6 C 89/2019-219 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

Žalobce se žalobou domáhá po žalované náhrady nemajetkové újmy na zdraví ve výši 209 089,30 Kč za bolestné a ztížení společenského uplatnění a ve výši 2 646 700 Kč za trvalé následky po úrazu hlavy. Žalobce doručil soudu dne 2. 11. 2018 žádost o ustanovení právního zástupce a podání označené jako„ žaloba“, v němž uvedl, že žalovaná mu způsobila dne 24. 7. 2016 těžký úraz hlavy s trvalými následky. Dále uvedl, že uvedeného dne byl na pouťové zábavě v [obec], kde něco popil. Pravděpodobně nevěděl, čeho se dopustil, když šel na záchod, kde byly dvě dívky. Jedna z dívek [jméno] [příjmení] mu dvakrát řekla, že toto nejsou pánské záchody, ale žalovaná mu řekla:„ běž do prdele“ a strčila jej ze schodů oběma rukama vší silou do hrudi. Následkem toho žalobce utrpěl silný náraz hlavy o zem, kde byla dlažba. Při pádu na dlažbu došlo ke zhmoždění mozku, okamžitému bezvědomí, krvácení na třech místech do mozku a kóma prodloužené asi 1,5 měsíce. Žalobce má po úrazu trvalé následky, je v invalidním důchodu a má snížení společenského uplatnění. Ustanovený právní zástupce podal k soudu dne 4. 6. 2019 doplnění žaloby ze dne 31. 5. 2019. Uvedl, že šetřením Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS) bylo zjištěno, že žalovaná sice strčila do žalobce, který následkem toho upadl a utrpěl těžké zranění hlavy a mozku, ale toto jednání bylo vyhodnoceno jako nutná obrana. Z tohoto důvodu byla věc podezření ze spáchání přečinu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku a přečinu výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku odložena s tím, že ve věci nejde o podezření z přečinu a není na místě věc vyřídit jinak. Žalobce se s tímto posouzením neztotožnil, když podle jeho názoru je sporné posouzení nutné obrany žalované, neboť podle svědkyně [jméno] [příjmení] byl žalobce zcela pasivní a jeho chování nevykazovalo žádné znaky útoku. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že nárok uplatněný žalobcem neuznává. Ve svém vyjádření, které doplnila do protokolu u jednání konaného dne 23. 9. 2020, vznesla námitku promlčení. Dále uvedla, že považuje tvrzení v žalobě uvedená a v doplnění žaloby za nedostatečná. Nicméně poukázala na to, že orgány činné v trestním řízení dospěly k závěru, že žalobce insultoval žalovanou a ona se mu ubránila. Konečně žalovaná poukázala na to, že žalobce předkládá soudu k důkazu vyselektované listiny ze spisu GIBS, jejichž pravost nebyla verifikována. Z těchto důvodů žalovaná navrhla, aby soud žalobu v celém rozsahu jako nedůvodnou zamítl. Z usnesení GIBS ze dne 22. 2. 2017, [číslo jednací], soud zjistil, že věc podezření ze spáchání přečinu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku a přečinu výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku byla odložena s tím, že ve věci nejde o podezření z přečinu a není na místě věc vyřídit jinak. Proti tomuto usnesení podal žalobce stížnost ze dne 2. 3. 2017, doplněnou dne 17. 3. 2017, která byla jako nedůvodná zamítnuta usnesením Krajského státního zastupitelství v Brně – pobočky v Jihlavě ze dne 3. 4. 2017, 8 KZN 1046/2016-44, v němž bylo konstatováno:„ i přes závažnost následku – tzn. těžká újma na zdraví poškozeného, o kterémžto přímém následku onoho strčení zde není pochyb, je zcela zjevně plně odůvodněným závěr, že takováto obrana byla v tomto konkrétním případě zcela zjevně přiměřená způsobu útoku, tedy, že se zde nejedná o vybočení z mezí nutné obrany ve smyslu § 29 odst. 2 tr. zákoníku. Je totiž zcela normální, adekvátní a pochopitelnou reakcí odstrčení opilce, který naruší osobní prostor jiné osoby.“ Z dopisu Veřejného ochránce práv ze dne 17. 9. 2018 vyplývá, že poté, co byla zamítnuta jeho stížnost, se neúspěšně obrátil s podnětem k dohledu na Vrchní státní zastupitelství v Olomouci. Z úředního záznamu o podaném vysvětlení ze dne 10. 10. 2016 bylo zjištěno, že žalobce dne 24. 7. 2016 stál v otevřených dveřích, které vedou již přímo do prostoru dámského WC. Na opakovanou výzvu [jméno] [příjmení], ať jde ze záchodů pryč, že to nejsou pánské záchody, nereagoval. Podle názoru osoby podávající vysvětlení, tj. [jméno] [příjmení], byl hodně opilý, jen se jakoby nakláněl a kýval. Doslovně uvedla:„ Myslím, že v rukách nic neměl, že ruce měl v kapsách. Několik vteřin poté, co já jsem tomu muži podruhé řekla, ať jde pryč, tak ta slečna na něj zakřičela něco ve smyslu, ať jde do prdele, ale to si nepamatuji, co přesně mu řekla, a prakticky zároveň s tím do něj oběma rukama strčila do hrudi a ten muž vzápětí spadl dozadu na záda a při tom se uhodil o zem do hlavy a poté zůstal ležet na zemi.