6 C 291/2021-25 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”). 2. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 1. 9. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 3 032 Kč s úrokem z prodlení uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobkyně uvedla, že žalovaný uskutečnil jízdu veřejnou hromadnou dopravou, provozovanou právní předchůdkyní žalobkyně, [označení společnosti] [anonymizováno] [územní celek], a. s., bez platného jízdního dokladu, než stanoví platný Smluvní přepravní podmínky a Tarif jízdného MHD [označení společnosti] [anonymizováno] [územní celek], a. s., a to dne 17. 5. 2019 a 31. 5. 2019. Žalovaný byl v každém jednotlivém případě na místě vyzván k zaplacení jízdného ve výši 16 Kč a přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Splatnost jízdného a přirážky k jízdnému nastala v den provedení přepravní kontroly, kdy u žalovaného bylo právo na jejich zaplacení uplatněno, o čemž byl sepsán zápis o provedené přepravní kontrole. Žalovaný však dlužnou částku ve výši 3 032 Kč celkem ani přes dodatečně písemně stanovenou 15 denní lhůtu k plnění neuhradil. Na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 7. 2. 2020 došlo k postoupení pohledávek za žalovaným na žalobkyni. Oznámení o postoupení pohledávky bylo žalovanému zasláno společně s předžalobní výzvou. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Soud dospěl k závěru, že v této věci jsou splněny podmínky ust. § 115a o. s. ř. a rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů. Skutkový stav tvrzený žalobkyní v žalobě vzal soud za zjištěný a za prokázaný na základě doloženého zápisu o provedené přepravní kontrole č. 1905128 ze dne 31. 5. 2019 a č. 1904573 ze dne 17. 5. 2019, Smluvních přepravních podmínek pro přepravu na linkách MHD [obec], Tarifu pro MHD v [obec]. Soud má za prokázané, že žalobkyně uskutečnila dne 17. 5. 2019 a 31. 5. 2019 přepravu žalovaného, žalovaný však využil služeb žalobkyně bez platného jízdního dokladu. Osoba pověřená dopravcem kontrolou jízdních dokladů při provedených přepravních kontrolách sepsala shora uvedené zápisy o provedené přepravní kontrole, přičemž osobní údaje žalovaného byly pověřenou osobou zjištěny z předloženého dokladu totožnosti. Postoupení pohledávky na žalobkyni má soud za prokázané na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 2. 2020 včetně seznamu postoupených pohledávek. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 11. 3. 2020, přičemž téhož dne byl žalovaný vyzván předžalobní výzvou k úhradě dlužné částky. 5. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, jako dopravcem, a žalovaným, jako cestujícím, byly platně uzavřeny smlouvy o přepravě ve smyslu ust. § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v pl. znění (dále jen„ o. z.“). Povinnost žalovaného zaplatit dlužnou přirážku k jízdnému a jízdné vyplývá ze Smluvních přepravních podmínek pro přepravu na linkách MHD [obec], Tarifu pro MHD v [obec], a to v souladu s ust. § 18a odst. 2 písm. c) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o silniční dopravě“), upravujícím povinnosti cestujícího v souvislosti s přepravou veřejnou linkovou dopravou (tj. mj. autobus – srov. § 2 zákona o silniční dopravě); ust. § 7 a § 15 vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, které upřesňují povinnosti cestujícího a následky jejich porušení, a ust. § 49 uvedené vyhlášky, které se týká smluvních přepravních podmínek dopravce. Jelikož žalovaný dlužné jízdné a dlužnou přirážku k jízdnému v žádném z případů neuhradil, dostal se do prodlení s plněním svého peněžitého dluhu ve smyslu ust. § 1968 a násl. o. z., a proto je povinen zaplatit žalobkyni vedle dlužné jistiny také úrok z prodlení (§ 1970 o. z.), jehož výše je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Aktivní legitimace žalobkyně je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 2. 2020 uzavřené dle § 1879 an. o. z. Z uvedených důvodů shledal soud podanou žalobu důvodnou, a proto jí výrokem I. tohoto rozsudku v plném rozsahu vyhověl. 6. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř., když právo na jejich náhradu přiznal žalobkyni, která měla ve věci plný procesní úspěch. Žalobkyni přiznaná náhrada nákladů řízení v celkové výši 1 489 Kč spočívá v zaplaceném soudním poplatku ve výši 400 Kč, odměně za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání ve věci samé a výzva k plnění) po 200 Kč dle § 14b odst. 1 a 4 a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“), náhradě hotových výdajů na výše uvedené úkony po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a dále náhradě DPH ve výši 21 %, tj. 189 Kč, přiznané žalobkyni v souladu s ust. § 137 odst. 1, 3 o. s. ř. 7. Žalovaný je povinen uložené povinnosti splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.