23 C 42/2024-46 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou ze dne 24. 4. 2024 se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení částky 26 859,85 Kč spolu se shora vymezenými smluvními úroky a spolu se shora uvedeným zákonným úrokem z prodlení, neboť dne , datum, uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru, na jejímž základě umožnila žalovaná čerpat úvěr prostřednictvím kreditní karty až do výše sjednaného úvěrového limitu 25 000 Kč s tím, že při řádném splácení čerpaného úvěru bylo možno tento úvěr čerpat opakovaně. Z důvodu prodlení žalované se splácením úvěru došlo dne , datum, k zesplatnění úvěru, žalovaná však k výzvě žalobkyně dlužnou částku neuhradila.2. Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila a k nařízenému soudnímu jednání se bez omluvy nedostavila, soud proto o žalobě rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobkyně a na podkladě žalobkyní předložených listinných důkazů.3. Z žádosti o úvěr, z úvěrové smlouvy a ze všeobecných obchodních podmínek žalobkyně vzal soud za prokázané, že žalobkyně se smlouvou ze dne , datum, zavázala poskytnout žalované úvěr se sjednaným úvěrovým limitem 25 000 Kč s tím, že čerpání úvěru bude umožněno prostřednictvím kreditní karty. Úrok byl stanoven pevnou částkou ve výši 10 Kč za každých celých 500 Kč čerpaného a nesplaceného úvěru. Pro případ zesplatnění úvěru byla sjednána úroková sazba ve výši 12 % ročně. Žalovaná se zavázala úvěr splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 3 % z dlužné částky. Žalobkyně výpisem z úvěrového účtu doložila jakým způsobem a v jaké výši byl úvěr ze strany žalované čerpán, přičemž z tohoto výpisu bylo soudem zjištěno, že ke dni , datum, činila dlužná jistina úvěru 24 459,85 Kč a dlužné poplatky 2 400 Kč. Výzvou ze dne 8. 7. 2023 vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné splátky ve výši 4 109 Kč do 10. 8. 2023 s tím, že pokud nedojde k úhradě, přistoupí k zesplatnění celého úvěru. Dopisem ze dne 12. 8. 2023 pak žalobkyně žalovanou informovala o tom, že z důvodu neuhrazení dlužných splátek přistoupila dne 10. 8. 2023 k zesplatnění úvěru. Žalobkyně dále doložila, že před poskytnutím úvěru zkoumala úvěruschopnost žalované, vyžádala si její daňové přiznání, rozhodnutí o vypláceném rodičovském příspěvku, výpis z účtu žalobkyně a že prováděla šetření v registrech dlužníků.4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.6. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.7. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně, neboť mezi účastníky byla platně uzavřena úvěrová smlouva dle ust. § 2395 a násl občanského zákoníku. Žalobkyně doložila, že před poskytnutím úvěru řádně zkoumala schopnost žalované úvěr splácet, když zjišťovala její pravidelné měsíční příjmy a výdaje, rodinné poměry a případné nesplacené dluhy. Takto bylo sice zjištěno, že žalovaná splácí ještě jiné úvěry s celkovým součtem splátek ve výši 14 141 Kč měsíčně, nicméně bylo zjištěno, že žalovaná má příjem z podnikání (dle předloženého daňového přiznání činily její příjmy z podnikání za předchozí rok 912 483 Kč a výdaje na jejich dosažení 547 490 Kč) a dále příjem ze sociálních dávek ve výši 10 000 Kč měsíčně, takže při výši dohodnutých splátek 3 % z dlužné částky, což by při vyčerpání celého úvěru 25 000 Kč odpovídalo měsíční splátce 750 Kč, by součet všech měsíčních splátek žalované činil 14 891 Kč, takže žalované by měl zbývat dostatek volných prostředků k úhradě jejích běžných životních potřeb. Z provedeného dokazování rovněž vyplynulo, že úvěr byl ze strany žalované čerpán v plné dohodnuté výši. V souladu s ust. § 2395 občanského zákoníku a v souladu s čl. 4 úvěrové smlouvy tak byla žalovaná povinna poskytnutý úvěr splácet žalobkyni způsobem a ve výši dohodnuté v úvěrové smlouvě. Bylo proto na žalované, aby v řízení tvrdila a prokazovala, že úvěr řádně a včas splácela dohodnutými splátkami. Žalovaná zůstala v řízení nečinná, k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila, soud proto vyšel z tvrzení žalobkyně o výši dluhu, která je dokladována předloženým výpisem z úvěrového účtu a podané žalobě vyhověl.10. Nezaplacením úvěru ve lhůtě stanovené žalobkyní v rámci zesplatnění úvěru se žalovaná následujícího dne po marném uplynutí této lhůty dostala do prodlení s plněním peněžité povinnosti a žalobkyni tak dle ust. § 1970 občanského zákoníku vznikl nárok na úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném ke dni prodlení.11. Žalobkyně byla v řízení plně úspěšná, dle ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (o.s.ř.) má proto nárok na náhradu nákladů řízení, které sestávají z odměny za právní zastoupení za tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby) dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb, advokátní tarif, po 300 Kč za úkon, z paušální náhrady hotových výdajů dle § 14b odst. 5 této vyhlášky po 100 Kč za úkon, ze soudního poplatku 1 075 Kč a z 21 % DPH ve výši 252 Kč.