“ Z předložených lékařských zpráv vyplývá rozsah újmy na zdraví žalobce, kterou utrpěl dne 24. 7. 2016 (lékařská zpráva ze dne 24. 7. 2016 na č.l. 46, přijímací zpráva ze dne 15. 8. 2016 na č.l. 56, závěrečná zpráva ze dne 15. 8. 2016, která je založena na č.l. 36-38 připojeného spisu sp. zn. 10 Nc 5/2018). Z lékařské zprávy ze dne 24. 7. 2016 a závěrečné zprávy ze dne 15. 8. 2016 současně vyplývá, že žalobce je po opakovaných kraniotraumatech v r. 2011, 2014, 2015. Podle výše uvedeného usnesení GIBS ze dne 22. 2. 2017, č. j. GI-441-14/TČ-2017-843071, policejní orgán vyžádal znalecký posudek od znalce MUDr. [jméno] [příjmení], Ph. D., z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, který ve znaleckém posudku č. 2608 ze dne 26. 9. 2016 a jeho doplnění č. 2653 ze dne 14. 12. 2016 konstatoval:„ Poškozený byl v bezprostředním ohrožení života a k jeho záchraně vedla pouze intenzivní specializovaná lékařská péče. Léčba a citelné omezení v obvyklém způsobu života jednoznačně překročilo hranici šesti týdnů. Na vzniku úrazu a rozsah poškození měly jednoznačně vliv chorobné změny, kdy k nitrolebečnímu krvácení došlo opakovaně, dle anamnestických údajů již počtvrté, nebezpečí krvácení při snížené srážlivosti krve je mnohem větší. Z odebrané krve poškozeného bylo zjištěno, že v okamžiku vzniku úrazu byla jeho hladina alkoholu v krvi okolo 4 promile, tedy hranice ohrožující život jedince. Jeho životní styl, kdy hojně požíval alkoholické nápoje, byl léčen v protialkoholické léčebně, byl silný kuřák, užíval drogy, kouřil marihuanu, vedla k mnoha chorobným změnám.“ Z úrazové pojistky [číslo] soud zjistil, že žalobce měl v době vzniku úrazu uzavřenou pojistnou smlouvu, na jejímž základě mu bylo v souvislosti s „ mozkovou poruchou a duševní poruchou po těžkém poranění hlavy s diagnostikovanou kontusí, případně těžkou komocí mozku, těžkého stupně“ vyplaceno pojistné plnění ve výši 81 000 Kč (po snížení o 25 %). Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti významné pro projednávanou věc. Podle § 629 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v pl. znění (dále jen „o. z.“) promlčecí lhůta trvá tři roky. Podle § 2905 o. z. kdo odvrací od sebe nebo od jiného bezprostředně hrozící nebo trvající protiprávní útok a způsobí přitom útočníkovi újmu, není povinen k její náhradě. To neplatí, je-li zjevné, že napadenému hrozí vzhledem k jeho poměrům újma jen nepatrná nebo obrana je zcela zjevně nepřiměřená, zejména vzhledem k závažnosti újmy útočníka způsobené odvracením útoku. Podle § 135 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) soud je vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení. Předně k žalovanou vznesené námitce promlčení soud uvádí, že vzhledem k datu, kdy došlo k poškození zdraví žalobce (24. 7. 2016), byla žaloba podána včas, a to ve stanovené tříleté lhůtě podle ust. § 629 odst. 1 o. z. Podle výše citovaného ust. § 135 odst. 1 o. s. ř. soud je vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal. V posuzovaném případě však odsuzující rozhodnutí nebylo vydáno. Sám žalobce v doplnění žaloby uvedl, že šetřením Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS) bylo zjištěno, že žalovaná strčila do žalobce, který následkem toho upadl a utrpěl těžké zranění hlavy a mozku, ale toto jednání bylo vyhodnoceno jako nutná obrana. Přes poučení podle § 118b o. s. ř. o koncentraci řízení a poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. o povinnosti navrhnout soudu důkazy, že žalovaná odpovídá za újmu na zdraví vzniklou žalobci, žalobce před skončením prvního jednání žádné další důkazy nenavrhoval - kromě dříve předložených kopií listin ze spisu GIBS, lékařských zpráv a listin, jimiž žalobce prokazoval výši svého nároku. Dokazování provedené v této věci tak nepřineslo nic nového, a proto není důvod pro závěr, že žalovaná za újmu na zdraví vzniklou žalobci odpovídá. V civilním řízení se uplatní projednací zásada, nikoliv zásada vyšetřovací. To znamená, že soud přihlíží pouze k tvrzením a důkazním návrhům účastníků. Žalobce byl o své důkazní povinnosti poučen a přes toto poučení včas, tj. u prvního jednání, které se ve věci konalo, žádné další dů