6 C 295/2021-38 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”). 2. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 2. 10. 2021 domáhala po žalované zaplacení částky 1 119 Kč s úrokem z prodlení uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku. Uvedla, že žalovaná využila dne 16. 8. 2019 přepravních služeb společnosti [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) ve vlaku č. 972 mezi stanicemi Brno – Královo Pole a Žďár nad Sázavou, čímž se bezdůvodně obohatila o částku 119 Kč odpovídající jízdnému stanovenému tarifem Českých drah pro vnitrostátní přepravu cestujících a zavazadel. Za porušení § 7 vyhl. č. 175/2000 Sb. právní předchůdce žalobkyně vyměřil žalované přirážku 1 000 Kč v souladu s § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb. a tarifem Českých drah pro vnitrostátní přepravu cestujících a zavazadel. Právní předchůdce žalobkyně postoupil předmětnou pohledávku včetně jejího příslušenství [právnická osoba] [právnická] [osoba] a tato společnost ji dále postoupila dne 4. 6. 2020 na žalobkyni. Žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila, ačkoliv k tomu byla žalobkyní vyzvána předžalobní výzvou ze dne 27. 4. 2019. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Soud dospěl k závěru, že v této věci jsou splněny podmínky ust. § 115a o. s. ř. a rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů. Skutkový stav tvrzený žalobkyní v žalobě vzal soud za zjištěný a za prokázaný na základě předloženého potvrzení o nedodržení SPPO ze dne 16. 8. 2019 a oznámení o závadách, Tarifu Českých drah pro vnitrostátní přepravu cestujících a zavazadel, rámcové smlouvy o postoupení pohledávek č. 57941/2015, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 6. 2020 včetně seznamu postupovaných pohledávek a předžalobní výzvy k plnění ze dne 20. 3. 2020. Soud má za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně uskutečnil přepravu žalované, žalovaná však využila těchto služeb bez platného jízdního dokladu. Osoba pověřená dopravcem kontrolou jízdních dokladů při provedené přepravní kontrole sepsala shora uvedené potvrzení o nedodržení SPPO. Postoupení pohledávky na žalobkyni má soud za prokázané na základě smlouvy o postoupení pohledávek č. 57941/2015 a dále smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 6. 2020. Žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila, ačkoliv byla k tomu žalobkyní vyzvána předžalobní výzvou ze dne 20. 3. 2020. 5. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, jako dopravcem, a žalovanou, jako cestujícím, byla platně uzavřena smlouva o přepravě ve smyslu ust. § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v pl. znění (dále jen„ o. z.“). Povinnost žalované zaplatit přirážku k jízdnému vyplývá z tarifu Českých drah pro vnitrostátní přepravu cestujících a zavazadel, a to v souladu s ust. § 37 odst. 5 písm. b) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon č. 266/1994 Sb.), upravujícím povinnosti cestujícího v souvislosti s přepravou drážním vozidlem (tj. mj. vlak); dále z ust. § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., týkajícího se výše přirážky; ust. § 7 a § 15 vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, které upřesňují povinnosti cestujícího a následky jejich porušení, a ust. § 49 uvedené vyhlášky, které se týká smluvních přepravních podmínek dopravce. Jelikož žalovaná jízdné a dlužnou přirážku k jízdnému neuhradila, dostala se do prodlení s plněním svého peněžitého dluhu ve smyslu ust. § 1968 a násl. o. z., a proto je povinna zaplatit žalobkyni vedle dlužné částky také úrok z prodlení (§ 1970 o. z.), jehož výše je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Z uvedených důvodů shledal soud podanou žalobu důvodnou, a proto jí výrokem I. tohoto rozsudku v plném rozsahu vyhověl. 6. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 142a odst. 1 o. s. ř. a jejich náhradu přiznal ve věci úspěšné žalobkyni. Náklady řízení přiznané žalobkyni představuje soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměna za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a žaloba) po 200 Kč za podle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., náhrada hotových výdajů za uvedené tři úkony po 100 Kč podle § 14b odst. 5 citované vyhlášky a náhrada DPH 21% podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 189 Kč, tj. celkem 1 489 Kč. 7. Žalobkyně ve svém návrhu požadovala přiznání náhrady nákladů řízení ve výši 5 119 Kč, tj. nákladů řízení vyčíslených podle ust. §§ 7 a 13 advokátního tarifu. Jelikož se v tomto případě jedná o občanské soudní řízení zahájené návrhem podaným na ustáleném vzoru, uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, kdy předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující částku 50 000 Kč, přiznal soud žalobkyni náhradu nákladů řízení dle ust. § 14b advokátního tarifu. Žalobkyně u zdejšího soudu opakovaně uplatňuje totožné nároky (např. se jedná o věc vedenou u zdejšího soudu pod sp. zn. 6 C 191/2019 či 6 C 14/2022). Jinak by případně mohla být hodnocena výše nákladů právního zastoupení v souvislosti s obhajováním uplatněného nároku v reakci na individuálně uplatněnou obranu žalované, avšak takové náklady zde vynaloženy nebyly, a proto nebyl důvod odchýlit se od aplikace ust. § 14b advokátního tarifu a soud o nákladech řízení rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. 8. Žalovaná je povinna uložené povinnosti splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.