6 C 15/2022-28 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”). 2. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 2. 6. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 1 510 Kč s úrokem z prodlení uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku. V návrhu uvedla, že žalovaný uskutečnil jízdu linkou, provozovanou právního předchůdce žalobkyně, [Název] [název] [územní celek], a. s., bez platného jízdního dokladu, než stanoví platný Smluvní přepravní podmínky a Tarif, a to dne 10. 7. 2019. Žalovaný byl na místě vyzván k zaplacení jízdného ve výši 10 Kč a přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Splatnost jízdného a přirážky k jízdnému nastala v den provedení přepravní kontroly, kdy u žalovaného bylo právo na její zaplacení uplatněno, o čemž byl sepsán zápis o provedené přepravní kontrole. Úrok z prodlení pak požaduje žalobkyně až od 16. dne po provedení příslušné kontroly. Na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 19. 2. 2021 došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni. Žalovaný však dlužnou částku žalobkyni neuhradil, ačkoliv byl k tomu vyzván předžalobní výzvou ze dne 26. 4. 2021. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Soud dospěl k závěru, že v této věci jsou splněny podmínky ust. § 115a o. s. ř. a rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů. Skutkový stav tvrzený žalobkyní v žalobě vzal soud za zjištěný a za prokázaný na základě doloženého zápisu o provedené přepravní kontrole [číslo] ze dne 10. 7. 2019, podle něhož žalovaný při kontrole předložil neplatnou jízdenku pro jednotlivou jízdu, Smluvních přepravních podmínek pro autobusovou a trolejbusovou dopravu osob v [obec], Tarifu jízdného MHD v [obec] platného od 1. 7. 2018, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 2. 2021 včetně přílohy postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzvy ze dne 26. 4. 2021. Soud má za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně uskutečnil přepravu žalovaného, žalovaný však využil těchto služeb dopravce bez platného jízdního dokladu. Osoba pověřená dopravcem kontrolou jízdních dokladů při provedené přepravní kontrole sepsala shora uvedený zápis o provedené přepravní kontrole, přičemž osobní údaje žalovaného byly pověřenou osobou zjištěny z předloženého dokladu totožnosti. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 2. 2021, přičemž postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný dlužné jízdné a přirážku k jízdnému neuhradil ani v návaznosti na předžalobní výzvu žalobkyně. 5. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně jako dopravcem a žalovaným jako cestujícím byla platně uzavřena smlouva o přepravě ve smyslu ust. § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v pl. znění (dále jen„ o. z.“). Povinnost žalovaného zaplatit dlužné jízdné a přirážku k jízdnému vyplývá ze Smluvních přepravních podmínek pro autobusovou a trolejbusovou dopravu osob v [obec], Tarifu jízdného MHD v [obec], platného od 1. 7. 2018, a dále z ust. § 18a odst. 2 písm. c) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o silniční dopravě“) upravujících povinnosti cestujícího v souvislosti s přepravou veřejnou linkovou dopravou (tj. mj. autobus – srov. § 2 zákona o silniční dopravě); ust. § 7 a § 15 vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, které upřesňují povinnosti cestujícího a následky jejich porušení, a ust. § 49 uvedené vyhlášky, které se týká smluvních přepravních podmínek dopravce. Jelikož žalovaný dlužné jízdné ani přirážku k jízdnému neuhradil, dostal se do prodlení s plněním svého peněžitého dluhu ve smyslu ust. § 1968 a násl. o. z., a proto je povinen zaplatit žalobkyni vedle dlužné jistiny také úrok z prodlení (§ 1970 o. z.), jehož výše je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Z uvedených důvodů shledal soud podanou žalobu zcela důvodnou, a proto jí výrokem I. tohoto rozsudku v plném rozsahu vyhověl. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 a § 142a o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 510 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 7. Žalovaný je povinen uložené povinnosti splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.