23 C 38/2024-38 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou ze dne 20. 3. 2024 se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky 172 407,70 Kč spolu se shora uvedeným zákonným úrokem z prodlení, neboť se žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření č. , č. účtu, , na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 200 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 770 Kč, které byly počínaje měsícem lednem 2023 navýšeny na 1 350 Kč měsíčně. Žalovaný se dostal do prodlení (plného či částečného) s úhradami splátek splatných v měsíci březnu až listopadu 2013, žalobkyně proto dne 4. 3. 2024 přistoupila k zesplatnění úvěru.2. Žalovaný se ve věci k výzvě soudu nevyjádřil a k nařízenému soudnímu jednání se bez omluvy nedostavil, soud proto o žalobě rozhodoval jen na podkladě skutkových tvrzení žalobce a na podkladě žalobcem předložených listinných důkazů.3. Provedeným dokazováním bylo z úvěrové smlouvy, smluvních podmínek a sazebníku poplatků zjištěno, že mezi účastníky byla dne , datum, uzavřena smlouva o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 200 000 Kč účelově vázaný na modernizaci rodinného domu , adresa, . Žalovaný se zavázal do přidělení cílové částky ze stavebního spoření úvěr splácet měsíčními splátkami ve výši 770 Kč za současného ukládání vkladů na účet stavebního spoření ve výši minimálně 600 Kč měsíčně a po přidělení cílové částky měsíčními splátkami ve výši 1 700 Kč. Úroková sazba pro první období byla stanovena na 4,58 % ročně s tím, že po uplynutí tohoto období je žalobkyně oprávněna přistoupit ke změně výše úrokové sazby. Z výpisu z úvěrového účtu vzal soud za prokázané, že úvěr ve výši 200 000 Kč byl poskytnut žalovanému převodem na jeho účet dne 2. 1. 2018. Z dopisu žalobkyně ze dne 6. 9. 2022 vzal soud za prokázané, že žalobkyně přistoupila s účinností od 1. 1. 2023 k navýšení úrokové sazby na 8,09 % ročně za současného navýšení splátek úvěru na 1 350 Kč měsíčně. Z výzev žalobkyně ze dne 24. 7. 2023 a 27. 10. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dlužných splátek a že dne 1. 2. 2024 přistoupila k zesplatnění úvěru z důvodu neuhrazení dlužných splátek. Žalobkyně dále doložila, že v rámci žádosti o poskytnutí úvěru zkoumala majetkového poměry žalovaného, zjišťovala jeho příjmy, jeho rodinný stav, počet vyživovacích povinností, jeho dluhy a jeho pravidelné výdaje.4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.6. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.7. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně, neboť mezi účastníky byla platně uzavřena úvěrová smlouva dle ust. § 2395 a násl občanského zákoníku. Žalobkyně doložila, že před poskytnutím úvěru řádně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet, když zjišťovala jeho pravidelné měsíční příjmy a výdaje, rodinné poměry a případné nesplacené dluhy. Takto bylo sice zjištěno, že žalovaný splácí ještě jiné úvěry, nicméně s ohledem na doloženou výši příjmů bylo zjištěno, že po zohlednění všech splátek z těchto dalších úvěrů a po započtení předpokládané splátky z nově uzavíraného úvěru by měl mít žalovaný dostatek volných příjmů k úhradě dalších svých pravidelných životních potřeb. Z provedeného dokazování rovněž vyplynulo, že úvěr byl ze strany žalovaného čerpán v plné dohodnuté výši 200 000 Kč. V souladu s ust. § 2395 občanského zákoníku a v souladu s čl. III úvěrové smlouvy tak byl žalovaný povinen poskytnutý úvěr splácet žalobkyni způsobem a ve výši dohodnuté v úvěrové smlouvě. Bylo proto na žalovaném, aby v řízení tvrdil a prokazoval, že úvěr řádně a včas splácel dohodnutými splátkami. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, k výzvě soudu se nijak nevyjádřil (ač tuto výzvu vlastnoručně převzal spolu s podanou žalobou) a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Soud proto vyšel z tvrzení žalobkyně o výši dluhu, která je dokladována předloženým výpisem z úvěrového účtu a podané žalobě vyhověl.10. Nezaplacením zesplatněné části úvěru ve lhůtě stanovené žalobkyní v rámci zesplatnění úvěru se žalovaný následujícího dne po marném uplynutí této lhůty dostal do prodlení s plněním peněžité povinnosti a žalobkyni tak dle ust. § 1970 občanského zákoníku vznikl nárok na úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném ke dni prodlení.11. Žalobkyně byla v řízení plně úspěšná, dle ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (o.s.ř.) má proto nárok na náhradu všech nákladů, které účelně vynaložila při uplatňování svého práva u soudu. Náklady řízení žalobkyně sestávají z paušální náhrady hotových výdajů dle § 1 odst. 3 a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., za sepis předžalobní výzvy, za sepis žaloby a za účast na soudním jednání po 300 Kč za každý z těchto úkonů, z náhrady cestovních výdajů zástupce žalobkyně za cestu z , adresa, k jednání soudu a zpět v délce 404 km, při doložené spotřebě benzinu 95 dle technického průkazu vozidla registrační značky , SPZ, ve výši 4,8l na 100 km, ceně pohonných hmot dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve výši 38,20 Kč/l a sazbě základní náhrady dle téže vyhlášky ve výši 5,60 Kč/km ve výši 3 003,17 Kč a ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 6 897 Kč.