21 C 232/2024-62 — Okresní soud ve Znojmě

1. Návrhem doručeným soudu dne 28. 6. 2024 se žalobkyně domáhá zaplacení dlužné částky 13 144 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedla, že její právní předchůdce , právnická osoba, s žalovanou dne , datum, uzavřel smlouvu o půjčce č. , hodnota, . Žalobkyně žádá o zaplacení čerpané, nevrácené jistiny ve výši 7 159,04 Kč, dlužného poplatku ve výši 5 984,96 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 16 416,28 Kč vzniklého sazbou 21 % ročně z jistiny ve výši 7 159,04 Kč od 23. 12. 2012 do 27. 9. 2023, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 6 022,54 Kč vzniklého sazbou 7,5 % ročně z jistiny ve výši 7 159,04 Kč od 7. 9. 2012 do 27. 9. 2023, dále zákonného úroku z prodlení z částky 7 159,04 Kč ode dne 28. 9. 2023 do zaplacení ve výši 7,5 % ročně a úroku z částky 7 159,04 Kč ode dne 28. 9. 2023 do zaplacení ve výši 21 % ročně.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobkyně a na základě ní předložených důkazů.3. Z předložené smlouvy o spotřebitelské půjčce č. , hodnota, ze dne , datum, a k tomu se vztahujících obchodních podmínek soud zjistil, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o spotřebitelské půjčce, z obsahu plyne, že žalované byla poskytnuta hotovost ve výši 20 000 Kč, která měla být žalovanou vrácena včetně navýšení o poplatek ve výši 16 720 Kč v 60 týdenních splátkách.4. Z oznámení o postoupení společnosti , právnická osoba, ze dne , datum, a smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, soud zjistil postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni, jakož i bylo zjištěno oznámení této skutečnosti žalované dle podacího lístku z č. l. 34.5. Ze zákaznické karty ze dne 7. 7. 2011 vyplynulo, že v souvislosti s uzavřením dané spotřebitelské smlouvy žalovaná prohlásila, že je nájemníkem, má jedno nezletilé dítě (roč. 2002), je v domácnosti, její příjem tvoří toliko státní podpora/přídavky žadatele ve výši 8 710 Kč, další (patrně nijak nedoložené) příjmy domácnosti mají činit 12 000 Kč, její celkové výdaje mají činit 17 409 Kč měsíčně, toto bylo ověřeno toliko občanským průkazem, výměrou podpory, nájemní smlouvou a SIPO.6. Dle § 9 odstavec 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.7. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobkyně řádným způsobem zkoumal a prověřil úvěruschopnost žalované splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Nebylo prokázáno, že by byla provedena šetření v příslušných registrech, kdy je zřejmé, že žalovaná měla pouze velmi nízký příjem z dávek, její tvrzené výdaje měly tyto příjmy přesahovat a jí tvrzené další příjmy domácnosti jednak nebyly doložené a ani nebylo možno bez dalšího vycházet z toho, že by žalovaná z nich mohla hradit své závazky či jiné své výdaje.8. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. V daném případě soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně neposoudil řádně úvěruschopnost. Pokud žalobkyně v této souvislosti poukázala na rozsudek Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, č. j. , spisová značka, , tento se týká zcela jiného skutkového stavu, kdy doložený příjem spotřebitele dostačoval na jeho výdaje, toto rozhodnutí tak nemá pro projednávanou věc význam.9. Soud tak dovodil, že bylo prokázáno uzavření smlouvy o půjčce uvedené shora a vyplacení částky 20 000 Kč žalované dle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, v pozdějším znění (dále jen „o. z.“), kdy však žalobkyně řádně neprokázala povinnosti jejího právního předchůdce dle § 9 odstavec 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru ohledně zkoumání úvěruschopnosti. Daná smlouva je tak neplatná pro rozpor se zákonem, kdy právní předchůdce žalobkyně bez řádného ověření úvěruschopnosti nesměl danou smlouvu uzavřít, a žalovaná je povinna vrátit z neplatné smlouvy toliko to, oč se obohatila ve smyslu § 451 odst. 1, odst. 2 o. z. Jelikož však dle žalobních tvrzení došlo k ze strany žalované již k úhradě 23 576 Kč, zanikl celý závazek splněním. Proto byl návrh zcela zamítnut.10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že by přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení. Jelikož jí však žádné náklady řízení nevznikly, bylo rozhodnuto o tom, že žádnému z účastníků se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.