21 C 258/2025-73 — Okresní soud ve Znojmě

1. Návrhem doručeným soudu dne , datum, se žalobkyně domáhá zaplacení dlužné částky 29 400 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedla, že její právní předchůdce společnost , právnická osoba, . s žalovanou dne , datum, uzavřel smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, na částku ve výši 98 000 Kč, která byla následně čerpána v plné výši, kdy žalované již byla pravomocně uložena povinnost k zaplacení této čerpané jistiny společnosti , právnická osoba, . Ve smlouvě byly sjednány úroky v měsíčních splátkách po 9 800 Kč měsíčně k 15. dni v měsíci, kdy splatnost první splátky nastala dne , datum, . Je žádáno o zaplacení dosud neuhrazených, dlužných úroků z daného úvěru, a to splátky úroků vždy ve výši 9 800 Kč splatné dne , datum, , , datum, a , datum, , tedy celkem částky ve výši 29 400 Kč, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 15. 2. 2024 do zaplacení v sazbě 14,57 % ročně.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobkyně a na základě ní předložených důkazů.3. Z předložené smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , na kterou se vztahuje validační platba žalované z č. l. , hodnota, , soud zjistil, že mezi společností , právnická osoba, . a žalovanou byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru na částku 98 000 Kč, kdy byly sjednány úroky ve výši 10 % měsíčně (tj. 120 % ročně), splatné v měsíčních splátkách po 9 800 Kč k 15. dni v měsíci. Z přílohy č. , hodnota, této smlouvy vyplynulo, že společnost , právnická osoba, . vycházela při poskytnutí úvěru z toho, že žalovaná nemá vyživované dítě, její průměrný čistý měsíční příjem má být 28 245 Kč ze zaměstnání, náklady jejího bydlení mají činit 3 000 Kč, aniž je konkrétně patrno, jak či popř. vůbec byly údaje o příjmu a výdajích objektivně ověřovány, dle této přílohy již měla být žalovaná zadlužená třemi úvěry, které splácela celkem částkou 8 593 Kč měsíčně, byla provedena její lustrace v databázi SOLUS, REPI, AML a AML/CFT, insolvenčním rejstříku, databázi odcizených dokladů a v interní databázi poskytovatele úvěru.4. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, původního věřitele bylo prokázáno postoupení žalované pohledávky (týkající se toliko úroku) na žalobkyni a oznámení této skutečnosti žalované, které bylo odesláno toto oznámení dle podacího lístku z č. l. , hodnota, dne , datum, .5. Výpisem z č. l. , hodnota, bylo doloženo čerpání daného úvěru žalovanou v částce 87 999 Kč dne , datum, .6. Z předloženého elektronického platebního rozkazu Okresního soudu ve , adresa, ze dne , datum, č. j. EPR , spisová značka, , který nabyl právní moci dne , datum, , vyplynulo, že žalované byla uložena povinnost zaplatit společnost , právnická osoba, . částku ve výši 98 000 Kč se zákonným úrokem z prolení z této částky od , datum, do zaplacení v sazbě 15 % ročně.7. Z upomínky č. , hodnota, ze dne , datum, a upomínkou č. , hodnota, ze dne , datum, vyplynulo vyhotovení upomínek k úhradě dluhu z dané smlouvy adresovaných žalované.8. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.11. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.12. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.13. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.14. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.15. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobkyně řádným způsobem zkoumal a prověřil úvěruschopnost žalované splácet předmětný spotřebitelský úvěr, kdy tato měla sice mít pravidelný příjem a specifikované výdaje, nebylo však prokázáno, že by toto bylo přiměřeně ověřeno, kdy v daném případě byl právní předchůdce žalobkyně povinen postupovat se zvýšenou opatrností, neboť musel předpokládat, že je žalobkyně – velmi mírně řečeno – osoba neuvážlivá, která se chce zadlužit za nápadně nevýhodných podmínek s ročním úrokem 120 % ročně, ačkoli je již zadlužená, kdy pouze splátky jejich dluhů po poskytnutí úvěru měly překročit 65 % jejich čistých měsíčních příjmů. Tato situace si vyžadovala konkrétní, velice podrobné doložení jak příjmové, tak výdajové situace žalované, což se nestalo, kdy při zachování minimální míry opatrnosti nebylo se možno spolehnout na tvrzení žalované či na statistický či jiný odhad. V daném případě soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně zjevně neposoudil řádně úvěruschopnost žalované a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná. Skutečnost, že byla žalované uvedeným elektronickým platebním rozkazem pravomocně uložena povinnost zaplatit společnosti , právnická osoba, . čerpanou jistinu se zákonným úrokem z prodlení, na tomto závěru naprosto nic nemění.17. S ohledem na skutečnost, že nebyla řádně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, ze které by vyplýval nárok na požadovaný úrok, byla žaloba v této části jako nedůvodná zamítnuta.18. O náhradě nákladů řízení by rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že by přiznal procesně úspěšné žalované právo na náhradu nákladů řízení. Jelikož však žalované žádné náklady řízení nevznikly, bylo rozhodnuto o tom, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.