6 C 210/2021-61 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”). 2. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 31. 10. 2021 domáhala po žalované zaplacení částky 6 100 Kč s úrokem z prodlení uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobkyně uvedla, že žalovaná uskutečnila jízdy bez platných jízdních dokladů, a to ve dnech 14. 11. 2017 (ve voze tramvajové linky 2), dne 8. 1. 2018 (ve voze autobusové linky 44), dne 16. 4. 2018 (ve voze tramvajové linky 2) a dne 31. 7. 2018 (ve voze autobusové linky 64), přičemž využila služeb žalobkyně, tj. Dopravního podniku [územní celek], a.s., což bylo zjištěno při kontrole žalobkyní pověřenou osobou. S žalovanou byly o tom sepsány zápisy o provedené přepravní kontrole dne 14. 11. 2017 v 14.48 hod., dne 8. 1. 2018 v 13.19 hod., dne 16. 4. 2018 v 10.20 hod. a dne 31. 7. 2018 v 9.26 hod. Žalovaná se tímto svým jednáním dopustila porušení Přepravního řádu, Smluvních přepravních podmínek a Tarifu Integrovaného dopravního systému Jihomoravského kraje. Žalované proto vznikla povinnost uhradit žalobkyni vedle jízdného ve výši 25 Kč za každou uvedenou jízdu bez platného jízdního dokladu a rovněž přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč za každou jízdu bez platného jízdního dokladu, vše splatné vždy příslušného dne, kdy byla kontrola provedena. Žalovaná však dlužnou částku přes výzvu žalobkyně neuhradila. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Skutkový stav tvrzený žalobkyní v žalobě vzal soud za zjištěný a za prokázaný na základě doložených zápisů o provedené přepravní kontrole [číslo] ze dne 14. 11. 2017, [číslo] ze dne 8. 1. 2018, [číslo] ze dne 16. 4. 2018 a [číslo] ze dne 31. 7. 2018, Tarifu Integrovaného dopravního systému Jihomoravského kraje platného od 1. 1. 2017 a od 1. 9. 2018, Smluvních přepravních podmínek Integrovaného dopravního systému Jihomoravského kraje platných od 1. 1. 2017 a 25. 5. 2018, předžalobní výzev ze dne 15. 2. 2018, ze dne 8. 3. 2018, ze dne 14. 6. 2018 a ze dne 17. 9. 2018 včetně potvrzení jejího podání u České pošty, s. p. Soud má za prokázané, že žalobkyně uskutečnila přepravu žalované, žalovaná však využila služeb žalobkyně bez platného jízdního dokladu. Osoba pověřená dopravcem kontrolou jízdních dokladů při provedené přepravní kontrole sepsala výše uvedené zápisy [číslo] [číslo] [číslo] [číslo]. Osobní údaje žalované byly pověřenou osobou zjištěny z jí předloženého dokladu totožnosti. 5. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní, Dopravním podnikem [územní celek], a.s., jako dopravcem, a žalovanou, jako cestujícím, byly platně uzavřeny smlouvy o přepravě ve smyslu ust. § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Povinnost žalované zaplatit dlužné jízdné a přirážku k jízdnému vyplývá ze Smluvních přepravních podmínek Integrovaného dopravního systému Jihomoravského kraje a Tarifu Integrovaného dopravního systému Jihomoravského kraje, a to v souladu s ust. § 37 odst. 5 písm. b) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon č. 266/1994 Sb.), upravujícím povinnosti cestujícího v souvislosti s přepravou drážním vozidlem (tj. mj. tramvaj či metro); dále z ust. § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., týkajícího se výše přirážky, dále v souladu s ust. § 18a odst. 2 písm. c) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o silniční dopravě“), upravujícím povinnosti cestujícího v souvislosti s přepravou veřejnou linkovou dopravou (tj. mj. autobus – srov. § 2 zákona o silniční dopravě); ust. § 7 a § 15 vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, které upřesňují povinnosti cestujícího a následky jejich porušení, a ust. § 49 uvedené vyhlášky, které se týká smluvních přepravních podmínek dopravce. Jelikož žalovaná dlužné jízdné ani přirážky k jízdnému neuhradila, dostala se do prodlení s plněním svého peněžitého dluhu ve smyslu ust. § 1968 a násl. o. z., a proto je povinna zaplatit žalobkyni vedle dlužné jistiny také úrok z prodlení (§ 1970 o. z.), jehož výše je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Z uvedených důvodů soud žalobě vyhověl, a to včetně žalovaných úroků z prodlení, když dnem následujícím po 14. 11. 2017 se žalovaná dostala do prodlení s úhradou částky 1 525 Kč, dnem následujícím po 8. 1. 2018 se žalovaná dostala do prodlení s úhradou částky 1 525 Kč, dnem následujícím po 16. 4. 2018 se žalovaná dostala do prodlení s úhradou částky 1 525 Kč a dnem následujícím po 31. 7. 2018 se žalovaná dostala do prodlení s úhradou částky 1 525 Kč. Soud proto dospěl k závěru o důvodnosti podané žaloby, a proto jí v plném rozsahu vyhověl (výrok I. tohoto rozsudku). 6. O nákladech řízení soud rozhodl výrokem II. tohoto rozsudku podle ust. § 142 odst. 1 a § 142a o. s. ř. tak, že právo na jejich náhradu přiznal žalobkyni, která měla ve věci plný procesní úspěch. Žalobkyni přiznaná náhrada nákladů řízení v celkové výši 1 489 Kč spočívá v zaplaceném soudním poplatku ve výši 400 Kč, odměně za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání ve věci samé a výzva k plnění) po 200 Kč dle § 14b odst. 1 a 4 a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“), náhradě hotových výdajů na výše uvedené úkony po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a dále náhradě DPH ve výši 21 %, tj. 189 Kč, přiznané žalobkyni v souladu s ust. § 137 odst. 1, 3 o. s. ř. 7. Žalovaná je povinna uložené povinnosti splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.