7 C 45/2026-56 — Okresní soud ve Znojmě

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne , datum, se žalobkyně domáhala zaplacení dlužné částky 63.031,04 Kč, úroku 4,99 % ročně z částky 62.031,04 Kč od 18. 9. 2025 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 62.031,04 Kč od 28. 9. 2025 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 779,72 Kč od 15. 6. 2025 do 17. 9. 2025 a náhrady nákladů řízení. K odůvodnění uvedla, že dne , datum, uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, , dle které žalovanému poskytla úvěr ve výši 90.000 Kč, žalovaný se zavázal úvěr splácet se sjednaným úrokem, současně přistoupil k rámcové pojistné smlouvě, jejímž předmětem bylo pojištění schopnosti splácet sjednaný úvěr. Žalovaný se zavázal úvěr splácet pravidelnou měsíční splátkou 2.301 Kč, která se skládala ze splátky jistiny, pojištění a smluvního úroku 4,99 % ročně vždy k 1. dni v měsíci ode dne 1. 11. 2023, účastníci dále sjednali poplatek za zprostředkování úvěru ve výši 1.800 Kč. Dodatkem č. 2 ke smlouvě ze dne , datum, účastníci sjednali splátkové volno pro splátky splatné dne 15. 2. 2025 a 15. 3. 2025 s tím, že po dobu splátkového volna byl úvěru úročen sjednanou úrokovou sazbou, o které se navýšila celková částka k doplacení. Žalovaný své povinnosti řádně neplnil, zaplatil splátky splatné od 1. 11. 2023 do 15. 6. 2025, ode dne 15. 7. 2025 nezaplatil žádnou platbu. Podle bodu 5 uzavřené smlouvy má žalobkyně nárok požadovat účelně vynaložené náklady vymáhání a smluvní pokutu ve výši 500 Kč za každou opožděnou splátku či platbu, současně byla žalobkyně oprávněna úvěr zesplatnit a požadovat splacení celého úvěru. Z důvodu neplnění povinností žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru dne 18. 9. 2025 a vyzvala žalovaného k zaplacení dlužných částek, žalovaný nereagoval a neposkytl ani částečnou úhradu. Ke dni podání návrhu dluží nesplacenou jistinu 62.031,04 Kč, nesplacený smluvní úrok 779,72 Kč, kapitalizovaný do dne předcházejícího dni zesplatnění, smluvní pokutu 1.000 Kč, smluvní úrok 4,99 % ročně z jistiny ode dne 18. 9. 2025 a úrok z prodlení dle zákonné úpravy.2. Žalobkyně v rámci přípravy jednání doplnila, že řádně zkoumala a vyhodnotila úvěruschopnost žalovaného, žalovaný v roce , rok, bydlel ve vlastním bydlení, byl svobodný, měl 3 vyživovací povinnosti, měl jiné splátky úvěrů ve výši 15.000 Kč podle údaje klienta, byl zaměstnancem s měsíčním příjmem na úrovni 46.000 Kč, byl bez záznamu v ISIR, v registrech klientských informací, splácel hypotéku splátkou 16.057 Kč, úvěr ze stavebního spoření splátkou 6.008 Kč, po zohlednění všech výdajů žalobkyně vypočetla disponibilní čistý měsíční příjem žalovaného ve výši 3.903 Kč, ze kterého byl schopen splácet poskytovaný úvěr měsíční splátkou 2.113 Kč. Žalobkyně z opatrnosti vycházela z nižších částek, v případě schvalování úvěru používala bankovní registr klientských informací, prováděla ověřování příjmů žalovaného a zohledňovala nutné náklady žalovaného, z předložených výpisů z bankovního účtu žalovaného za období od , datum, do , datum, bylo prokázáno, že žalovanému byla v tomto období vyplácena mzda v rozpětí od 1.522 EUR do 2.270 EUR měsíčně.3. