13 C 302/2021-35 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne [datum] domáhala po žalované zaplacení částky 8 000 Kč spolu s příslušenstvím. V návrhu uvedla, že mezi žalovanou a společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ původní věřitelka“) byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě tato původní věřitelka žalované poskytla úvěr ve výši 8 000 Kč. Úvěrová smlouva byla uzavřena prostředky komunikace na dálku přes webové stránky [webová adresa]. Žalovaná se nejprve registrovala, zadala své osobní údaje včetně kopie občanského průkazu, svoji registraci dokončila zadáním bezpečnostního sms kódu. Původní věřitelka ověřila schopnost žalované úvěr splatit lustrací veřejně dostupných databází ISIR, [příjmení], CRKI, BRKI. [příjmení] 8 000 Kč byla převedena z bankovního účtu původní věřitelky na bankovní účet č. [bankovní účet] s [variabilní symbol]. Žalovaná se zavázala tuto částku původní věřitelce vrátit nejpozději do [datum], v této lhůtě však ničeho nezaplatila, a to ani přes opakované upomínky. Původní věřitelka postoupila svoji pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Před podáním žaloby žalovaná na svůj dluh neuhradila ničeho. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Žalobkyně i její právní zástupce se z jednání nařízeného na den [datum] omluvili a souhlasili s tím, aby bylo jednáno v jejich nepřítomnosti. Předvolání k jednání bylo žalované doručeno dne [datum], a to na adresu [adresa žalované], k jednání se nedostavila a včas nepožádala z důležitého důvodu o jeho odročení. Soud proto projednal a rozhodl věc bez přítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedeného dokazování. 4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že společnost [právnická osoba] se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 8 000 Kč, a to dne [datum] na bankovní účet č. [bankovní účet]. Žalovaná měla tuto částku vrátit do [datum]. Žalovaná je v dokumentu identifikována rodným číslem, které je dle výpisu z centrální evidence obyvatel k osobě žalované uvedeno správně, číslem občanského průkazu, adresou trvalého pobytu, emailovou adresou a telefonním číslem. Oba dokumenty jsou podepsané jednatelem původní věřitelky (a to vloženým scanem podpisu), žalovanou nejsou podepsány vlastnoručně, ale elektronicky v systému společnosti [právnická osoba] na internetových stránkách [webová adresa]. Přiložena je kopie občanského průkazu žalované [číslo]. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi společností [právnická osoba] a žalobkyní, včetně seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], výzvě k úhradě dluhu před podáním žaloby ze dne [datum] a podacího lístku soud zjistil, že původní věřitelka postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni. O tom byla žalovaná písemně vyrozuměna a před podáním žaloby byla písemně vyzvána k úhradě dlužné částky 18 646 Kč. 6. Z potvrzení o odeslání finančních prostředků společnosti [právnická osoba] soud zjistil shrnutí úvěru, tedy že částka 8 000 Kč byla poskytována žalované na období od [datum] do [datum]. Z dokumentu nevyplývá číslo bankovního účtu, na který měly být peníze převedeny. 7. Z vyjádření [právnická osoba] ze dne [datum] soud zjistil, že majitelem bankovního účtu č. [bankovní účet] nebyla žalovaná, ale pan [jméno] [příjmení]. 8. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav. Dne [datum] byla mezi původní věřitelkou a žalovanou uzavřena prostřednictvím webové stránky [webová adresa] smlouva o úvěru, na jejímž základě měl být žalované poskytnut úvěr ve výši 8 000 Kč, který měl být splacen nejpozději do [datum]. Původní věřitelka a žalobkyně mezi sebou dne [datum] uzavřely smlouvu o postoupení pohledávek, na jejímž základě přešla pohledávka za žalovanou z původní věřitelky na žalobkyni, žalovaná byla o změně osoby věřitele písemně vyrozuměna. V řízení nebylo prokázáno, že by původní věřitelka peníze poskytla ve prospěch žalované, když majitelem bankovního účtu, na který byly finanční prostředky původní věřitelkou zaslány, nebyla žalovaná, ale osoba zcela odlišná. Nebylo prokázáno ani to, že by původní věřitelka s odbornou péčí posoudila schopnost žalované úvěr splatit. 9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle § 2399 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku [anonymizováno] v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 13. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 14. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 citovaného ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 15. Podle § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 16. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, podle kterého„ věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích“. V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální judikaturu Ústavního soudu ČR (nález ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18), v němž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absenci náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Ústavní soud uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (s