6 C 61/2021-64 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 21. 10. 2020 (doplněnou podáním ze dne 21. 6. 2021) domáhala po žalovaném zaplacení částky 13 650 Kč s úrokem z prodlení uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku. V žalobě uvedla, že žalovaný se dne 10. 9. 2020 ubytoval v [název]. [název] [celé jméno žalobce] s tím, že platbu uhradí na základě vystavené faktury převodem [právnická osoba] a. s . Dne 18. 9. 2020 žalovaný odjel z penzionu bez zaplacení a nezaplatil ani za konzumaci z nápojové chladničky v hodnotě 1 330 Kč. Po celou dobu údajná asistentka firmy [jméno] [příjmení] ujišťovala žalobkyni, že platba z jejich účtu již odešla. Přiznání úroku z prodlení se žalobkyně domáhá ode dne následujícího po odjezdu žalovaného z penzionu, tj. od 19. 9. 2020. Žalobkyně opakovaně vyzvala žalovaného k úhradě faktury za ubytování a kontaktovala žalovaného i telefonicky, přičemž žalovaný přislíbil úhradu, ale doposud na tento svůj dluh žalobkyni nic nezaplatil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Z žalobkyní předložené e-mailové komunikace soud zjistil, že dne 10. 9. 2020 byla z e-mailové adresy [email] odeslána objednávka ubytování pro žalovaného [celé jméno žalovaného]. Na základě urgencí žalobkyně byla prostřednictvím uvedeného e-mailu opakovaně přislíbena úhrada za ubytování. Fakturou [číslo] ze dne 10. 9. 2020 byla odběrateli [právnická osoba] vyúčtována k úhradě částka 12 320 Kč za ubytování v termínu od 10. 9. do 18. 9. 2020, která byla splatná dne 10. 9. 2020. 4. Z účastnického výslechu žalobkyně bylo zjištěno, že ohledně ubytování nejdříve volal muž, který sdělil, že potřebuje ubytování od 10. 9. asi na dva týdny. Celé dva týdny neměli volno, a tak se dohodli na ubytování do 18. 9. Ze stejného telefonu se pak ozval sám žalovaný, který přislíbil úhradu dlužné částky. 5. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil, že poté, co se žalovaný v penzionu ubytoval a nezaplatil za ubytování, se svědek pokusil zjistit o žalovaném nějaké informace. Mimo jiné zavolal do jedné z realitních kanceláří ve [obec], kde mu řekli, že u nich žádný pan [celé jméno žalovaného] nepracuje a ani neví o tom, že by zde v regionu takový člověk v daném oboru působil. Dále svědek uvedl, že žalovaný se odkazoval na nějakou paní, která snad měla být jeho sekretářka nebo asistentka a která mu měla potvrdit provedení platby za ubytování. Pořád se na něco vymlouvali, a proto nabyl dojmu, že je to nějaká jeho známá a že to celé je podvod. 6. Podle § 2326 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v pl. znění (dále jen „o. z.“) smlouvou o ubytování (o přechodném nájmu) se ubytovatel zavazuje poskytnout ubytovanému přechodně ubytování na ujednanou dobu nebo na dobu vyplývající z účelu ubytování v zařízení k tomu určeném a objednatel se zavazuje zaplatit ubytovateli za ubytování a za služby spojené s ubytováním ve lhůtě stanovené ubytovacím řádem, popřípadě ve lhůtě obvyklé. 7. Podle § 152 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákoník práce“) cestovními výdaji, za které poskytuje zaměstnavatel zaměstnanci cestovní náhrady, se rozumí výdaje, které vzniknou zaměstnanci při pracovní cestě (§ 42), cestě mimo pravidelné pracoviště, mimořádné cestě v souvislosti s výkonem práce mimo rozvrh směn v místě výkonu práce nebo pravidelného pracoviště, přeložení (§ 43), dočasném přidělení (§ 43a), přijetí do zaměstnání v pracovním poměru, výkonu práce v zahraničí. 8. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobkyně poskytla žalovanému ubytování v [název]. [název] [celé jméno žalobce], žalovaný byl zde na ujednanou dobu ubytovaný, ale za ubytování a služby s tím spojené (konzumaci nápojů) žalobkyni nic nezaplatil. Žalovaný tak dluží žalobkyni celkem částku 13 650 Kč, která sestává z úplaty za ubytování ve výši 12 320 Kč a za konzumaci z nápojové chladničky v hodnotě 1 330 Kč. Pokud se týká pasivní legitimace, soud s ohledem na výše citované ustanovení § 152 zákoníku práce uzavřel, že subjektem povinným k zaplacení úplaty za ubytování je právě žalovaný, který je tak v tomto sporu pasivně legitimován. Na základě provedeného dokazování zejména účastnickým výslechem žalobkyně a výslechem svědka [jméno] [příjmení] učinil soud závěr, že smlouvu o ubytování uzavřel s žalobkyní žalovaný, nikoliv [právnická osoba] a. s . Podle soudu by na tomto závěru nic nezměnila ani skutečnost, pokud by žalovaný ve smluvním vztahu s žalobkyní vystupoval jako zaměstnanec [právnická osoba] a. s ., neboť s ohledem na výše citované ust. § 152 zákoníku práce se cestovními výdaji rozumí výdaje, které vzniknou zaměstnanci, a teprve následně dochází k jejich proplacení zaměstnavatelem, k čemuž je zaměstnanec povinen provést jejich vyúčtování. Na základě uvedených skutečností shledal soud podle ust. § 2326 o. z. důvodným žalobkyní uplatněný nárok na zaplacení jistiny ve výši 13 650 Kč s úrokem z prodlení, na jehož zaplacení vzniklo žalobkyni právo dnem následujícím po odjezdu žalovaného z penzionu, tj. od 19. 9. 2020, kdy se žalovaný dostal do prodlení se zaplacením svého peněžitého dluhu (podle § 1970 o. z. a vyhlášky č. 351/2013 Sb.). Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku podané žalobě zcela vyhověl. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení ve výši 1 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a nákladů řízení vypočtených v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., podle níž účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč za každý z úkonů uvedených v § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky. Žalobkyni v tomto řízení vznikly hotové výdaje v souvislosti s podáním žaloby k soudu a účastí na jednání před soudem. 10. Žalovaný je povinen uložené povinnosti splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. l o. s. ř.).