11 C 119/2023-20 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne [datum] domáhala po žalované zaplacení částky 13 984,46 Kč s příslušenstvím. Žalobní návrh odůvodnila pohledávkou, kterou nabyla Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] od společnosti [právnická osoba], dříve společnost [právnická osoba] (dále jen jako„ původní věřitelka“). Původní věřitelka uzavřela se žalovanou dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejím základě byly žalované opakovaně poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 13 984,46 Kč, přičemž poskytnutý úvěr měl být splacen nejpozději dne [datum]. Žalovaná se však dostala do prodlení se splacením úvěru. Žalobkyně žalovanou marně vyzývala k zaplacení předžalobní výzvou ze dne [datum]. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, proti tvrzením uvedeným v žalobě nijak nebrojila. 3. Soud na základě výsledků přípravy jednání dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek (žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již při podání návrhu a žalovaná se na výzvu soudu k vyjádření k tomuto postupu s doložkou podle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) nevyjádřila). Proto soud ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání. 4. V rámci dokazování soud provedl důkazy následujícími listinami, z nichž zjistil následující skutečnosti: 5. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne [datum], standardních informací o spotřebitelském úvěru a z obchodních podmínek původní věřitelky ke spotřebitelskému úvěru soud zjistil, že původní věřitelka uzavřela se žalovanou dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které původní věřitelka poskytla žalované revolvingový úvěr až do výše úvěrového limitu ve výši 80 000 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 10,50 % měsíčně. Žalovaná se zavázala splácet úvěr v pravidelných měsíčních splátkách, jejichž výše byla závislá na aktuální výši čerpání revolvingového úvěru. Z přehledu plateb soud zjistil přehled čerpání úvěru a jednotlivých splátek úvěru. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] soud zjistil, že původní věřitelka uzavřela s žalobkyní smlouvu, kterou jí postupně až 1x za měsíc odprodávala pohledávky, které označovala v datovém souboru, přičemž takto postoupila na žalobkyni i pohledávku za žalovanou. Z platebních informací soud zjistil, že původní věřitelka vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky v celkové výši 14 050,96 Kč, a to za období od [datum] do [datum]. Z oznámení původní věřitelky o postoupení pohledávky ze dne [datum] včetně podacího lístku z téhož dne soud zjistil, že žalované byla oznámena změna v osobě věřitele, tedy postoupení pohledávky na žalobkyni. Zároveň byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky ve výši 13 984,46 Kč. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] včetně podacího lístku z téhož dne soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě jejího dluhu. 6. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů má soud za prokázaný skutkový stav, a to že původní věřitelka poskytla na základě smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne [datum] žalované opakovaně peněžní prostředky, žalovaná se zavázala původní věřitelce zaplatit dlužnou částku v měsíčních splátkách dle sjednané výše. Žalovaná však svůj závazek nehradila řádně a včas. Původní věřitelka postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] a konkrétním datovým souborem. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne [datum]. <i>7. Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>Podle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> 8. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že je žaloba důvodná. Původní věřitelka splnila své povinnosti ze smlouvy o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku, když žalované opakovaně poskytla peněžní prostředky. Naopak žalovaná svoji povinnost k úhradě závazku nesplnila, jelikož poskytnuté peněžní prostředky původní věřitelce nevrátila. Původní věřitelka platně postoupila svou pohledávku vůči žalované na žalobkyni v souladu s ustanovením § 1879 občanského zákoníku. Jelikož žalovaná nehradila úvěr řádně a včas, ocitla se v prodlení s plněním svého peněžitého dluhu ve smyslu § 1968 o.z., čímž jí vznikla povinnost hradit žalobkyni též zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o.z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na shora uvedené skutečnosti shledal soud žalobu důvodnou, proto ji v plném rozsahu vyhověl a zavázal žalovanou k úhradě dlužné částky spolu se zákonným úrokem z prodlení. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč vůči žalované. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů právního zastoupení v celkové částce 1 452 Kč, sestávající z mimosmluvní odměny ve výši 900 Kč dle § 14b odst. 1 bod 2. vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“), za tři úkony právní služby à 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, žaloba), dále je nutno připočíst částku 300 Kč, která představuje náhradu hotových výdajů dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu za tři úkony právní služby à 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, žaloba), a konečně částku 252 Kč jako náhradu daně z přidané hodnoty v souladu s ustanovením § 137 odst. 1, 3 o.s.ř. Soud vycházel ze skutečnosti, že žalobkyně podává zdejšímu soudu obdobné návrhy opakovaně, a to na ustálených vzorech. 10. Žalovaná je povinna uložené povinnosti splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně.