14 C 243/2025-72 — Okresní soud ve Znojmě

1. Návrhem doručeným soudu dne 27. 8. 2025 se žalobkyně domáhá zaplacení dlužné částky 50 000 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedla, že s žalovaným dne , datum, uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Žalobkyně žádá o zaplacení dluhu z této smlouvy, a to o zaplacení čerpané, splatné jistiny ve výši 50 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 12. 8. 2025 do zaplacení ve výši 11,5 % ročně, jakož i částky 1 000 Kč, kterou tvoří poplatek za upomínání za první a druhou upomínku dle čl. V, odst. 5.4 dané smlouvy.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobkyně a na základě ní předložených důkazů.3. Z předloženého návrhu smlouvy č. , hodnota, ze dne , datum, a bankovním výpisem z č. l. 33 prokazujícím, že žalovaný zaslal žalobkyni jednokorunovou akceptační platbu k uzavření dané smlouvy, soud zjistil, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru na částku 50 000 Kč, který měl být splácen spolu s navýšením ve 12měsíčních splátkách po 7 500 Kč.4. Z výpisu z účtu z č. l. 32 bylo zjištěno čerpání daného úvěru žalovaným dne 11. 3. 2025 ve výši 50 000 Kč.5. Z upomínky č. 1 ze dne 20. 4. 2025 a upomínky č. 2 ze dne 5. 5. 2025 vyplynulo vyhotovení upomínek k úhradě dluhu z dané smlouvy adresovaných žalovanému.6. Předžalobní výzvou ze dne 28. 7. 2025 bylo prokázáno prohlášení daného úvěru za splatný z důvodu prodlení.7. Z přílohy č. 1 úvěrové smlouvy bylo zjištěno, že žalobkyně při uzavření této smlouvy vycházela z toho, že žalovaný nemá vyživované děti, jeho průměrný čistý měsíční příjem prohlášený žalovaným měl činit 50 000 Kč, z čehož má mít výdaje na bydlení ve výši 3 000 Kč, na potraviny a běžné zboží domácnosti 5 500 Kč, ostatní splátky ve výši 8 000 Kč, kdy žalovaný sám prohlásil závazky pouze ve výši 5 500 Kč. Byla provedena lustrace žalovaného a dle provedeného skóringu byl vyhodnocen jako úvěrovatelný.8. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.11. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.12. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.13. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.14. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.15. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by žalobkyně řádným způsobem zkoumala a prověřila úvěruschopnost žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr, kdy ten měl sice mít pravidelný příjem ve výši 50 000 Kč, toto však nebylo ničím prokázáno, stejně jak nebyly ničím prokázány výdaje žalované. Navíc byl velmi výrazně zadlužen, kdy jeho další měsíční splátky v souhrnu dosahovaly výše 8 000 Kč a chtěl si vzít další úvěr od žalobkyně, a to za nápadně nepříznivých podmínek (tj. při jistině 50 000 Kč měl do roka vrátit částku 140 000 Kč). Tato situace si vyžadovala konkrétní, velice podrobné doložení zejm. výdajové situace žalovaného, což se nestalo, kdy při zachování minimální míry opatrnosti nebylo se možno spolehnout na tvrzení žalovaného či na statistický či jiný odhad. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobkyně zjevně neposoudila řádně úvěruschopnost žalovaného a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná.17. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.18. Je nesporné, že žalovanému byla dne , datum, poskytnuta částka ve výši 50 000 Kč. Tato částka představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Proto soud vyhověl pouze v rozsahu 50 000 Kč.19. Z textu ust. § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že upravuje dobu vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývající z neplatné úvěrové smlouvy, ustanovení představuje speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany spotřebitele, dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovali úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku (rozsudek NS ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Žalobkyně má tedy nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších úroků a poplatků.20. Ve zbytku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu poměrných nákladů řízení v částce 12 307,85 Kč, což představuje 96,08 % z celkové výše 12 810 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2040 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 51 000 Kč sestávající z částky 3 140 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava, podání žaloby, předžalobní upomínka) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč. Náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).22. Za vyjádření ze dne 6. 1. 2026 nebyla zvlášť přiznána odměna, neboť tam uvedená tvrzení již měla být součástí řádně podaného návrhu.