14 C 245/2025-53 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou doručenou soudu dne 11. 8. 2025 se žalobkyně domáhá zaplacení dlužné částky 34 924 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedla, že s žalovanou dne , datum, uzavřela smlouvu o úvěru, na základě, které žalované převedla na její účet částku 27 500 Kč, částku 2 500 Kč převedla žalobkyně na účet zprostředkovatele jako jeho provizi. Takto došlo k uzavření smlouvy o úvěru, podle které měla žalovaná úvěr splácet v pravidelných 40měsíčních splátkách po 1 150 Kč. Žalovaná splácela nepravidelně a dostala se do prodlení. Žalovaná na úvěr zaplatila celkem 901 Kč. Žalobkyně požaduje 31 762 Kč, kdy tato částka se skládá z neuhrazených dlužných splátek ve výši 3 699 Kč a zesplatněné části jistiny ve výši 28 063 Kč. Dále pak požaduje smluvní úrok, úrok z prodlení, poplatky za upomínky a smluvní pokutu.2. Žalovaná se k návrhu písemně nevyjádřila, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila, soud proto věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti na základě výsledků provedeného dokazování.3. Z potvrzení o provedení transakce ze dne 20. 2. 2025 soud zjistil, že žalované byla vyplacena částka 27 500 Kč, stejného dne pak byla vyplacena částka 2 500 Kč, na účet , č. účtu, jako provize zprostředkovateli úvěru. Žalovaná na úvěr uhradila celkem částku ve výši 901 Kč.4. Z korespondence bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanou upomínal o úhradu dluhu, následně došlo k zesplatnění,a to přípisem ze dne 25. 6. 2025.5. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že mezi účastníky mělo dle tvrzení žalobkyně dojít dne , datum, k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru s tím, že žalované bude poskytnuta převodem na její účet částka ve výši 30 000 Kč. Smlouva ze strany žalované měla být podepsána tzv. verifikační platbou 1 Kč.6. Dále byl soudu předložen formulář posouzení úvěruschopnosti klienta, ve kterém je uvedeno jméno, příjmení, telefonní číslo, číslo občanského průkazu, adresa klienta a dále informace o majetkových a osobních poměrech klienta. Žalovaná uvedla svůj čistý měsíční příjem 31 000 Kč. K tomu doložila výplatní pásky za listopad a prosinec 2024, další příjmy domácnosti 65 000 Kč – nedoložené, výdaje na bydlení 8 500 Kč – neprokázané, informace o pozemku, ze kterého vyplývá vlastnické právo žalované k rodinnému domu č. p. 135, který stojí na pozemku p. č. st. 84/2. Na základě toho mělo podle žalobkyně dojít k poskytnutí úvěru, kdy žalované na její účet byla převedena částka 27 500 Kč. Soud měl dále k dispozici bonitu smlouvy, ze které je patrné, že žalovaná uhradila částku 901 Kč.7. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.10. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.11. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.12. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by věřitel řádným způsobem zkoumal a prověřil úvěruschopnost žalované splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Nebylo prokázáno, že by žalobce zkoumal výdaje s bydlením, splátky uvedené žalovanou na nějaký další úvěr. Není ani zřejmé, že by byl doložen příjem manžela žalované uvedený ve formuláři prověření úvěruschopnosti a zda a jaké má další závazky žalovaná, resp. zda je řádně hradí.14. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. V daném případě soud dospěl k závěru, že poskytovatel úvěru neposoudil řádně úvěruschopnost žalované a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná.15. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.16. Je nesporné, že žalované byla poskytnuta částka ve výši 27 500 Kč, na kterou splatila 901 Kč. Rozdíl tak činí částku 26 599 Kč, kdy tato částka představuje bezdůvodné obohacení na straně žalované. Proto soud vyhověl v rozsahu rozdílu poskytnutého úvěru a již splacené částky, tedy ve výši 26 599 Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalované.17. Z textu ust. § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že upravuje dobu vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývající z neplatné úvěrové smlouvy, ustanovení představuje speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany spotřebitele, dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovali úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku (rozsudek NS ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Žalobkyně má tedy nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších úroků a poplatků.18. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení obchodního úroku a smluvních pokut. S ohledem na skutečnost, že mezi účastníky nebyla řádně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, ve které měly být tyto nároky sjednány, byla žaloba v této části jako nedůvodná zamítnuta.19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu poměrných nákladů řízení v částce 2 204,14 Kč, což představuje 52,33 % z celkové výše 4 212 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 308 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 34 924 Kč sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t., zástupce žalobkyně je plátcem daně z přidané hodnoty, proto z přiznané odměny a náhrad náleží i 21 % DPH ze základu 2 400 Kč částka 504 Kč. Náklady řízení je žalovaná povinna zaplatit k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).