27 C 34/2025-25 — Okresní soud ve Znojmě

1. V předmětném řízení se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 20 000 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění tohoto svého nároku žalobkyně uvedla, že dne , datum, byla mezi ní a žalovaným uzavřena smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , a to elektronicky prostřednictvím klientské zóny. Stran posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně odkázala na detailní rozbor tvořící součást projednávané smlouvy. Žalobkyně se předmětnou smlouvou zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč, kdy žalovaný měl za poskytnutí těchto peněžních prostředků žalobkyni hradit úroky ve splátkách po 5 000 Kč měsíčně, a to vždy do 15. dne v každém měsíci. Žalovaný ani přes opakované výzvy ke dni , datum, sjednaný úrok neuhradil, a proto žalobkyně v souladu s ujednáním účastníků úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě v tomto zesplatnění specifikované jistiny úvěru, kapitalizovaného úroku, jakož i dalších nákladů spojených s vymáháním úhrady předmětného dluhu. Žalovaný v době od , datum, do , datum, uhradil žalobkyni peněžní prostředky v souhrnné výši 15 000 Kč.2. Žalovaný se v předmětném řízení nevyjádřil.3. Soud věc projednal a z provedených důkazů učinil následující skutková zjištění.4. Z elektronických dokumentů nadepsaných „Předsmluvní informace“ a „Smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, “ včetně jejich příloh soud (mimo jiné) zjistil, že byl vypracován písemný návrh dohody žalovaného a žalobkyně, jehož obsahem bylo ujednání žalobkyně o dočasném poskytnutí peněžních prostředků ve výši 20 000 Kč žalovanému do , datum, , které měl žalovaný spolu s úrokem ve výši 25 % měsíčně z poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků, jakož i spolu s dalšími v tomto návrhu specifikovanými platbami, vrátit a uhradit.5. Z elektronických dokumentů nadepsaných „Detail pohybu – Bezhotovostní platba“ a „Detail pohybu – Okamžitá příchozí platba“ soud zjistil, že dne , datum, byly z bankovního účtu žalovaného ve prospěch bankovního účtu žalobkyně převedeny peněžní prostředky ve výši 1 Kč. Dále soud zjistil, že žalobkyně převedla téhož dne ve prospěch bankovního účtu žalovaného peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč.6. Z elektronických dokumentů nadepsaných „Předžalobní výzva, zesplatnění úvěru, oznámení o převzetí pr. zastoupení“ a „Podací lístek – DopisOnline“ soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě (mimo jiné) v předmětném řízení žalobkyní nárokovaných peněžních prostředků ke dni , datum, .7. Z ostatních provedených důkazů soud neučinil žádná dílčí skutková zjištění, která by měla vliv na posuzovanou věc.8. Co do závěru o skutkovém stavu soud odkazuje na souhrn dílčích skutkových zjištění, neboť ta jsou ve vzájemném souladu.9. Podle § 551 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), platí, že o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby.10. Podle § 570 odst. 1 o. z. platí, že právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.11. Podle § 1958 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.12. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.13. Podle § 1970 o. z., ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.14. Podle § 2395 o. z., se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.15. Podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení platí, že bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.16. S ohledem na učiněná skutková zjištění a po jejich právním posouzení soud dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno, že by mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva ve smyslu § 2395 o. z. (či jakákoliv jiná smlouva), a to přestože žalobkyně v řízení tvrdila, že k uzavření předmětné smlouvy mělo dojít elektronickou formou prostřednictvím „klientské zóny“, kdy na vůli žalovaného uzavřít takovou smlouvu má být usuzováno z vložení žalobkyní na telefonní číslo žalovaného zaslaného číselného „SMS kódu“ k návrhu předmětné smlouvy a zasláním verifikační platby ve výši 1 Kč z osobního bankovního účtu žalovaného ve prospěch bankovního účtu žalobkyně. V neposlední řadě pak žalobkyně uvedla, že na vůli žalovaného k uzavření tvrzené smlouvy lze usuzovat i tzv. „autorizační doložky“.17. Nejprve je třeba připomenout, že zaslání peněžních prostředků ve výši 1 Kč z bankovního účtu žalovaného sice skutečně bylo v řízení prokázáno, avšak uvedenou platbu a k důkazu předložený elektronický dokument jakkoliv obsahující znění tvrzené smlouvy nelze z hlediska prokázání vůle žalovaného k uzavření předmětné smlouvy (především co do konkrétního tvrzeného obsahu této smlouvy) považovat za dostačující. K žalobkyní avizované „autorizační doložce“ soud uvádí, že není zřejmé, jakým způsobem (či mechanizmem) by měla tato doložka prokázat vůli žalovaného uzavřít se žalobkyní smlouvu právě tvrzeného obsahu, resp. kdy, jakým způsobem a kým, byla doložka k návrhu tvrzené smlouvy připojena, zda a jak je zaručena nezměnitelnost obsahu této doložky a zejména nezměnitelnost obsahu dokumentů, ke kterým je uvedená doložka připojena. Obsahuje-li tato doložka údaj o blíže nespecifikované IP adrese (soud k tomuto předesílá, že se mu takovou adresu prostřednictvím k tomu sloužících internetových vyhledávačů podařilo identifikovat pouze jako veřejnou IP adresu nacházející se v Praze), kdy ostatně ani sama žalobkyně blíže nespecifikuje, co konkrétně by mělo být prostřednictvím této IP adresy zjištěno (např. zda by se mělo jednat o bydliště žalovaného), jakož i údaj o telefonním čísle blíže nespecifikované osoby a informaci o zaslání kódu z tohoto telefonního čísla včetně časového údaje, není soudu zřejmé, jak by bez podrobnějšího zdůvodnění obsahu, mechanismu vzniku a dalších relevantních vlastností (např. zamezení možnosti změny či obsahu elektronického dokumentu ke kterému je doložka připojena) této autorizační doložky (a bez následného prokázání tvrzených skutečností) měla předmětná doložka sloužit k prokázání vůle žalovaného uzavřít žalobkyní tvrzenou smlouvu.18. Následkem nesplnění důkazní povinnosti žalobkyně je zásadně stav objektivní nejistoty o existenci tvrzení žalobkyně stran vůle žalovaného uzavřít s žalobkyní smlouvu tvrzeného obsahu, přičemž žalobkyni nebylo možno poučit ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), neboť se k jednání soudu, k němuž byla řádně a včas předvolána, nedostavila.19. V souladu se shora popsanými závěry soudu, jakož i se skutečností, že podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. jsou žalobkyně a žalovaný si povinni vzájemně vrátit plnění, která si bez právního důvodu, popř. z právního důvodu, který odpadl, poskytli, vzniklo žalobkyni právo na vrácení žalovanému poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků ve výši 5 000 Kč.20. Ve vztahu k prodlení žalovaného s vrácením těchto peněžních prostředků soud uvádí, že v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného (§ 570 o. z.) k plnění zahrnujícímu rovněž úhradu dotčených 5 000 Kč do , datum, (§ 1958 o. z.). Jelikož žalovaný tuto svoji povinnost nesplnil, zavázal jej k tomu soud svým rozhodnutím, a to včetně úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 5 000 Kč od , datum, do zaplacení (§ 1968 o. z. a § 1970 o. z.). Ve zbývajícím rozsahu pak soud žalobu žalobkyně zamítl.21. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení, neboť nebylo zjištěno, že by v řízení převážně úspěšnému žalovanému vznikly jakékoliv náklady.