4 C 155/2025-42 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou podanou soudu dne 24. 2. 2025 domáhal se žalobce po žalované zaplacení částky ve výši 24.688 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , a žalovanou byla dne , datum, uzavřena online prostřednictvím prostředků elektronické komunikace na internetových stránkách www.zaplo.cz smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytl žalobce žalované finanční hotovost ve výši 16.000 Kč převodem na bankovní účet žalované. Žalovaná následně využila svého práva na navýšení úvěru a načerpala úvěr v celkové výši 20.000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit úvěr spolu s příslušenstvím do 23. 5. 2024, spolu se smluvním úrokem ve výši 4.688 Kč. Žalovaná svůj závazek vyplývající ze smlouvy nesplnila řádně a včas, neuhradila ničeho. Na základě smlouvy o postoupení pohledávky z , datum, postoupil původní věřitel , právnická osoba, , pohledávku žalobci. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka v celkové výši 24.688 Kč sestávající z celkové nesplacené jistiny 20.000 Kč a smluvního úroku 4.688 Kč, splatných 23. 5. 2024, spolu s příslušenstvím ve formě zákonného úroku z prodlení od 24. 5. 2024 do zaplacení. Předžalobní výzva byla zaslána dne 19. 10. 2024.2. Žalovaná se k návrhu písemně nevyjádřila, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila, soud proto věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti na základě výsledků provedeného dokazování.3. Z předložených dokladů žalobce vyplývá, že mezi původním věřitelem , právnická osoba, a žalovanou byla uzavřena dne , datum, ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kdy částka ve výši 16.000 Kč byla žalované vyplacena na účet, ze kterého odeslala verifikační platbu, splatnost 19. 4. 2024, úrok 3.680 Kč, splatnost půjčky 30 dnů. Dle dodatku č. 1 z , datum, byla částka jistiny navýšena na 17.000 Kč, úrok činil 3.960 Kč, dle dodatku č. 2 z , datum, byla částka jistiny úvěru navýšena na 18.000 Kč, úrok činil 4.240 Kč, dle dodatku č. 3 z , datum, byla částka jistiny úvěru navýšena na 20.000 Kč, úrok činil 4.688 Kč, ostatní ujednání zůstala v platnosti. Původní věřitel poskytl tak žalované celkem částku ve výši 20.000 Kč, ta se zavázala částku vrátit do 19. 4. 2024, kdy za poskytnutí úvěru nebyl sjednán poplatek, pouze smluvní úrok v ujednané pevné výši, žalobce požaduje příslušenství až od 23. 5. 2024. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze , datum, mezi věřitelem , právnická osoba, ., a žalobcem, včetně seznamu postoupených pohledávek, má soud za prokázané postoupení na žalobce, o tomto původní věřitel uvědomil žalovanou oznámením dne 19. 10. 2024, žalované byla odeslána předžalobní výzva dne 19. 10. 2024.4. V žalobě nebylo žádným způsobem tvrzeno ani doloženo, že původní věřitel prověřoval schopnost žalované splácet, nebyly tak soudu doloženy žádné důkazy, kterými by žalobce prokázal hodnověrně řádné zkoumání a vyhodnocení úvěruschopnosti žalované, zejména zkoumání v registrech BRKI, NRKI a SOLUS či centrální evidenci exekucí a zkoumání příjmové a výdajové situace žalované coby potenciálního dlužníka.5. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně jen částečně.6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.10. Dle skutkových tvrzení žaloby a předložených listinných důkazů měla být mezi žalobcem a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. o. z. a zákona o spotřebitelském úvěru. Soud předložené listinné důkazy posoudil a vyhodnotil s přihlédnutím k rozsudku Soudního dvora EU (dále jen „SDEU“) ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, ve kterém SDEU potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný spotřebitelský úvěr. V případě zjištění porušení povinnosti je povinností vnitrostátního soudu vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, dle které se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem.11. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobce řádně nepřezkoumal a nevyhodnotil úvěruschopnost žalované jako spotřebitele splácet předmětný úvěr. Žalobce k posouzení úvěruschopnosti netvrdil ani nedoložil zkoumání příjmové a výdajové situace žalované, také nebylo doloženo vyhledání žalované v centrální evidenci exekucí, ověření v registrech BRKI, NRKI, SOLUS či insolvenčního rejstříku. Soud má proto za to, že v daném případě nebyla řádně posouzena úvěruschopnost žalované, uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je proto neplatná pro rozpor se zákonem, konkrétně § 9 zákona o spotřebitelském úvěru. Z obsahu listin však vyplývá, že žalovaná finanční částku ve výši 20.000 Kč skutečně obdržela, na straně žalované tak došlo k bezdůvodnému obohacení z neplatně uzavřené smlouvy, proto je žalovaná povinna uhradit dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru dlužnou jistinu ve výši 20.000 Kč. Proto soud vyhověl v rozsahu této částky z titulu bezdůvodného obohacení žalované, kdy aktivní legitimace žalobce byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek. Žalovaná zůstala po celou dobu řízení zcela nečinná, proto soud uložil žalované povinnost zaplatit dlužnou jistinu úvěru v obecné (pariční) lhůtě k plnění (výrok I.).12. Z ust. § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že upravuje dobu vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, respektive ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odstavec 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru, ustanovení představuje speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany spotřebitele, dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Žalobce má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, s ohledem na ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru závisí doba splatnosti od možností žalované jako spotřebitele a teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením jistiny spotřebitelského úvěru vzniká nárok na zákonné úroky z prodlení. Soud žalované rozsudkem stanovil dobu splatnosti, teprve po jejím marném uplynutí se žalovaná dostane do prodlení (§ 1968 o. z.). Proto byla žaloba ve zbytku jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.)13. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. podle výsledků řízení, kdy žalobce byl úspěšný v částce ve výši 20.000 Kč, tedy 67,32 % uplatněného nároku, neúspěšný v 32,67 % uplatněného nároku, proto mu příslušní náhrada nákladů řízení ve výši 34,65 %. Náklady žalobce spočívají v odměně advokáta podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen a. t.) za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby), z toho pro 2 úkony učiněné do 31. 12. 2024 dle tehdy účinného a. t. (příprava a převzetí, předžalobní výzva) po 300 Kč za celý úkon (§ 14b odst. 1 a. t.), tj. 600 Kč, 2x režijní paušál po 100 Kč (§ 14b odst. 2 a. t.), tj. 200 Kč, a pro 1 úkon učiněný od 1. 1. 2025 dle aktuálního a. t. (