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána částečně důvodně.4. Z písemné smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, bylo prokázáno, že žalobkyni jako poskytovatelka služby , název, uzavřela s žalovaným jako úvěrovaným smlouvu o úvěru, dle kterému mu poskytla bezúčelový úvěr 90.000 Kč za poplatek 1.800 Kč s roční úrokovou sazbou 4,99 %, současně bylo sjednáno pojištění s měsíční úhradou 188 Kč, žalovaný se zavázal úvěr splácet měsíční splátkou 2.301 Kč tak, že zaplatí 48 měsíčních splátek ode dne , datum, tak, že konečný splatnost úvěru byla stanovena na , datum, , dle článku 5 uzavřené smlouvy byla žalobkyně oprávněna žalovanému účtovat náklady účelně vynaložené na vymáhání dluhu, smluvní pokutu 500 Kč za každou jednotlivou opožděnou splátku nebo platbu a byla oprávněna poskytnutý úvěr zesplatnit. Potvrzením o vyplacení úvěru bylo prokázáno, že celá úvěrová částka byla na bankovní účet žalovaného u společnosti , právnická osoba, . vyplacena dne , datum, . Dodatkem č. 1 ke smlouvě bylo změno datum splátky z 1. dne na 15. den v měsíci. Dodatkem č. 2 smlouvy bylo sjednáno splátkové volno na splátky splatné dne 15. 2. 2025 a 15. 3. 2025 s tím, že po dobu volna bude celková částka k doplacení úročena a doba splácení úvěru byla prodloužena do 15. 2. 2028. Z předloženého splátkového kalendáře bylo prokázáno, že žalovaný řádně zaplatil sjednané splátky za období od 1. 11. 2023 do 15. 6. 2025, provedené platby byly započteny na sjednaný poplatek, částečně na jistinu, smluvní úroky, pokuty a pojistné, žalovaný celkem zaplatil 41.117 Kč, ode dne 15. 7. 2025 neprovedl žádnou úhradu. Předžalobní výzvou z 18. 9. 2025 bylo žalovanému sděleno zesplatnění úvěru a byl vyzván k zaplacení celkové dlužné částky 63.810,76 Kč v dodatečné lhůtě do 27. 9. 2025.5. Dle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Dle § 86 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Dle § 86 odstavec 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Dle § 87 odstavec 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. V daném případě bylo jednoznačně prokázáno, že mezi žalobkyní jako úvěrující bankou a žalovaným jako klientem a úvěrovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o poskytnutí bezúčelového úvěru ve výši 90.000 Kč za podmínek sjednaných ve smlouvě a obchodních podmínkách. Žalovaný byl vůči žalobkyni po celou dobu trvání smluvního vztahu v postavení spotřebitele, tedy slabší smluvní strany, soud proto zkoumal, zda žalobkyně jako banka postupovala v souladu s právní úpravou, tedy řádně zkoumala a vyhodnocovala úvěruschopnost žalovaného. Smyslem právní úpravy zákona o spotřebitelském úvěru a judikatury SDEU byla a je ochrana spotřebitelů jako slabších smluvních stran před nepřiměřeným zadlužováním, věřitel je povinen řádně zkoumat a vyhodnotit úvěruschopnost klienta při zohlednění všech důsledků a dopadů do finanční sféry spotřebitele. V daném případě s ohledem na předložené důkazy dospěl soud k závěru, že žalobkyně sice řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného na základě žádostí žalovaného, ale zjištěné údaje nedostatečně vyhodnotila. Žalovaný jako klient žádal o poskytnutí neúčelového úvěru, z předložených dokladů je jednoznačné, že byl zaměstnancem s pravidelným příjmem ze zahraničí, byl svobodný, měl 3 vyživovací povinnosti, bydlel ve vlastním bydlení, splácel hypotéku a úvěr ze stavebního spoření, s ohledem na příjmy v eurech a předložený výpis z účtu pracoval v zahraničí, žalobkyně v daném případě zohlednila výdaje žalovaného celkovou částkou 15.000 Kč, ke které připočetla splácenou hypotéku 16.057 Kč, úvěr ze stavebního spoření 6.008 Kč a dospěla k závěru, že žalovaný disponoval čistým měsíčním příjmem 3.903 Kč, ze kterého byl schopen sjednanou splátku hradit. Náklady 15.000 Kč měsíčně v domácnosti se 3 dětmi jediné pracující osoby jsou naprosto nedostatečné a neodpovídající cenové úrovni roku 2023, navíc nebyly žádným způsobem zohledněny náklady na cestování žalovaného do zahraniční. S ohledem na uvedené, žalobkyně porušila svou zákonnou povinnost, uzavřená smlouva o úvěru je pro rozpor se zákonem neplatná, žalovaný je povinen z