14 C 187/2025-56 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou ze dne 2. 9. 2025 se žalobce po žalované domáhá zaplacení částky 11 119,16, neboť právní předchůdce žalobce , právnická osoba, uzavřel s žalovanou dne , datum, smlouvu o zápůjčce č. , hodnota, a poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, kterou měla žalovaná vrátit spolu s částkou ve výši 7 233 Kč sestávající z úroku v částce 1 431 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, z odměny za zpracování a doručení v částce 3 444 Kč a za hotovostní splácení v částce 2 358 Kč, to vše v 60 týdenních splátkách po 254 Kč. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas. Společnost , právnická osoba, následně postoupila svoji pohledávku za žalovanou dne 18. 12. 2020 na žalobce. Žalovaná částka 11 119,16 Kč sestává z jistiny 6 409,47 Kč a dlužné částky poplatku 4 709,69 Kč.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a k nařízenému soudnímu jednání se bez omluvy nedostavila, soud proto ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jím předložených listinných důkazů.3. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne , datum, č. , hodnota, a ze smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce vzal soud za prokázané, že mezi společností , právnická osoba, a žalovanou byla uzavřena smlouva, kterou se společnost , právnická osoba, zavázala poskytnout žalované zápůjčku ve výši 8 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit společnosti tuto zápůjčku spolu s poplatkem ve výši 7 233 Kč s tím, že tento poplatek se skládá z úroku ve výši 1 431 Kč, z administrativní činnosti ve výši 3 444 Kč a z hotovostního režimu splátek ve výši 2 358 Kč, v pravidelných 60 týdenních splátkách po 254 Kč, poslední splátce ve výši 247 Kč s tím, že splatnost první splátky byla stanovena dnem uzavření smlouvy. V případě, že by zákazník splátku řádně a včas neuhradil, byla společnost oprávněna požadovat úhradu celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. RPSN byla stanovena v rámci smluvních podmínek sazbou 246,19 %, výpůjční úroková sazba byla sjednána jako pevná sazbou 29 % ročně. Podpisem smlouvy o zápůjčce žalovaná potvrdila, že částku 8 000 Kč převzala v hotovosti při podpisu smlouvy. Společnost , právnická osoba, postoupila svoji pohledávku za žalovanou ze smlouvy o zápůjčce na žalobce. O postoupení pohledávky byla žalovaná informována dopisem původního věřitele ze dne 18. 12. 2020.4. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná.5. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.6. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.7. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.8. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.9. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.10. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.11. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.12. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by poskytovatel úvěru zkoumal a prověřil úvěruschopnost žalované splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Nebylo prokázáno, že by byly doloženy řádně příjmy a výdaje žalované. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. V daném případě soud dospěl k závěru, že poskytovatel úvěru neposoudil řádně úvěruschopnost žalované a uzavřená smlouva o zápůjčce je tak neplatná.14. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.15. Je nesporné, že žalované byla poskytnuta částka ve výši 8 000 Kč, na kterou uhradila celkově 3 508 Kč. Rozdíl tak činí částku 4 492 Kč, což je bezdůvodné obohacení na straně žalované.16. Z textu ust. § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že upravuje dobu vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývající z neplatné úvěrové smlouvy, ustanovení představuje speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany spotřebitele, dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovali úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku (rozsudek NS ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Žalobkyně má tedy nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru z titulu bezdůvodného obohacení bez dalších úroků a poplatků.17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že nepřiznal náhradu nákladů žádnému z účastníků, neboť úspěšnější žalované žádné náklady nevznikly, resp. je ani neuplatnila.