9 C 159/2025-45 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou doručenou soudu dne , datum, se žalobce domáhal zaplacení částky 33.388 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že právní předchůdce žalobce společnost , právnická osoba, . uzavřel s žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě níž byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 15.000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal za poskytnutí úvěru zaplatit úrok v pevné výši 761 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 7.350 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2.077 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 2.700 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 27.888 Kč se zavázal žalovaný zaplatit ve 14 měsíčních splátkách po 1.992 Kč, poslední splátka do , datum, . Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas a dostal se do prodlení. Poslední splátka byla uhrazena dne , datum, ve výši 2.000 Kč. Pohledávka byla žalobci postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , s účinností ke dni , datum, . Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalobce tedy požaduje po žalovaném zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 13.974,23 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 660,80 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 6.817 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1.928,83 Kč, úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti ve výši 2.507,14 Kč, smluvní okuty ve výši 7.500 Kč, úroku vyčísleného od 13. 7. 2024 do 1. 9. 2024 ve výši 706,37 Kč, zákonného úroku z prodlení vyčísleného od prodlení do 1. 9. 2024 ve výši 1.393,32 Kč, a dále žalobce požaduje zaplacení úroků z úvěru ve výši 8 % ročně z dlužné jistiny úvěru ve výši 13.974,23 Kč od 2. 9. 2024 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 14.635,03 Kč od 2. 9. 2024 do zaplacení.2. Žalobce doplnil, že právní předchůdce žalobce, společnost , právnická osoba, jako poskytovatel půjčky, splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy a jejich ověření doklady vyžádanými od žalovaného a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány v žádosti o úvěr ze dne , datum, byly ověřeny doklady uvedenými v části doložení příjmu žadatele, konkrétně výpisem z bankovního účtu. Teprve následně, po vyhodnocení získaných informací, byla s žalovaným uzavřena smlouva o úvěru. Tvrzenou majetkovou situaci žalovaného si právní předchůdce žalobce ověřil z potvrzení od zaměstnavatele, příjmy žalovaného zkoumal právní předchůdce žalobce dle potvrzení od zaměstnavatele a výdaje žalovaného byly zkoumány z výpisů z bankovního účtu. Žalovaný v žádosti prohlásil a svým podpisem stvrdil, že údaje, které právnímu předchůdci žalobce před uzavřením smlouvy poskytl jsou úplné, přesné a pravdivé.3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jím předložených důkazů.4. Z předložené smlouvy o úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že mezi společností , právnická osoba, ., a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta hotovost ve výši 15.000 Kč, což potvrdil svým podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal uhradit jistinu ve výši 15.000 Kč, úrok ve výši 761 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 7.350 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 2.077 Kč a poplatek za inkaso 2.700 Kč, tedy celkem částku 27.888 Kč v 14 měsíčních splátkách ve výši 1.992 Kč. Součástí smlouvy jsou smluvní podmínky ke smlouvě o spotřebitelském úvěru a předpis splátek.5. Do formuláře žádost o úvěr ze dne , datum, žalovaný uvedl, že je zaměstnaný od , datum, , bydlí u rodičů, je svobodný, má dokončeno střední vzdělání, nemá žádnou vyživovací povinnost. Žalovaný uvedl příjem ve výši 29.650 Kč, výdaje na bydlení, energie , právnická osoba, Kč, doprava, jídlo, osobní náklady 5.000 Kč, srážky ze mzdy, výživné 3.600 Kč, měsíční splátky stávajících půjček 1.000 Kč. Použitelný měsíční příjem 18.050 Kč. Žalobce doložil potvrzení o výši příjmu žalovaného, ze kterého je patrno, že žalovaný je zaměstnaný u firmy , právnická osoba, , sídlem v , adresa, , na dobu neurčitou s příjmem 29.950 Kč měsíčně. Ze mzdy žalovaného jsou prováděny srážky ve výši 3.600 Kč.6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , s účinností ke dni , datum, , společnost , právnická osoba, ., postoupila pohledávky za žalovaným na žalobce. Žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno přípisem ze dne , datum, .7. Přípisem ze dne , datum, byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu před podáním žaloby.8. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.11. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.12. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.13. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.14. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.15. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by poskytovatel úvěru řádným způsobem zkoumal a prověřil úvěruschopnost žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobce provedl jakékoliv ověření solventnosti a úvěruschopnosti žalovaného, nebyla provedena šetření v příslušných registrech. Z potvrzení o příjmu je patrné, že žalovaný již splácí 3.600 Kč měsíčně. Žalobce nedoložil, o jaké splátky se jedná. Nedoložil žádné doklady prokazující, že se zabýval celkovými poměry žalovaného. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. V daném případě soud dospěl k závěru, že poskytovatel úvěru neposoudil řádně úvěruschopnost žalované a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná.17. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit s