9 C 188/2024-32 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou doručenou soudu dne 30. 4. 2024 se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení dlužné částky 40.572,71 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že s žalovaným dne , datum, uzavřel smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , v průběhu trvání úvěrového vztahu bylo možné změnit výši sjednaného úvěrového rámce. Sjednaný úvěrový rámec činil 39.000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách stanovených smlouvou, výše splátky byla stanovena na 4,00 % z aktuální dlužné částky, splatnost dílčích splátek byla k 20. dni kalendářního měsíce. V průběhu trvání vztahu žalovaný celkem načerpal částku ve výši 38.262 Kč, na poskytnutý úvěr ničeho neuhradil. Žalovaný porušil svůj závazek hradit úvěr řádně a včas, žalobce proto ke dni 24. 1. 2024 celý úvěr zesplatnil a vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky. Žalovaný však na výzvu nereagoval a na dlužnou částku ničeho neuhradil. Dlužná částka se sestává z neuhrazené jistiny ve výši 38.262 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč (2 x 300 Kč za odeslané upomínky v souladu se smlouvou), poplatků za pojištění ve výši 710,71 Kč a smluvní pokuty 1.000 Kč (2 x 500 Kč za prodlení s úhradou dílčí splátky v souladu se smlouvou). Žalobce rovněž požaduje kapitalizovaný obchodní úrok ve výši 5.142,01 Kč vzniklý úrokovou sazbou 26,28 % ročně z částky 38.262 Kč za období od 25. 1. 2024 do 30. 4. 2024, zákonný úrok z prodlení ve výši 1.355,82 Kč vzniklý sazbou 14,75 % ročně z dlužné částky 40.262 Kč za období od 8. 2. 2024 do 30. 4. 2024, a dále úrok ve výši 15 % ročně z částky 40.572,71 Kč od 1. 5. 2024 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 40.572,71 Kč od 1. 5. 2024 do zaplacení.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jím předložených důkazů.3. Ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, vzal soud za prokázané, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva, kterou se žalobce zavázala umožnit žalovanému čerpat úvěr až do výše 39.000 Kč s možností opakovaného čerpání části úvěru. Žalovaný se zavázal úvěr splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 3.880 Kč odpovídající výši 4 % z dlužné částky (minimálně 400 Kč). Úroková sazba byla stanovena ve výši 26,28 % ročně, RPSN ve výši 29,7 %. Z výpisu z úvěrového účtu vzal soud za prokázané, že žalovaný v dne 4. 9. 2023 čerpal částku 38.262 Kč. Na tuto částku ničeho nesplatil. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 24. 1. 2024 vzal soud za prokázané, že žalobce poskytnutý úvěr zesplatnil a vyzval žalovaného k úhradě částky celkem 43.311,46 Kč. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta vyplynulo, že žalovaný při podání žádosti o spotřebitelský úvěr uváděl, že žije s družkou v podnájmu, je bezdětný. Jeho čistý měsíční příjem představuje částku 40.000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti je 32.000 Kč, měsíční výdaje domácnosti jsou 17.000 Kč. Byla provedena lustrace v registrech SOLUS, NRKI, CBL, NCBL, ISIR, CEE či MVCR.4. Z provedeného šetření ke stávajícím závazkům žalovaného v době uzavření úvěrové smlouvy vyplynulo, že žalovaný měl v této době (9/2023) 3 existující splátkové úvěry, jeden úvěr byl odmítnut.5. Předžalobní výzvou z 15. 2. 2024 byl žalovaný právním zástupcem žalobce vyzván k úhradě dlužné částky.6. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.9. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.10. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.11. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.12. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.13. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Po provedeném dokazování lze učinit závěr, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru a že žalobce na základě této smlouvy poskytl žalovanému částku celkem 38.262 Kč. Z provedeného dokazování však nelze učinit závěr, že by žalobce před uzavřením úvěrové smlouvy a poskytnutím úvěru řádně, tj. s odbornou péčí, zkoumal schopnost žalovaného úvěr splatit. Z provedeného dokazování sice vyplývá, že žalobce zjišťoval pravidelné příjmy a výdaje žalovaného, počet osob s ním žijících a jím vyživovaných. Na základě všech zjištěných okolností případu je však soud tohoto názoru, že k této své povinnosti přistupoval ryze formálně a mechanicky, neboť zjištěné údaje zjevně žádným způsobem nevztáhl ke sjednaným parametrům úvěru, resp. ke konkrétním okolnostem ve vztahu k žalovanému. Žalobce, byť zkoumal příjmy žalovaného, žádným způsobem neprokázal faktickou výši, resp. existenci dalšího příjmu v domácnosti žalovaného ve výši 32.000 Kč. Žalovaný sám uváděl čistý měsíční příjem 40.500 Kč ze zaměstnání. Není zřejmé, jakého člena domácnosti tento příjem je, z jakého zaměstnání, zda se jedná o jednu osobu či o více osob, či zda tento další příjem skutečně vůbec existuje. V tomto směru je tak tvrzení žalovaného v podstatě nepřezkoumatelné. Dále pokud jde o bydlení žalovaného, uvedl, že bydlí v podnájmu, žalobce však nedoložil podnájemní smlouvu, kolik žalovaný platí za bydlení, kolik platí na zálohách na energie. Žalovaný uvedl výdaje domácnosti ve výši 17.000 Kč, zde není zřejmé, čeho se tyto výdaje týkají. Tvrzené měsíční výdaje tak rovněž nejsou přezkoumatelné. Žalovaný již v době sjednávání úvěru, měl další úvěry.15. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobkyně neposoudila řádně úvěruschopnost žalovaného a uzavřená smlouva o revolvingovém úvěru je tak neplatná.16. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.17. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobce poskytl žalovanému částku 38.262 Kč. Tato částka představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Soud proto žalobě vyhověl co do částky 38.262 Kč. Nesplacením dluhu se žalovaný dostal do prodlení. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.18. Ohledně zaplacení kapitalizovaných úroků, úroků z prodlení a dalšího příslušenství pohledávky žalobce byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť smlouva nebyla platně uzavřena a žalobci tak na zaplacení popsaného přísluš