11 C 276/2023-22 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

1. Žalobkyně se návrhem ze dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky 17 670 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne [datum] distančním způsobem smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě uvedené smlouvy žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 13 300 Kč a žalovaný se je zavázal spolu s příslušenstvím vrátit k datu splatnosti dle čl. IX smlouvy. Žalovaný porušil závazek ze smlouvy, když nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas. Žalovaná částka sestává z dlužné jistiny ve výši 13 300 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 710 Kč, služby„ Presto“ ve výši 660 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 17 670 Kč od [datum] do zaplacení a smluvní pokuty ve výši 1 197 Kč vypočtené jako 0,1 % denně z částky 13 330 Kč od [datum] do [datum]. Žalobkyně žalovaného vyzvala před podáním žaloby k úhradě dlužné částky, žalovaný však do dne podání návrhu ničeho neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, proti tvrzením uvedeným v žalobě nijak nebrojil. 3. Soud na základě výsledků přípravy jednání dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek (žalobkyně ani žalovaný se na výzvu soudu k vyjádření k tomuto postupu s doložkou podle § 101 odst. 4 o.s.ř. nevyjádřili). Proto soud ve věci postupoval podle § 115a o.s.ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání. 4. V rámci dokazování soud provedl důkazy následujícími listinami, z nichž zjistil následující skutečnosti: 5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním [číslo] ze dne [datum] všeobecných obchodních podmínek žalobkyně, sazebníku žalobkyně a údajů o poskytovateli spotřebitelského úvěru soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku až do výše 13 300 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky vrátit spolu s příslušenstvím k datu splatnosti [datum] s tím, že si zvolil i volitelnou službu [anonymizováno] za 660 Kč, poplatek za sjednání úvěru činil 3 710 Kč a smlouva byla podepsána žalovaným [příjmení] kódem [číslo]. Dle čl. 6 všeobecných obchodních podmínek si účastníci sjednali pro případ prodlení žalovaného s úhradou dlužné splátky smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z celkové dlužné částky až do zaplacení. Z autorizace ověření totožnosti k účtu č. [bankovní účet], z obecných principů posuzování a filozofie žalobkyně, z výpisu o posouzení úvěruschopnosti a z výpisu identifikovaných příjmů žalobkyní soud zjistil, že žalobkyně řádně ověřila totožnost žalovaného autorizační platbou stran jím sděleného bankovního účtu a řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného a zjistila výši jeho čistého měsíčního příjmu, včetně jeho pravidelných měsíčních výdajů. Z přehledu bankovních transakcí soud zjistil, že žalobkyně vyplatila žalovanému jistinu 13 300 Kč ve dnech [datum] – [datum] na jím sdělený účet č. [bankovní účet]. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] včetně podacího lístku z téhož dne soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě pohledávky. 6. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů má soud za prokázaný skutkový stav, a to že žalobkyně poskytla na základě smlouvy o úvěru ze dne [datum] žalovanému úvěr ve výši 13 300 Kč, žalovaný se zavázal žalobkyni zaplatit jistinu spolu se sjednaným poplatkem a poplatkem za volitelnou službu. Žalovaný však svůj závazek nehradil řádně a včas. Pro případ prodlení žalovaného, tak žalobkyni vznikl vedle úroků z prodlení nárok i na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné jistiny denně, a to od [datum] až do jejího zaplacení, žalobkyně však smluvní pokutu požadovala pouze za prvních 90 dní prodlení. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne [datum]. <i>7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>Podle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>Podle § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.</i> <i>Podle § 122 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč.</i> <i>Podle § 122 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.</i> 8. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že je žaloba důvodná. Žalobkyně splnila své povinnosti ze smlouvy o úvěru v souladu s ustanovením § 2395 o. z., a zákona o spotřebitelském úvěru, když žalovanému poskytla peněžní prostředky. Naopak žalovaný svůj díl závazku ani zčásti nesplnil. Žalovaný se tedy dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku, za což je po právu v souladu s ustanovením § 1968 a § 1970 sankcionován úrokem z prodlení a v souladu s ustanovením § 2048 občanského zákoníku i smluvní pokutou. Lze přisvědčit, že žalovaný dohodnutou částku žalobkyni nesplatil a dluží kromě nesplacené částky ve výši 17 670 Kč a zákonných úroků z prodlení také požadovanou smluvní pokutu 1 197 Kč odpovídající 0,1 % denně z částky 13 300 Kč ode dne [datum] do [datum], přičemž její výše neodporuje ust. § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení z větší části úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení vůči žalovanému v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů právního zastoupení v celkové částce 1 452 Kč, sestávající z mimosmluvní odměny ve výši 900 Kč dle § 14b odst. 1 bod 2. vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“), za tři úkony právní služby à 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, předžalobní upomínka), a dále je nutno připočíst částku 300 Kč, která představuje náhradu hotových výdajů dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu za tři úkony právní služby à 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, předžalobní upomínka), a konečně částku 252 Kč jako náhradu daně z přidané hodnoty v souladu s ustanovením § 137 odst. 1, 3 o.s.ř. Soud posoudil žalobu podanou žalobkyní jakožto návrh podaný na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech tak, jak to předpokládá ustanovení § 14b odst. 1 advokátního tarifu. Je totiž zřejmé, že žalobkyně podala ke zdejšímu soudu více obdobných žalob (např. sp. zn. 11 C 47/2023, 11 C 48/2023, 11 C 123/2023 a sp. zn. 8 C 49/2023), které se liší pouze osobou žalovaného a výší dlužné částky. Nejedná se tedy o skutkově i právně složité věci, které by se vyskytovaly v rámci podnikání žalobkyně výjimečně. 10. Žalovaný je povinen uložené povinnosti splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.