14 C 186/2025-74 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou doručenou soudu dne 15. 9. 2025 se žalobkyně domáhá zaplacení dlužné částky 32 233 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedla, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne , datum, mezi společností , právnická osoba, , IČ , IČO, , se , adresa, , jako postupitelem a společností , Jméno žalobkyně, ., IČ , IČO, , se sídlem , Adresa advokátky, a, , adresa, , jako postupníkem. Původní věřitel s žalovaným dne , datum, uzavřel smlouvu o úvěru ve výši 25 000 Kč, podle které měl žalovaný úvěr splatit do 23. 1. 2025. Žalovaný dluh neplatil a dostal se do prodlení. Žalovaný na úvěr nezaplatil nic.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k jednání soudu se žalovaný bez omluvy nedostavil, věc proto byla projednána a rozhodnuta v jeho nepřítomnosti.3. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, včetně všech dodatků (č. l. 6, 7, 14, 15, 16, 17, 18, 21, 30, 31, 32, 33, 34, 35) soud zjistil, že mezi účastníky byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč na dobu 30 dnů, úroková sazba činila 279,83 %, RPSN 1 141,20 % a celková částka k úhradě byla 12 300 Kč. Na základě jednotlivých dodatků pak žalovaný čerpal úvěr v celkové výši 25 000 Kč.4. Z přípisu původního věřitele bylo zjištěno, že žalovanému bylo sděleno, že má dluh uhradit. Ze smluv o postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně dodatku č. , hodnota, ke smlouvě o postoupení pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19. 6. 2025 (č. l. 12) bylo zjištěno, že došlo k postoupení pohledávky a toto bylo žalovanému oznámeno.5. Z výpisu z běžného účtu (č. l. 22-29) bylo zjištěno, že žalovanému bylo vyplacena dne , datum, částka ve výši 10 000 Kč, dne , datum, částka ve výši 1 000 Kč, 1 500 Kč, 1 500 Kč, 3 500 Kč, dne , datum, částka ve výši 1 500 Kč, dne , datum, částka ve výši 1 600 Kč, 2 000 Kč, dne , datum, částka ve výši 1 200 Kč, 1 200 Kč. Na toto žalovaný neuhradil ničeho, což ani nerozporoval.6. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.9. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.10. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.11. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.12. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.13. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by poskytovatel úvěru zkoumal a prověřil úvěruschopnost žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Nebylo prokázáno, že by byly doloženy řádně příjmy a výdaje žalovaného. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. V daném případě soud dospěl k závěru, že poskytovatel úvěru neposoudil řádně úvěruschopnost žalovaného a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná.15. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.16. Je nesporné, že žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 25 000 Kč, na kterou nesplatil nic. Rozdíl tak činí částku 25 000 Kč, což je bezdůvodné obohacení na straně žalovaného.17. Z textu ust. § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že upravuje dobu vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývající z neplatné úvěrové smlouvy, ustanovení představuje speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany spotřebitele, dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovali úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku (rozsudek NS ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Žalobkyně má tedy nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru z titulu bezdůvodného obohacení bez dalších úroků a poplatků.18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu poměrných nákladů řízení v částce 2 211,41 Kč, což představuje 55,12 % z celkové výše 4 012 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 612 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 32 233 Kč sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t.