14 C 193/2025-50 — Okresní soud ve Znojmě

1. Návrhem doručeným soudu dne 27. 5. 2025 se žalobkyně domáhá zaplacení dlužné částky 38 331,50 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně k odůvodnění uvedla, že právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, . uzavřel s žalovanou dne , datum, smlouvu o spotřebitelské úvěru č. , hodnota, , na základě, níž byla žalované poskytnuta částka ve výši 15 000 Kč, splatná spolu s navýšením v 14měsíčních splátkách po 1 948 Kč s poslední splátkou do 22. 11. 2017. Je žádáno o zaplacení dluhu z dané smlouvy, a to ve výši dvou částečných zpětvzetí.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobkyně a na základě ní předložených důkazů.3. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že mezi společností , právnická osoba, . a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru, z obsahu plyne, že žalované byla poskytnuta částka ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit jistinu spolu s poplatky a úrokem ve výši 12 272 Kč ve 14měsíčních splátkách, a to ve výši 1 948 Kč s poslední splátkou ve zbývající výši. Zápůjční úroková sazba byla sjednána 15 % ročně, RPSN 187,60 %.4. Z historie transakcí z č. l. 9 bylo zjištěno, že žalovaná na úvěr uhradila celkem částku ve výši 11 600 Kč, a to 6x v hotovosti a 1x převodem na účet.5. Z žádosti o úvěru ze dne , datum, bylo zjištěno, že před uzavřením úvěrové smlouvy žalovaná prohlásila, že žije v nájmu, je svobodná, má 2 vyživovací povinnosti, pracuje na plný úvazek se smlouvou na dobu neurčitou s čistým měsíčním příjmem 13 000 Kč, její odhadované měsíční výdaje měly činit 11 600 Kč měsíčně, z toho 4 000 Kč za bydlení a energie a 5 000 Kč za dopravu, jídlo a ostatní náklady, 2 600 Kč pak hradila na splátky stávajících půjček. Toto vše bylo ověřeno dodatkem č. , hodnota, pracovní smlouvy ze dne , datum, a výpisem obratů ze sporožirového účtu za měsíc srpen, červenec, červen a květen 2016, tento účet je pak veden na jméno , jméno FO, .6. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 5. 2019 a podacího lístku, jež se odkazuje na smlouvu o postoupení pohledávky ze dne , datum, , bylo doloženo postoupení žalovaného nároku na žalobkyni a oznámení této skutečnosti žalované.7. Předžalobní upomínkou ze dne 30. 4. 2025 byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.8. Podáním ze dne 8. 7. 2025 doplnila žalobkyně žalobu o skutečnosti, jak byla zkoumána úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy o úvěru, ze stejného dne je pak částečné zpětvzetí žaloby, další částečné zpětvzetí žaloby je pak ze dne 25. 7. 2025. Ve znění částečných zpětvzetí bylo řízení zastaveno.9. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.10. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "o. z."), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.11. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.12. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.13. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.14. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.15. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.16. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.17. Listinnými důkazy nebylo prokázáno, že by společnost , právnická osoba, . řádným způsobem zkoumala a prověřila úvěruschopnost žalované splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Nebylo prokázáno, že by společnost , právnická osoba, . provedla lustraci v příslušných registrech s vyhodnocením všech zjištěných výsledků. Žalovaná měla doložen toliko pouze nízký příjem ze zaměstnání zasílaný na účet někoho jiného než její, žádným způsobem nebyly ověřeny její výdaje. Sdělení o jejich tvrzených výdajích na bydlení a energie, pokud žila v nájmu pouhých 4 000 Kč, objektivně budilo silnou pochybnost, že žalovanou uváděné údaje jsou reálné, stejně tak pokud jde o ostatní výdaje v případě, že žalovaná měla dvě vyživovací povinnosti a splácela ostatní půjčky. Žalovaná se přitom u společnosti , právnická osoba, . chtěla zadlužit za značně nevýhodných podmínek s RPSN ve výši 187,60 %, kdy navíc samotná částka 15 000 Kč přesahovala její čistý měsíční příjem. Za této situace nebyla prohlášení žalované bez dalšího spolehlivá, nebylo tak možno vycházet převážně z nich a bylo nutno objektivně, konkrétně doložit celkové poměry žalované, včetně zejm. jejich výdajů, což se nestalo.18. V daném případě soud dospěl k závěru, že společnost , právnická osoba, . neposoudila řádně úvěruschopnost žalované a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná. Pokud žalobkyně odkázala na rozsudek Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , tento se týká skutkově zcela odlišné situace, kdy nebyla pochybnost o pravdivosti prohlášení klienta, jehož příjmy i výdaje byly dostatečně doloženy.19. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.20. Soud však vyšel z toho, žalované byla poskytnuta částka ve výši 15 000 Kč, na kterou bylo uhrazeno 11 600 Kč. Rozdíl těchto částek představuje bezdůvodné obohacení na straně žalované, kdy došlo k postoupení dané pohledávky na žalobkyni. Soud tak vyhověl v rozsahu 3 400 Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalované.21. Z textu ust. § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že upravuje dobu vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývající z neplatné úvěrové smlouvy, ustanovení představuje speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany spotřebitele, dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovali úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku (rozsudek NS ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Žalobkyně má tedy nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru z titulu bezdůvodného obohacení bez dalších úroků a poplatků.22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnější žalované žádné náklady řízení nevznikly.