6 C 281/2021-40 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”). 2. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 31. 8. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 7 140 Kč s úrokem z prodlení uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku, a to z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 23. 4. 2020, kterou žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] (dále jen„ původní věřitel“). Původní věřitel na základě smlouvy poskytl žalovanému úvěr ve výši 6 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na účet žalovaného č. [bankovní účet], který se žalovaný zavázal splatit spolu s poplatkem 1 140 Kč nejpozději do 13. 5. 2020. Žalovaný však v termínu splatnosti úvěr s poplatkem nesplatil, a to ani z části. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 3. 2021. Žalovaný neuhradil na dluh ničeho ani na základě předžalobní upomínky ze dne 13. 4. 2021. 3. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil e-mailem ze dne 23. 2. 2022, který nebyl podepsán zaručeným elektronickým podpisem, že dluh uznává a žádá o možnost dluh splatit v třech splátkách počínaje splátkou dne 15. 4. 2022, a to včetně nákladů řízení. 4. Skutkový stav tvrzený žalobkyní vzal soud za zjištěný a za prokázaný na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 23. 4. 2020, potvrzení o odeslání finančních prostředků, standardních informací o spotřebitelském úvěru, kopie občanského průkazu žalovaného, sdělení [právnická osoba] ze dne 31. 12. 2021, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 3. 2021, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 13. 4. 2021 a předžalobní výzvy ze dne 13. 4. 2021 včetně souvisejícího poštovního podacího lístku. Soud má za prokázané, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu o úvěru, na jejímž základě byla žalovanému na jeho účet č. [bankovní účet] vyplacena dne 23. 4. 2020 částka 6 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit do 20 dnů ode dne poskytnutí uvedené částky, tj. do 13. 5. 2020, spolu s poplatkem ve výši 1 140 Kč. Žalovaný však ničeho na tento svůj dluh neuhradil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 3. 3. 2021 došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 13. 4. 2021. Žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil, přestože byl k tomu žalobkyní vyzván předžalobní výzvou ze dne 13. 4. 2021. 5. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Nárok žalobkyně na zaplacení žalované částky vyplývá ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterou žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v pl. znění (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Vedle žalované jistiny vznikl žalobkyni nárok na zaplacení požadovaného úroku z prodlení, který je v souladu s ust. § 1970 o. z. Výše úroku z prodlení pak vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když dnem následujícím po splatnosti pohledávky, tj. dnem 14. 5. 2020, se žalovaný dostal do prodlení se zaplacením žalované částky. Aktivní legitimace žalobkyně v tomto sporu je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 3. 2021 (§ 1879 a násl. o. z.). Soud proto dospěl k závěru o důvodnosti podané žaloby, a proto jí v plném rozsahu vyhověl (výrok I. tohoto rozsudku). 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 142a o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, jemuž náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 7. Žalobkyně ve svém návrhu požadovala přiznání náhrady nákladů řízení ve výši 6 934 Kč, tj. nákladů řízení vyčíslených podle ust. §§ 7 a 13 advokátního tarifu. Jelikož se v tomto případě jedná o občanské soudní řízení zahájené návrhem podaným na ustáleném vzoru, uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, kdy předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující částku 50 000 Kč, přiznal soud žalobkyni náhradu nákladů řízení dle ust. § 14b advokátního tarifu. Žalobkyně u zdejšího soudu opakovaně uplatňuje totožné nároky vůči žalovaným (např. v řízení vedeném u tohoto soudu pod sp. zn. EPR [číslo], EPR [číslo], EPR [číslo]). Jinak by případně mohla být hodnocena výše nákladů právního zastoupení v souvislosti s obhajováním uplatněného nároku v reakci na individuálně uplatněnou obranu žalovaného, avšak takové náklady zde vynaloženy nebyly, a proto nebyl důvod odchýlit se od aplikace ust. § 14b advokátního tarifu a soud o nákladech řízení rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. 8. Soud s ohledem na žádost žalovaného rozhodl o povinnosti žalovaného splnit uvedené povinnosti v třech po sobě jdoucích měsíčních splátkách, přičemž výše prvních dvou splátek činí 2 500 Kč a třetí splátka je ve výši odpovídající zbývající dlužné částce, a to počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku. Soud má za to, že takto vysoké splátky jsou v souladu s oprávněnými ekonomickými zájmy žalobkyně a ke splacení tak dojde v přiměřené době. Povolení nižších splátek by bylo naopak neodůvodněným zvýhodněním žalovaného na úkor žalobkyně. Soud takto rozhodl podle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. přičemž současně určil, že nesplní-li žalovaný byť i jedinou splátku řádně a včas, stane se celý dluh splatný ihned. 9. Vzhledem k tomu, že uznání dluhu žalovaným je vyjádřením ve věci samé a bylo součástí podání, které nebylo podepsáno zaručeným elektronickým podpisem, soud k uznání nároku nepřihlížel (podle ust. § 42 odst. 2 o. s. ř.). Ve vztahu k žádosti žalovaného o povolení splátek však soud pro takový postup neshledal důvody, neboť v této části se obsahově o návrh ve věci samé nejedná. Na podporu tohoto závěru lze poukázat na ust. § 11 odst. 2 písm. b) advokátního tarifu, které též stanoví rozdílně od písemného podání nebo návrhu ve věci samé odměnu za návrh na změnu rozhodnutí odsuzujícího k plnění ve splátkách.