7 C 288/2025-38 — Okresní soud ve Znojmě

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne , datum, se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit dlužnou částku 31.660 Kč a úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z žalované částky od 2. 2. 2024 do zaplacení. K odůvodnění uvedla, že s žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o poskytnutí úvěru č. , hodnota, , podle které žalovanému poskytla spotřebitelský úvěr ve výši 20.000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit se smluvním poplatkem ve výši 16.360 Kč týdenními splátkami po 606 Kč. Smluvní poplatky byly sjednány za zpracování a doručení úvěru, hotovostní inkaso splátek a byl sjednán úrok ve výši 70,89 % ročně. Ve smlouvě bylo sjednáno, že v případě prodlení žalovaného s peněžitým plněním se dluh včetně příslušenství stává splatným v termínu splatnosti nejbližší další týdenní splátky. Žalovaný své povinnosti řádně neplnil, nepravidelnými platbami splatil pouze 4.700 Kč, úvěr byl žalobcem zesplatněn ke dni 1. 2. 2024. Žalobkyně doplnila, že před uzavřením smlouvy řádně zkoumala a vyhodnotila úvěruschopnost žalovaného, byly zjištěny jeho osobní a majetkové poměry, byly provedeny kontroly v databázích neplatných dokladů, společnosti , právnická osoba, , náhled do insolvenčního rejstříku, ověřeno telefonicky do jeho zaměstnání, provedena kontrola předložených dokumentů externím zprostředkovatelem a vyhodnocení aktuální finanční situace žalovaného, žalovaný doložil kopii dvou výplatních lístků za období , datum, a , datum, a potvrzení o zaměstnání. Žalovaný nereagoval na předžalobní upomínku žalobkyně.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti na základě výsledků provedeného dokazování.3. Z evidenční karty klienta ze dne , datum, bylo prokázáno, že žalovaný požádal žalobkyni o poskytnutí spotřebitelského úvěru 20.000 Kč s týdenními splátkami na 60 týdnů, v kartě uvedl, že je rozvedený, nevlastní vozidlo a nemovitost, má základní vzdělání, bydlí jako spolubydlící, pracoval jako dělník na částečný úvazek mimo místo bydliště s doloženým čistým měsíčním příjmem 16.100 Kč, uvedl výdaje na bydlení 4.872 Kč a životní minimum na ověření 4.620 Kč, žalovaný neměl žádné bankovní a nebankovní závazky, neměl exekuce a neplatil výživné, jeho disponibilní příjem činil 6.673 Kč. Z formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru a úvěrové smlouvy ze dne , datum, bylo prokázáno, že žalobkyně jako úvěrující uzavřela s žalovaným jako úvěrovaným smlouvu o poskytnutí bezúčelového úvěru ve výši 20.000 Kč, RPSN činila 212,77 %, zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 70,89 % ročně, žalovaný se zavázal úvěr splatit do 12. týdne roku 2025, celkem podle smlouvy se zavázal splatit 36.360 Kč, smlouvou se žalovaný zavázal splácet týdenní splátky 606 Kč, první splátka byla splatná dne , datum, , každá další splátka vždy 7. den po datu splatnosti předchozí splátky, pro případ prodlení žalovaného s prodlevou splátky úvěru bylo sjednáno oprávnění žalobkyně úvěr zesplatnit.. Z výpisu z úvěrového účtu žalovaného bylo prokázáno, že žalovaný úvěr splácel nepravidelnými platbami, poslední platbu uhradil v , datum, , poté již neposkytl žádné další plnění, na úhradu dluhu splatil 4.700 Kč. Žalovaný ani poté své povinnosti nesplnil. Předžalobní výzvou z , datum, byl žalovaný vyzván k zaplacení dluhu před podáním žaloby. K doplnění zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně předložila kopie výplatních lístků žalovaného, ze kterých bylo prokázáno, že žalovanému byla vyplacena v , datum, mzda 16.071 Kč a měsíci , datum, mzda 16.259 Kč.4. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Dle § 86 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.6. Dle § 86 odstavec 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.7. Dle § 87 odstavec 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. V daném případě bylo řádně prokázáno, že žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu o bezúčelovém, spotřebitelském úvěru ve výši 20.000 Kč, kdy uvedená částka byla vyplacena hotovostně žalovanému v den uzavření smlouvy, smlouva byla uzavřena na dobu určitou do 12. týdne roku , rok, . Ze znění smlouvy bylo prokázáno, že žalovaný se zavázal úvěrovou částku společně s poplatky a úroky splácet týdenní splátkou ve výši 606 Kč. Žalovaný svoji povinnost řádně nesplnil, uhradil pouze částku ve výši 4.700 Kč dvěma platbami při uzavření smlouvy ve výši 2.700 Kč a v 7. týdnu , rok, ve výši 2.000 Kč.9. Žalobkyně k doložení zkoumání úvěruschopnosti žalovaného doložila pouze dvěma výplatními páskami žalovaného. Žalobkyně tvrdila, že jako poskytovatel řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, vycházela z databáze neplatných dokladů, provedla kontrolu osobních údajů systémem společnosti , právnická osoba, , databáze CEE, kontrolu v insolvenčním rejstříku, vyhodnotila finanční situaci podle poskytnutých dokladů a vyhodnocení lokality bydliště. Původní věřitel vůbec nezkoumal osobní poměry žalovaného, plnění vyživovacích a zákonných platebních povinností, nebyly vůbec zkoumány majetkové poměry a životní náklady žalovaného jako náklady na bydlení, dopravu do zaměstnání a jeho zdravotní stav. Žalobkyně zohlednila pouze životní minimum žalovaného a minimální náklady na bydlení, přičemž žalovaný uvedl v evidenční kartě formu spolubydlení, která rovněž nebyla žádným způsobem zkoumána.10. Dle skutkových tvrzení žaloby, jejího doplnění a předložených listinných důkazů měla být mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a následujících o. z. a zákona o spotřebitelském úvěru. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobkyně řádně a důsledně nepřezkoumala a nevyhodnotila úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti žalovaného doložila pouze dvě výplatní pásky, další doklady, ze kterých by bylo hodnověrně prokázáno, že pro účely uzavření smlouvy byly zkoumány osobní, výdělkové a majetkové poměry žalovaného ani dalších členů domácnosti, pravidelné měsíční výdaje žalovaného, ev. plnění vyživovacích povinností a zákonných povinností, předloženy nebyly. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. Dle tvrzení žalobkyně byl uzavřen neúčelový, nezajištěný spotřebitelský úvěr, žalovaný jako spotřebitel se zavázal splácet týdenní splátku ve výši 606 Kč, což měsíčně představovalo částku převyšující 2.400 Kč, žalovaný v době uzavírání smlouvy byl zaměstnancem s doloženým minimálním příjmem, nebyly vůbec zkoumány osobní poměry rozvedeného žalovaného a plnění jeho zákonných povinností. Soud má proto za to, že v daném případě nebyla řádně posouzena úvěruschopnost žalovaného, uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je proto neplatná pro rozpor se zákonem, konkrétně § 9 zákona o spotřebitelském úvěru. Z obsahu listin vyplývá, že žalovaný částku 20.000 Kč skutečně obdržel, žalovaný zaplatil celkem částku ve výši 4.700 Kč, proto byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 15.300 Kč (20.000 Kč – 4.700 Kč) s úrokem z prodlení v zákonné výši, ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to za období od účinnosti postoupení pohledávek žalobkyni. Aktivní