9 C 142/2024-60 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou doručenou soudu dne 30. 4. 2024 se žalobce domáhá zaplacení dlužné částky 12.273,68 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že společnost , právnická osoba, a žalovaný dne , datum, uzavřeli smlouvu o úvěru až do výše 11.000 Kč, a to bezhotovostně na bankovní účet uvedený ve smlouvě. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v minimálních měsíčních platbách, a to vždy do doby, dokud neuhradí celkovou dlužnou částku. Informace o konkrétní výši, počtu a četnosti plateb, které byl žalovaný povinen hradit, byl žalovanému sdělen každý kalendářní měsíc prostřednictvím rozpisu plateb. Žalovaný se zavázal za poskytnutý úvěr hradit právnímu předchůdci žalobce smluvní úrok, poplatky a náklady. Žalovaný neplatil úvěr řádně a včas a dostal se tak do prodlení s úhradou dlužné částky, proto právní předchůdce žalobce zesplatnil úvěr ke dni 17. 4. 2023. Žalovaný na dluh uhradil celkem částku 3.470 Kč. Společnost , právnická osoba, pohledávku za žalovaným postoupila na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, žalobci, a to s účinností ke dni , datum, . Žalobce požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny ve výši 9.855,93 Kč, dlužného poplatku ve výši 610,97 Kč, dlužného úroku z jistiny do zesplatnění 17. 4. 2023 ve výši 1.806,78 Kč, kapitalizovaných úroků od 18. 4. 2023 do 27. 9. 2023 ve výši 1.334,75 Kč a kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení od 18. 4. 2023 do 27. 9. 2023 ve výši 710,88 Kč. Dále žalobce požaduje zaplacení úroků ve výši 29,91 % ročně z dlužné jistiny ve výši 9.855,93 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10.466,90 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.2. Žalobce na doplnění uvedl, že žalovaný si podal online žádost o poskytnutí úvěru, tj. žádost o uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru. K této žádosti žalovaný doložil všechny potřebné dokumenty k úvěruschopnosti a doklady o totožnosti žalovaného. Právní předchůdce žalobce žádost o uzavření smlouvy posoudil a vyhodnotil všechny požadované doklady. Právní předchůdce žalobce akceptoval žádost žalovaného o uzavření smlouvy a oznámil tuto skutečnost žalovanému prostřednictvím potvrzující SMS zprávy a oznámením online v účtu , název, žalovaného, který mu byl v této souvislosti zřízen. Uzavřená smlouva byla žalovanému doručena do jeho účtu , název, , se kterou se žalovaný přihlášením do tohoto účtu seznámil. Žalovanému byla dne , datum, vyplacena sjednaná částka úvěru 11.000 Kč na jeho běžný účet, který uvedl ve smlouvě.3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jím předložených důkazů.4. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že mezi společností , právnická osoba, a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému bezúčelový spotřebitelský úvěr ve formě kreditní linky s možností opakovaného čerpání až do výše pevně stanoveného stropu spotřebitelského úvěru 11.000 Kč. Smlouva je uzavřena na dobu neurčitou, datum splatnosti minimální měsíční platby je každý kalendářní měsíc 17. den. Zápůjční úroková sazba byla sjednána roční pevná ve výši 60 %, RPSN pak 81,02 %. Celková částka, kterou má zákazník zaplatit činila 14.999,82 Kč.5. Dále doložil žalobce výpisy z běžného účtu žalovaného za období od , datum, do , datum, , ze kterého plyne, že žalovaný od března do září 2022 měl příjem ze školní jídelny v průměrné měsíční výši 19.810 Kč.6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, bylo doloženo, že společnost , právnická osoba, postoupila pohledávku za žalovaným s účinností ke dni , datum, žalobci. Přípisem ze dne , datum, postoupení pohledávky oznámil původní věřitel žalovanému.7. Přípisem ze dne 15. 2. 2024 vyzval právní zástupce žalobce žalovaného k úhradě dluhu před podáním žaloby.8. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.11. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.12. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.13. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.14. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.15. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by žalobce řádným způsobem zkoumal a prověřil úvěruschopnost žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Ani na základě doplněných skutkových tvrzení nelze mít za věrohodně doložené, že právní předchůdce žalobce řádně posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Právní předchůdce žalobce tvrzeně vcházel pouze z výpisu z účtu, z toho se však podává, že žalovaný měl další půjčky/úvěry u dalších nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů a že hodně vsázel. Právní předchůdce žalobce se nezabýval celkovou majetkovou situací žalovaného. Neprovedl šetření v příslušných registrech dlužníků, v evidenci exekucí, v insolvenčním rejstříku. Právní předchůdce žalobce neprověřil, zda má žalovaný nějakou vyživovací povinnost, jak bydlí, zda sám či u rodičů. Dále nebylo doloženo, zda je žalovaný zaměstnán či je OSVČ, jaké má měsíční příjmy a výdaje. Nebyly doloženy např. výplatní pásky žalovaného, SIPO.17. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobce neposoudil řádně úvěruschopnost žalovaného a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná.18. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.19. Je nesporné, že žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 11.000 Kč, na kterou splatil 3.470 Kč. Rozdíl tak činí částku 7.530 Kč, kdy tato částka představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Proto soud vyhověl pouze v rozsahu rozdílu poskytnutého úvěru a již splacené částky, tedy ve výši 7.530 Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného. Nesplacením dluhu se žalovaný dostal do prodlení. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.20. Žalobce se dále domáhal zaplacení částky 4.743,68 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 206,48 Kč kapitalizovaný úrok ve výši 1.334,75 Kč. S ohledem na skutečnost, ž