění pozdějšího zpětvzetí domáhá zaplacení dlužné částky uvedené ve výroku. K odůvodnění uvedla, že právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, . uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě níž byla žalovanému poskytnuta částka 22 000 Kč v den podpisu smlouvy, splatná ve čtrnácti měsíčních splátkách s navýšením do 21. 5. 2022.2. Je žádáno o zaplacení částky čerpané jistiny ve výši 17 476,84 Kč, smluvní pokuty ve výši 5 227,77 Kč sjednané ve smlouvě dle čl. 4 coby 0,1% denně z tehdy dlužné částky jistiny 17 476,84 Kč za období od 22. 5. 2022 do 31. 10. 2023, zákonného úroku z prodlení vyčísleného od prodlení 22. 5. 2022 do 1. 11. 2023 ve výši 2 970,58 Kč z jistiny ve výši 17 476,84 Kč. Dále žalobkyně požaduje sjednané poplatky za vymáhání pohledávky ve výši 360 Kč a zaplacení zákonných úroků z prodlení ve výši 11,75 % p. a. z částky ve výši 17 476,84 Kč, a to od 16. 4. 2024 do zaplacení, jakož i kapitalizované úroky z prodlení z dlužné jistiny za dobu od 7. 12. 2023 do 15. 4. 2024.3. Dále je žádáno o zaplacení částky nepřesně označené jako „kapitalizovaný úrok“ v původní výši 18 209,39 Kč, která se skládala z úroku za sjednanou dobu trvání úvěru ve výši 1 329,36 Kč, úroku ve výši 15 % ročně vyčísleného od 22. 5. 2022 do 1. 11. 2023 z dlužné jistiny 17 476,84 Kč, a to ve výši 3 792,23 Kč, úhrady za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 594,16 Kč, sjednaného poplatku za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 8 405,79 Kč, úhrady za inkasní poplatek ve výši 3 087,85 Kč. Na tuto částku bylo následně hrazeno 4 000 Kč před podáním žaloby a 2 000 Kč po podání žaloby, je tak žádáno o zaplacení částky 12 209,39 Kč.4. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobkyně a na základě ní předložených důkazů.5. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, včetně formuláře pro standardní informace soud zjistil, že mezi společností , právnická osoba, . a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, z obsahu plyne, že žalovanému byly poskytnuty při uzavření smlouvy finanční prostředky ve výši 22 000 Kč. Žalovaný se zavázala uhradit jistinu spolu s poplatkem výši 18 894 Kč ve čtrnácti měsíčních splátkách po 2 921 Kč. Zápůjční úroková sazby byla sjednána ve výši 15 % ročně.6. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 2. 1. 2024, smlouvou o postoupení pohledávky ze dne , datum, včetně přílohy bylo doloženo postoupení žalovaného nároku společností , právnická osoba, . na žalobkyni a oznámení této skutečnosti žalovanému.7. Z žádosti o úvěr ze dne , datum, bylo zjištěno, že před uzavřením úvěrové smlouvy žalovaný prohlásil, že je zaměstnaný, což bylo doloženo nějakými výplatními páskami a pracovní smlouvou neznámého bližšího obsahu, kdy jeho čistý měsíční příjem měl činit 6 431 Kč, jeho tvrzené celkové výdaje 4 860 Kč, z čehož měly tvořit výdaje na bydlení 1 000 Kč měsíčně a výdaje na bydlení a dopravu jídlo a osobní náklady 3 860 Kč, kdy měl (nedoloženě) bydlet u rodičů a neměl mít děti, měl mít toliko základní vzdělání.8. Žalobkyně dále k posouzení úvěruschopnosti předložila potvrzení o výši příjmu brněnského zaměstnavatele žalovaného ze dne 14. 2. 2020 s údajem o výši příjmu žalovaného za období od října do prosince roku 2019, stejně tak i potvrzení o zaměstnání žalovaného ze dne 29. 11. 2019, což bylo vše s ohledem na uzavření úvěrové smlouvy v roce 2021 zcela neaktuální. Dále žalobkyně předložila toliko výplatní pásky žalovaného za období listopadu 2020 až ledna 2021 s nízkým čistým měsíčním příjmem ve výši 7 897 Kč, 12 466 Kč a 13 528 Kč.9. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.10. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "o. z."), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.11. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.12. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.13. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.14. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.15. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.16. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.17. Listinnými důkazy nebylo prokázáno, že by společnost , právnická osoba, . řádným způsobem zkoumala a prověřila úvěruschopnost žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Nebylo prokázáno, že by provedla šetření v příslušných registrech, společnost neměla doloženo např. že není vedeno exekuční řízení, resp. pro jaké částky, a vycházela toliko z příjmu žalovaného ze zaměstnání, nebyly ověřeny stávající závazky žalovaného. Přitom použitelný příjem žalovaného byl nízký a pouhé opomenutí či nepřesnost mohla bez dalšího znamenat neschopnost žalovaného splatit úvěr. Navíc bylo možno dovozovat, že žalovaný patrně může mít i výdaje na cestovné do práce, neboť uváděl jiné bydliště, než bylo sídlo jeho zaměstnavatele, a celková částka všech jeho výdajů včetně nákladů na bydlení pod 5 000 Kč objektivně nebudila důvěru a vyžadovala objektivní ověření. Za dané situace nebylo možno vycházet převážně z prohlášení žalovaného a bylo nutno objektivně, konkrétně doložit příjmové i výdajové poměry žalovaného a jeho celkovou situaci. Jelikož se tak dle provedeného dokazování nestalo, společnost , právnická osoba, . postupovala v rozporu se svými povinnostmi. V daném případě tedy soud dospěl k závěru, že společnost , právnická osoba, . zjevně neposoudila řádně úvěruschopnost žalovaného a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná.18. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.19. Je prokázáno, že žalovanému byla dne , datum, poskytnuta částka ve výši 22 000 Kč, které představovalo bezdůvodné obohacení, na které bylo dle žalobních tvrzení zaplaceno toliko 19 000 Kč, kdy došlo k postoupení dané pohledávky na žalobkyni. Proto soud vyhověl pouze v rozsahu rozdílu uvedených částek ve výši 3 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení.20. Soud zkoumal splatnost této částky dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Z provedeného dokazování se k době přiměřené možnostem žalovaného vrátit zaplacenou jistinu podává, že dne , datum, disponoval částkou 22 000 Kč. Použití půjčené jistiny nebylo nijak doloženo, toto nebylo ani účastníky tvrzeno. Z provedeného dokazování, které je vymezeno charakterem daného civilního řízení jako řízení sporného, tak vyplývá, že bylo v silách žalovaného vrátit částku 3 000 Kč do požadované doby 21. 5. 2022, tj. poté, co ji měl prokazatelně k dispozici.21. Nesplacením dluhu se žalova