7 C 329/2025-65 — Okresní soud ve Znojmě

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne , datum, ve znění doplnění žaloby zaplacení dlužné částky 32.046 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky ode dne 17. 1. 2025 do zaplacení. K odůvodnění uvedla, že původní věřitel společnost , právnická osoba, IČO: , IČO, , , adresa, (dále jen původní věřitel) s žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru, smlouva byla uzavřena dne , datum, , žalovanému byl poskytnut spotřebitelský úvěr, žalovaný načerpal finanční prostředky ve výši 16.000 Kč, pozdějšími dodatky byla výše úvěru navýšena na 25.000 Kč a měl být splacen nejpozději 16. 1. 2025. Úvěr byl poskytován na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, s VS: , var. symbol, . Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky , webové stránky, , kde se žalovaný zaregistroval zadáním osobních údajů a kontaktních údajů, po dokončení registrace žalovaný požádal o poskytnutí konkrétního úvěru, po prověření úvěruschopnosti mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy, kterou žalovaný akceptoval. Předmětná pohledávka byla smluvně postoupena žalobkyni dne , datum, , postoupení pohledávky bylo řádně oznámeno a předžalobní upomínkou ze , datum, byl žalovaný vyzván k zaplacení dluhu, v případě, že by soud nárok neuznal z titulu uzavřené úvěrové smlouvy, požaduje žalobkyně přiznání částky z titulu nároku na bezdůvodné obohacení, protože finanční prostředky žalovanému byly řádně poskytnuty.2. Žalovaný se k doručenému návrhu písemně nevyjádřil, k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti na základě výsledů provedeného dokazování.3. Žalobkyně na výzvu soudu doplnila, že úvěruschopnost byla ověřena výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji, bylo zohledněno životní minimum a žalovanému byla ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými údaji, žalovaný na základě smlouvy načerpal finanční prostředky v celkové výši 25.000 Kč, na splacení úvěru uhradil v období od , datum, do , datum, platby v celkové výši 57.500 Kč jako poplatky za prodloužení splatnosti smlouvy podle jednotlivých dodatků. Žalovaná částka představuje nesplacenou jistinu 25.000 Kč, úroky za období čerpání 5.671 Kč a smluvní pokutu 1.375 Kč. Původní věřitel lustroval žalovaného ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a EUCB, nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalovaného, a proto bylo jeho žádosti o úvěr vyhověno.4. Z písemného návrhu úvěrové smlouvy, dodatku č. 1-12 úvěrové smlouvy a obchodních podmínek spotřebitelského úvěru ze dne , datum, bylo prokázáno, že původní věřitel a žalovaný jednali o spotřebitelském úvěru ve výši 16.000 Kč, jednalo se o spotřebitelský, neúčelový úvěr splatný jednorázově s výpůjční úrokovou sazbou 279,83 % ročně, splatný do 30 dnů, ve smlouvě byl konkrétně uveden postup při uzavření smlouvy, dodatky č. 1 – 12 došlo k navýšení úvěrového rámce na částku 25.000 Kč se splatností , datum, , za prodloužení smlouvy byl účtován poplatek ve výši 5.750 Kč, dle tvrzení žalobkyně žalovaný poplatky za prodloužení zaplatil v deseti případech. Z výpisu z běžného účtu původního věřitele bylo prokázáno, že na účet žalovaného pod VS: , var. symbol, byly vyplaceny dne , datum, částka 16.000 Kč a dne , datum, částka 7.200 Kč.5. Z ověřené smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, bylo prokázáno, že žalobkyně s původním věřitelem uzavřela smlouvu o postoupení pohledávek, dle které byla předmětná pohledávka postoupena žalobkyni. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, a předžalobní výzvou ze dne , datum, byl vyzván k zaplacení dluhu před podáním žaloby.6. K prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně nepředložila žádné důkazy.7. Dle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. V daném případě bylo jednoznačně prokázáno, že mezi původním věřitelem jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným bylo jednáno o uzavření smlouvy o poskytnutí spotřebitelského a neúčelového a jednorázově splatného úvěru dne , datum, , následnými dodatky č. 1-12 byly změněny smluvní podmínky úvěru, žalovanému byla úvěrová částka na jeho bankovní účet vyplacena dne , datum, v celkové výši 23.200 Kč. Zprávou , právnická osoba, . bylo prokázáno, že finanční prostředky byly vyplaceny na bankovní účet, jehož majitelem byl žalovaný, z výpisu z účtu bylo prokázáno, že žalovaný na bankovní účet opakovaně čerpal další zápůjčky a spotřebitelské úvěry od nebankovních subjektů, na účtu čerpal smluvní kontokorent ve výši 5.000 Kč a prováděl internetové sázky.9. Dle § 86 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Dle § 86 odstavec 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Dle § 87 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Z předložených listinných důkazů bylo prokázáno, že při uzavírání předmětné úvěrové smlouvy a následných dodatků původní věřitelka nepostupovala řádně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného, soudu nebyly předloženy žádné důkazy, kterými by bylo prokázáno alespoň základní přezkoumání a vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného s ohledem na jeho tehdejší osobní, výdělkové a majetkové poměry.13. Z předložených důkazů je nepochybné, že žalovaný předmětnou smlouvu uzavíral jako spotřebitel, žalobkyně soudu nepředložila žádné důkazy o splnění zákonné povinnosti. Zkoumání a vyhodnocení úvěruschopnosti spotřebitele nelze bez dalšího omezit pouze na zkoumání jeho měsíčního příjmu, je nutné zohlednit rozumné náklady na běžné živobytí (bydlení, výživné, krytí základních životních potřeb) a celkovou finanční situaci spotřebitele, pokud ji má věřitel k dispozici. V daném případě žalovaný neposkytl věřiteli před uzavřením smlouvy žádné doklady. Poskytovaný spotřebitelský úvěr byl bezúčelový, nezajištěný, tedy vysoce rizikový, původní věřitelka neměla od žalovaného spolehlivé, dostatečné a přiměřené informace k tomu, aby mu předmětný úvěr poskytla. Předmětný úvěr byl poskytnut žalovanému jako spotřebiteli v rozporu s § 86 odstavec 1 zákona o spotřebitelském úvěru a úvěrová smlouva je dle § 87 odstavec 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná.14. Ve smyslu ustanovení § 87 odstavec 1 zákona o spotřebitelském úvěru bylo povinností žalovaného vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu úvěru. Žalovanému byla poskytnuta úvěrová jistina 25.000 Kč, žalovaný na splátku úvěru nezaplatil ničeho, ale původnímu věřiteli uhradil smluvní poplatky za prodloužení lhůty splatnosti úvěru v celkové výši 57.500 Kč, zaplatil tedy více než činila poskytnutá jistina spotřebitelského úvěru, soud proto žalobu v celém rozsahu jako nedůvodnou zamítl.15. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 1 o. s. ř., úspěšnému žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, proto bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.