7 C 243/2025-54 — Okresní soud ve Znojmě

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne , datum, ve znění doplnění žaloby zaplacení dlužné částky 44.614,38 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky ode dne , datum, do zaplacení. K odůvodnění uvedla, že původní věřitel společnost , právnická osoba, (dříve , právnická osoba, ) sídlem , adresa, (dále jen původní věřitel) s žalovaným uzavřel smlouvu o revolvingovém úvěru, smlouva byla uzavřena dne , datum, , žalovanému byl poskytnut revolvingový úvěr, žalovaný načerpal finanční prostředky ve výši 44.614,38 Kč a měl být splacen nejpozději , datum, . Úvěr byl poskytován na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, s VS: , hodnota, . Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky , webové stránky, , kde se žalovaný zaregistroval zadáním osobních údajů a kontaktních údajů, po dokončení registrace žalovaný požádal o poskytnutí konkrétního úvěru, po prověření úvěruschopnosti mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy, kterou žalovaný akceptoval. Předmětná pohledávka byla smluvně postoupena žalobkyni dne , datum, , postoupení pohledávky bylo řádně oznámeno a předžalobní upomínkou ze , datum, byl žalovaný vyzván k zaplacení dluhu.2. Žalovaný se k doručenému návrhu písemně nevyjádřil, k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti na základě výsledů provedeného dokazování.3. Žalobkyně na výzvu soudu doplnila, že úvěruschopnost byla ověřena výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji, bylo zohledněno životní minimum a žalovanému byla ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými údaji, žalovaný na základě smlouvy načerpal finanční prostředky v celkové výši 30.000 Kč, na splacení úvěru neuhradil ničeho. Žalovaná částka představuje nesplacenou jistinu 30.000 Kč, úroky za období čerpání 13.864,38 Kč a účelně vynaložené náklady 750 Kč. Původní věřitel lustroval žalovaného ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a EUCB, nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalovaného, a proto bylo jeho žádosti o úvěr vyhověno.4. Z písemných návrhů úvěrové smlouvy a standardních informací o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, bylo prokázáno, že původní věřitel a žalovaný jednali o spotřebitelském úvěru ve výši 30.000 Kč, jednalo se o spotřebitelský, neúčelový a revolvingový úvěr s výpůjční sazbou 0,4026 % denně, splatný , datum, , ve smlouvě byl konkrétně uveden postup při uzavření smlouvy. Z předložených potvrzení o provedených platbách bylo prokázáno, že na účet žalovaného pod VS: , var. symbol, byly vyplaceny dne , datum, částka 2.500 Kč, , datum, částka 6.000 Kč. , datum, částka 2.500 Kč, , datum, částka 3.000 Kč, dne , datum, částka 10.000 Kč a dne , datum, částka 6.000 Kč, na splacení úvěru žalovaný neposkytl žádné plnění.5. Z ověřené smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, bylo prokázáno, že žalobkyně s původním věřitelem uzavřela smlouvu o postoupení pohledávek, dle které byla předmětná pohledávka postoupena žalobkyni. Oznámením o postoupení pohledávky a předžalobní výzvou ze dne , datum, byl vyzván k zaplacení dluhu před podáním žaloby.6. K prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně nepředložila žádné důkazy.7. Dle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. V daném případě bylo jednoznačně prokázáno, že mezi původním věřitelem jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným bylo jednáno o uzavření smlouvy o poskytnutí spotřebitelského a revolvingového úvěru dne , datum, , žalovanému byla úvěrová částka na jeho bankovní účet vyplacena ve dnech , datum, až , datum, ve výši částky 30.000 Kč.9. Dle § 86 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Dle § 86 odstavec 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Dle § 87 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Z předložených listinných důkazů bylo prokázáno, že při uzavírání předmětné úvěrové smlouvy původní věřitelka nepostupovala řádně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného, soudu nebyly předloženy žádné důkazy, kterými by bylo prokázáno alespoň základní přezkoumání a vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného s ohledem na jeho tehdejší osobní, výdělkové a majetkové poměry.13. Z předložených důkazů je nepochybné, že žalovaný předmětnou smlouvu uzavíral jako spotřebitel, žalobkyně soudu nepředložila žádné důkazy o splnění zákonné povinnosti. Zkoumání a vyhodnocení úvěruschopnosti spotřebitele nelze bez dalšího omezit pouze na zkoumání jeho měsíčního příjmu, je nutné zohlednit rozumné náklady na běžné živobytí (bydlení, výživné, krytí základních životních potřeb) a celkovou finanční situaci spotřebitele, pokud ji má věřitel k dispozici. V daném případě žalovaný neposkytl věřiteli před uzavřením smlouvy žádné doklady. Poskytovaný spotřebitelský úvěr byl bezúčelový, nezajištěný, tedy vysoce rizikový, původní věřitelka neměla od žalovaného spolehlivé, dostatečné a přiměřené informace k tomu, aby mu předmětný úvěr poskytla. Předmětný úvěr byl poskytnut žalovanému jako spotřebiteli v rozporu s § 86 odstavec 1 zákona o spotřebitelském úvěru a úvěrová smlouva je dle § 87 odstavec 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná.14. Ve smyslu ustanovení § 87 odstavec 1 zákona o spotřebitelském úvěru bylo povinností žalovaného vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu úvěru. Žalovanému byla poskytnuta úvěrová jistina 30.000 Kč, žalovaný na splátku úvěru nezaplatil ničeho, soud proto žalobě vyhověl pouze ohledně zaplacení částky 30.000 Kč poskytnuté jistiny s úrokem z prodlení zákonné výši. Ve zbývající části ohledně úroku a účelně vynaložených nákladů byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.15. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 2 o. s. ř., podle výsledků řízení byla ve věci úspěšná žalobkyně v 67 %, neúspěšná v 33 % uplatněného nároku, proto má právo na přiznání 34 % účelně vynaložených nákladů řízení. Žalobkyni vznikly náklady řízení v celkové výši 4.631 Kč, což je zaplacený soudní poplatek 2.231 Kč, odměna advokátky dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby po 700 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, podání návrhu), náhrada hotových výdajů advokáta dle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 3 úkony po 100 Kč. Podle výsledku řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1.574,50 Kč k rukám právní zástupkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).