4 C 186/2025-73 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou doručenou soudu dne 30. 5. 2025 domáhal se žalobce po žalované zaplacení částky 31.502 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, , IČO: , IČO, , a žalovanou byla dne , datum, , uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě smlouvy poskytl původní věřitel žalované úvěr ve výši 12.000 Kč, žalovaná následně využila svého práva na navýšení úvěru a čerpala úvěr v celkové výši 25.000 Kč. Úvěr měl být splacen nejpozději 20. 9. 2024. Žalovaná nesplatila úvěr řádně a včas, co prodlení s úhradou celého úvěru se dostala dne 21. 9. 2024. V době zesplatnění činil smluvní úrok 5.502 Kč. V důsledku prodlení vznikla žalované povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 1.000 Kč. Pohledávka byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupena na žalobce, změna v osobě věřitele byla žalované oznámena. Ke dni postoupení činila výše pohledávky 31.502 Kč a sestávala z nesplacené jistiny ve výši 25.000 Kč, nesplaceného úroku ve výši 5.502 Kč, nesplacené smluvní pokuty ve výši 1.000 Kč, nad rámec postoupeného příslušenství žalobce požaduje zákonný úrok z prodlení od 21. 9. 2024. Předžalobní výzvu žalobce žalované odeslal dne 15. 2. 2025.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a k nařízenému soudnímu jednání se bez omluvy nedostavila, soud proto ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě žalobcem předložených listinných důkazů.3. Na základě výzvy soudu ze dne 20. 10. 2025, č. j. 4 C 186/2025-51, žalobce doplnil svá skutková tvrzení ve vztahu ke zkoumání úvěru schopnosti žalované, nároku na úrok z prodlení, nároku na smluvní pokutu, žalobce podáním z 18. 11. 2025 vzal svůj návrh zpět v rozsahu částky 1.000 Kč představujícím smluvní pokutu, s příslušenstvím ve formě zákonného úroku z prodlení z částky 1.000 Kč od 21. 9. 2024 do zaplacení, uvedl, že nedisponuje důkazy o posuzování schopnosti žalované splácet úvěr, zároveň dotvrdil přirůstání smluvních úroků k jistině.4. Z předložených důkazů vyplývá, že mezi původním věřitelem , právnická osoba, a žalovanou byla uzavřena nejprve dne , datum, , ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouva o úvěru č. , hodnota, , kdy úvěr byl uzavřen coby spotřebitelský, neúčelový, splatný jednorázově, kdy celková částka byla žalované vyplacena na účet, ze kterého odeslala verifikační platbu. Původní věřitel poskytl žalované částku ve výši 12.000 Kč, ta se zavázala částku vrátit do 10. 7. 2024 částku ve výši 14.760 Kč, smluvní úrok činil 2.760 Kč, zápůjční úroková sazba činila 279,83 % ročně, RPSN 1141,20 %. Mezi účastníky došlo opakovaně k uzavření dodatků, dle dodatku č. 1 z , datum, byla částka jistiny navýšena na částku 15.000 Kč, úrok 3.366 Kč, dle dodatku č. 2 z , datum, byla částka jistiny navýšena na 18.000 Kč, úrok 3.972 Kč, dle dodatku č. , hodnota, z , datum, činila částka navýšené jistiny 19.000 Kč, úrok 4.228 Kč, dle dodatku č. 4 z , datum, činila navýšená částka jistiny 20.200 Kč, úrok 4.519 Kč, dle dodatku č. 5 z , datum, činila navýšená částka jistoty 22.200 Kč, úrok 4.942 Kč, dle dodatku č. 6 z , datum, byla celková částka jistiny změněna na výši 25.000 Kč, úrok 5.502 Kč, dodatkem č. 7 z , datum, byla ujednána nová doba splatnosti do 17. 8. 2024. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , vč. seznamu pohledávek a dodatku č. 1 ke smlouvě o postoupení pohledávek z , datum, mezi původním věřitelem , právnická osoba, a žalobcem má soud za prokázané postoupení na žalobce, žalované bylo odesláno sdělení o postoupení a předžalobní výzva dne 15. 2. 2025.5. V žalobě bylo tvrzeno, že původní věřitel prověřoval schopnost žalované splácet, v rámci přípravy jednání však soudu nebyly doloženy důkazy, kterými by žalobce prokázal hodnověrné zkoumání a vyhodnocení úvěruschopnosti žalované, vyhledání registrech BRKI, NRKI a SOLUS či centrální evidenci exekucí, ani zkoumání příjmové a výdajové situace žalované coby potenciálního dlužníka, žalobce podáním z 18. 11. 2025 naopak sdělil, že nedisponuje důkazy o posuzování schopnosti žalované splácet úvěr.6. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně ohledně nesplacené jistiny, soud pak nemá za důvodný nárok na smluvní úrok ve výši 5.502 Kč a na příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení z částky 30.502 Kč (po zohlednění zpětvzetí) ve výši 12,75 % ročně od 21. 9. 2024 do zaplacení.7. Podle § 2395 zákona číslo 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.9. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.12. Podle § 96 odst. 1 o. s. ř. žalobce může za řízení vzít zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Podle odst. 2 téhož ustanovení, je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.13. Žalobce vzal žalobu částečně zpět, proto soud podle § 96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) řízení v rozsahu provedeného zpětvzetí zastavil v částce 1.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 1.000 Kč od , datum, do zaplacení tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.14. Dle skutkových tvrzení žaloby a předložených listinných důkazů měla být mezi žalobcem a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. o. z. a zákona o spotřebitelském úvěru. Soud předložené listinné důkazy posoudil a vyhodnotil s přihlédnutím k rozsudku Soudního dvora EU (dále jen „SDEU“) ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, ve kterém SDEU potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný spotřebitelský úvěr. V případě zjištění porušení povinnosti je povinností vnitrostátního soudu vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, dle které se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem.15. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobce řádně nepřezkoumal a nevyhodnotil úvěruschopnost žalované jako spotřebitele splácet předmětný úvěr. Žalobce k posouzení úvěruschopnosti pouze tvrdil, však nedoložil vyhodnocení informací získaných od žalované ohledně příjmové a výdajové situace, tyto nebyly přiloženy, soud tak nemá za řádně hodnocené výdaje žalované či eventuální předchozí dluhy, soudu také nebylo doloženo vyhledání žalované v centrální evidenci exekucí, ověření v registrech BRKI, NRKI, SOLUS či insolvenčního rejstříku. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. Soud má proto za to, že v daném případě nebyla řádně posouzena úvěruschopnost žalované, uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je proto neplatná pro rozpor se zákonem, konkrétně § 9 zákona o spotřebitelském úvěru. Z obsahu listin však vyplývá, že žalovaná finanční částku ve výši 25.000 Kč skutečně obdržela, na straně žalované tak došlo k bezdůvodnému obohacení z neplatně uzavřené smlouvy, proto je žalovaná povinna uhrad