21 C 168/2024-59 — Okresní soud ve Znojmě

1. Návrhem doručeným soudu dne 26. 4. 2024 se žalobkyně po částečném zpětvzetí domáhá zaplacení dlužné částky uvedené ve výroku. K odůvodnění uvedla, že právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, . uzavřel s žalovanou dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě níž byla žalované poskytnuta částka 28 000 Kč v den podpisu smlouvy, splatná spolu s navýšením do 24. 1. 2023. Žalovaná v době zahájení řízení zaplatila žalobkyni celkem 24 800 Kč. Je žádáno o zaplacení částky čerpané jistiny ve výši 18 364,64 Kč a dalších plateb označených mj. jako „kapitalizovaný úrok“ ve výši 10 719,44 Kč, tedy úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru, úhrady za poskytnutí úvěru, úhrady za vyhodnocení úvěrového případu a úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti, úroku vyčísleného od 25. 1. 2023 do 1. 11. 2023 z dlužné jistiny, jako ž dále i zákonného úroku z prodlení vyčísleného od prodlení od 25. 1. 2023 do 1. 11. 2023 ve výši 2 113,19 Kč. Dále žalobkyně požaduje zaplacení zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % p. a. z dlužné jistiny úvěru ve výši 18 364,64 Kč od 24. 4. 2024 do zaplacení a dále kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 039,17 Kč z požadované dlužné jistiny za dobu od 7. 12 .2023 do 23. 4. 2024.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobkyně a na základě ní předložených důkazů.3. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že mezi společností , právnická osoba, . a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, z obsahu plyne, že žalované byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 28 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit jistinu spolu s poplatkem výši 35 220 Kč ve dvaceti měsíčních splátkách po 3 161 Kč. Zápůjční úroková sazby byla sjednána 25 % ročně.4. Z přehledu z č. l. 33 bylo zjištěno, že vedle žalobkyni tvrzené částky 24 800 Kč zaplacené před zahájením řízení bylo dále na žalovanou pohledávku zaplaceno v době od 23. 5. 2024 do 23. 8. 2024 dalších celkem 10 000 Kč (celkem se tedy jedná o částku 34 800 Kč).5. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, , smlouvou o postoupení pohledávky ze dne , datum, včetně přílohy a potvrzením o úhradě ceny za postoupení bylo prokázáno postoupení žalovaného nároku společností , právnická osoba, . na žalobkyni.6. Z žádosti o úvěr ze dne , datum, bylo zjištěno, že před uzavřením úvěrové smlouvy žalovaná prohlásila, že je starobní důchodce, její tvrzený příjem, ověřený poštovním ústřižkem neznámého data a bližšího obsahu, byl důchod či sociální dávky celkem ve výši 10 611 Kč měsíčně, tvrzené náklady na bydlení činily 1 000 Kč, na dopravu a jídlo 3 860 Kč, srážky ze mzdy či výživné mělo činit 941 Kč, měsíční splátky stávajících půjček 3 054 Kč, její použitelný příjem 1 756 Kč, bylo tvrzeno, že nemá vyživovací povinnost a má bydlet u syna.7. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.8. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "o. z."), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.9. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.10. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.11. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.12. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.13. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.14. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Nebylo řádně doloženo ověření minimálního příjmu žalované (tj. pouze poštovním ústřižkem neznámého data), který měl být navíc patrně exekučně postižen, žalovaná byla již zadlužená se splátkami ve výši více jak jedné třetiny jejího příjmu a nebylo ani doloženo zkoumání základních výdajů žalované, kdy za takové situace společnost , právnická osoba, . zjevně nesplnila zákonnou povinnost zkoumat úvěruschopnost žalované. Navíc za daného důkazního stavu bylo dokonce postaveno na jisto, že společnost , právnická osoba, . poskytla úvěr při vědomí toho, že jej žalovaná řádně nesplatí, což vyplývá z údaje o tvrzené disponibilní částce v žádosti o úvěr (tj. ve výši 1 756 Kč), která je podstatně nižší, než jsou následně sjednané splátky (tj. ve výši 3 161 Kč). V daném případě proto soud dospěl k závěru, že společnost , právnická osoba, . neposoudila řádně úvěruschopnost žalované a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je z tohoto důvodu neplatná.16. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.17. Je prokázáno, že žalované byla poskytnuta částka ve výši 28 000 Kč, která představovala bezdůvodné obohacení. Jelikož však žalovaná na tuto částku následně zaplatila částku podstatně vyšší, celý její dluh postoupený na žalobkyni zanikl splněním. Proto byla žaloba zcela zamítnuta.18. O nákladech řízení by bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) tak, že by soud přiznal procesně úspěšné žalované náhradu nákladů řízení. Jelikož jí však žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.19. Soud dále zastavil řízení v rozsahu zpětvzetí návrhu dle § 96 odst. 2 o. s. ř. (výrok I).