6 C 287/2021-33 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 20. 8. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 16 960 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 16 941,30 Kč a dále s úrokem z prodlení uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobkyně uvedla, že žalovaný uzavřel dne 26. 7. 2007 s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě žalovaný téhož dne v hotovosti převzal částku 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit půjčenou částku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 6 960 Kč. Žalovaný se zavázal celkovou dlužnou částku ve výši 16 960 Kč zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně v 53 týdenních splátkách po 320 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, přičemž na splacení dluhu neuhradil ničeho. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni. Hodnota pohledávky ke dni postoupení činila 16 960 Kč a dále zákonné úroky z prodlení. Žalovaný na tento dluh nic nezaplatil, ačkoliv byl k tomu vyzván předžalobní upomínkou ze dne 29. 7. 2021. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud dospěl k závěru, že v této věci jsou splněny podmínky ust. § 115a o. s. ř. a rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů. Skutkový stav tvrzený žalobkyní v žalobě vzal soud za zjištěný a za prokázaný na základě předložené smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 26. 7. 2007, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020, včetně přílohy č. 1 (strany 98), oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2021 včetně souvisejícího podacího lístku a předžalobní výzvy ze dne 29. 7. 2021 včetně souvisejícího podacího lístku. Soud má za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal na základě výše uvedené smlouvy o půjčce poskytnout žalovanému částku 10 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit půjčenou částku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 6 960 Kč, tj. celkem částku 16 960 Kč v 53 týdenních splátkách. Žalovaný však nehradil splátky řádně a včas, když na splacení úvěru nezaplatil ničeho. Následně došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni, a to s účinností ke dni 5. 1. 2021. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 6. 1. 2021. Žalovaný na dluh dále ničeho neuhradil, ačkoliv k tomu byla vyzván předžalobní výzvou. Z veřejného obchodního rejstříku soud dále zjistil, že právní předchůdce žalobkyně měl od 15. 1. 2001 do 13. 6. 2011 v předmětu podnikání zapsáno poskytování úvěru a půjček z vlastních zdrojů a od 13. 6. 2011 poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. 4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně nikoliv smlouvu o půjčce, ale smlouvu o úvěru podle ust. § 497 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obch. zák.“). Při posouzení otázky, jakou smlouvu mezi sebou uzavřeli, si nelze vystačit s tím, jak je smlouva označena, ale je třeba posoudit její obsah, z něhož je zřejmé, že předmětem smlouvy byl spotřebitelský úvěr. Na základě uzavřené smlouvy byl tedy žalovanému poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč za smluvený poplatek ve výši 6 960 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně celkem částku 16 960 Kč v 53 týdenních splátkách, s jejichž zaplacením se žalovaný dostal do prodlení. Soud měl za prokázané také to, že smlouvou o postoupení pohledávky došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Soud proto dospěl k závěru o důvodnosti podané žaloby v části žalované jistiny a souhrnného poplatku. Požadavek na zaplacení souhrnného poplatku lze přitom opřít o ust. § 499 obch. zák., z něhož vyplývá oprávnění požadovat úplatu za sjednání úvěru, které je vázáno na skutečnost, že poskytování úvěru je předmětem podnikání věřitele, což bylo v daném případě splněno. Vedle nároku na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni i nárok na zaplacení úroku z prodlení jako sankce za prodlení s plněním jednotlivých týdenních splátek, a to podle ust. § 369 odst. 1 obch. zák. a nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném ke dni, kdy prodlení nastalo, přičemž za období od 21. 5. 2008 do 18. 12. 2020 žalobkyně úrok z prodlení kapitalizovala na částku 16 941,30 Kč. Soud proto dospěl k závěru o důvodnosti podané žaloby, a proto jí v plném rozsahu vyhověl (výrok I. tohoto rozsudku). 5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, jemuž náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) ve výši 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby a předžalobní výzva), náhrada hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada DPH 21 % ve výši 252 Kč. 6. Žalovaný je povinen uložené povinnosti splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.