23 C 14/2024-47 — Okresní soud ve Znojmě

1. Podle § 157 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci..2. Předmětem řízení bylo zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 28 765 Kč od 11. 9. 2021 do 18. 7. 2023, na kterou žalobci vznikl nárok proto, že se žalovaná dostala do prodlení se splátkami úvěru poskytnutého na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, a dlužné splátky neuhradila ani poté, co došlo k zesplatnění úvěru.3. Provedeným dokazováním úvěrovou smlouvou ze dne , datum, , č. , hodnota, , vzal soud za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva, kterou se žalobce zavázal poskytnou žalované úvěr ve výši 30 000 Kč s tím, že část z něho ve výši 2 500 Kč bude vyplacena jako odměna zprostředkovateli za zprostředkování úvěru a zbylá částka bude vyplacena žalované. Žalovaná se zavázala úvěr spolu s úrokem ve výši 21,55 % ročně splácet formou pravidelných měsíčních splátek. Pro případ prodlení se splácením jedné splátky nebo její části po dobu delší jak dva měsíce byl žalobce oprávněn přistoupit k zesplatnění úvěru. Pro případ zesplatnění úvěru byla žalovaná povinna zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 % z neuhrazeného zůstatku úvěru za každý den prodlení s úhradou zůstatku úvěru. Z potvrzení ČSOB a.s. vzal soud za prokázané, že úvěr ve výši 27 500 Kč byl poukázán na účet žalované dne 3. 3. 2021. Z oznámení o zesplatnění úvěru pak bylo zjištěno, že žalobce přistoupil k zesplatnění úvěru dne 23. 7. 2021. Žalobce dále doložil, že zkoumal úvěruschopnost žalované úvěr splatit, a to na základě jejího četného prohlášení, doložených výplatních pásek, lustracemi v centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku a výpisem z katastru nemovitostí.4. Podle § 2048 odst. 1 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.5. Podle § 122 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč.6. Podle § 122 odst. 3 téhož zákona, souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.7. Po provedeném dokazování shledal soud podanou žalobu částečně důvodnou. Z provedeného dokazování lze učinit závěr, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o úvěru podle ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku a podle zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobce doložil, že splnil svojí povinnost stanovenou mu zákonem o spotřebitelském úvěru a před poskytnutím úvěru řádně zkoumal úvěruschopnost žalované, když si ověřoval její pravidelné měsíční příjmy a výdaje, její rodinné poměry a existenci případných jiných nesplacených závazků. Žalobce rovněž doložil, že úvěr byl žalované dle smlouvy poskytnut. Splacení úvěru bylo utvrzeno smluvní pokutou, a to jednak pro případ nezaplacení některé ze stanovených splátek a jednak pro případ prodlení se zaplacením zbytku úvěru v případě, že dojde k zesplatnění úvěru. Žalobce doložil, že v souladu s čl. IV.1.d. úvěrové smlouvy přistoupil k zesplatnění úvěru. Bylo tedy na žalované, aby v řízení tvrdila a prokázala, že nebyly splněny podmínky pro předčasné zesplatnění úvěru, nebo že po jeho zesplatnění žalobci dlužnou část úvěru řádně a včas uhradila. Žalovaná zůstala v řízení nečinná, proto soud vyšel ze skutkových tvrzení žalobce o tom, že žalovaná je dosud v prodlení se splácením zbytku zesplatněného úvěru. Potud by byl nárok žalobce na zaplacení smluvní pokuty v souladu s ust. § 2048 odst. 1 občanského zákoníku a ust. čl. IV.2.b. úvěrové smlouvy.8. Žalobce však zřejmě opominul, že předmětem smlouvy byl spotřebitelský úvěr, kde je výše smluvní pokuty limitována zákonem o spotřebitelském úvěru tím, že ust. § 122 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru limituje výši všech uplatněných pokut tak, že tato nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru.9. Celková výše spotřebitelského úvěru činila v tomto případě 30 000 Kč, maximální výše uplatněné smluvní pokuty proto nesmí přesáhnout částku 15 000 Kč. V řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp.zn. , spisová značka, již žalobce na základě téže úvěrové smlouvy uplatnil vůči žalované požadavek na zaplacení smluvní pokuty ve výši 1 908 Kč. Žalobce tak po žalované může požadovat smluvní pokutu maximálně ve výši 13 092 Kč. Soud proto podané žalobě vyhověl jen do této částky a ve zbývající části žalobou uplatněného nároku žalobu zamítnul pro rozpor s ust. § 122 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru.10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. podle poměru úspěchu účastníků ve sporu. Žalobce byl úspěšný co do 73,36 % uplatněného nároku, jeho neúspěch se proto rovná 26,64 %. Po odečtení míry neúspěchu žalobce ve sporu od jeho úspěchu má žalobce nárok na zaplacení 46,72 % vzniklých nákladů řízení. Ty sestávají z odměny za právní zastoupení dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za tři úkony právní služby – převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby po 300 Kč za úkon, z paušální náhrady hotových výdajů právního zástupce žalobce za tyto tři úkony dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu po 100 Kč za úkon, ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a z 21 % DPH ve výši 252 Kč. Celkem náklady řízení činí 2 452 Kč, 46,72 % z nich odpovídá částce 1 146 Kč.11. K aplikaci ustanovení § 14b advokátního tarifu při rozhodování o nákladech řízení přistoupil soud proto, že žaloba byla podána na ustáleném vzoru žalobce, jež žalobce u zdejšího soudu používá opakovaně ve skutkově obdobných případech