8 C 142/2023-61 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

1. Žalobou ze dne [datum] se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 12 376 Kč jako nedoplatku ze smlouvy o úvěru [číslo] (dále též jen„ smlouva“), na základě které žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutou částku splatit spolu s úrokem ve výši 62,52 % ročně a úhradou za pojištění schopnosti splácet úvěr, a to 60 splátkami po 566 Kč. Žalovaná zpočátku splátky hradila, později se však dostala do prodlení. V důsledku toho byl celý úvěr zesplatněn, a to ve výši 9 475,34 Kč, žalobkyni navíc vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty podle bodu 6.1 smlouvy ve výši 747 Kč (3 x 249 Kč) a právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 600 Kč (3 x 200 Kč), dále žalobkyně požadovala zaplatit smluvní pokutu ve výši 1 516,80 Kč podle bodu 6.5 smlouvy a smluvní úrok za poskytnutí úvěru za dobu do jeho úplného zaplacení, maximálně ve výši 39 384 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud na základě výsledků přípravy jednání dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek (žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaná se na výzvu soudu k vyjádření k tomuto postupu s doložkou podle § 101 odst. 4 o.s.ř. nevyjádřila). Proto soud ve věci postupoval podle § 115a o.s.ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání. 4. Z předsmluvního formuláře, návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru [číslo] včetně přílohy [číslo] (pojištění schopnosti splácet úvěr), přihlášky do pojištění (skupinové pojištění schopnosti splácet úvěry), prohlášení klienta a informací pro klienta poskytovaných zprostředkovatelem úvěru, to vše datováno [datum], soud zjistil, že žalovaná se žalobkyní uzavřela smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 10 000 Kč, který se zavázala splatit spolu se sjednanými úroky a pojistným celkem 60 splátkami. Předpokládané RPSN na úvěr činily (bez pojistného) 83,95 %. Pro případ nedodržení smluvních podmínek byly sjednány několikery smluvní pokuty a možnost zesplatnit celý úvěr (čl. 6 smlouvy). Ze společného prohlášení o poskytnutí osobního účtu je zřejmé, že k úhradě úvěru mělo být zřízeno inkaso k osobnímu účtu [jméno] [příjmení], kam měl být úvěr rovněž poskytnut. Z výpisu z předmětného účtu za leden 2020 a únor 2020 je zřejmé, že na účtu se nenacházejí téměř žádné prostředky (výdaje jsou téměř stejné, či vyšší než příjmy). 5. Z dokumentu hodnocení klienta soud zjistil a má za prokázané, že žalobkyně před poskytnutím předmětného úvěru dospěla k tomu, že žalovaná má finanční potřebu ve výši 30 tis. Kč, celková výše úvěru činí 10 tis. Kč; žalovaná je na rodičovské dovolené, žije sama s 1 dítětem, má pravidelný čistý měsíční příjem 10 500 Kč a výdaje celkem 8 571 Kč, z toho 3 410 Kč (životní minimum), 2 000 Kč (výdaje na dítě), 1 861 Kč (splátky [právnická osoba]), bydlení 1 300 Kč, rezerva 1 000 Kč. Výpis z registru [příjmení] byl k [datum] bez záznamu, CBS skóre žalované bylo k uvedenému dni 401, tj. horní úroveň středního pásma - kategorie s menším rizikem stran platební morálky. 6. Z oznámení o změně výše dávky státní sociální podpory soud zjistil a má za prokázané, že žalovaná byla v době, kdy požadovala poskytnutí úvěru, na rodičovské dovolené s [anonymizováno] nar. [rok]. [anonymizováno] příspěvek pobírala ve výši 3 520 Kč, na základě žádosti pak ve výši 10 605 Kč. Z platebního rozpisu Úřadu práce je zřejmé, že žalovaná krom [anonymizováno] příspěvku pobírala též příspěvek na [anonymizováno] a příspěvek na [anonymizována dvě slova] příspěvek ve zvýšené výši pobírala od února 2020. 7. Z oznámení o schválení úvěru k výše uvedené smlouvě ze dne [datum] a dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil a má za prokázané, že žalobkyně se žalovanou smlouvu o úvěr uzavřela a na základě ní poskytla žalované částku 10 000 Kč, a to bankovním převodem uskutečněným dne [datum] na výše uvedený účet [jméno] [příjmení]. Splátkový kalendář ke smlouvě dokládá rozložení sjednaných splátek, poslední splátka měla být uhrazena v březnu 2025. 8. Z karty klienta ke smlouvě soud zjistil a má za prokázané, že na smlouvě bylo splaceno celkem 16 980 Kč, a to platbami [jméno] [příjmení] v období od 11.3.2020 do 19.9.2022. Do července 2022 probíhalo splácení bez upomínání, splátka splatná 9. 8. 2022 byla zaplacena teprve 14. 9. 2022, splátka splatná [datum] pak rovněž s prodlením (uhrazena [datum]), dále nebylo hrazeno ničeho. 9. Výzvy k zaplacení a upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru datované dnem 9. 9. 2022, resp. 9. 11. 2022 a 12. 12. 2022 dokládají, že žalovaná byla opakovaně upomínána k doplacení dlužných splátek. [datum] pak žalobkyně přistoupila k zesplatnění celého úvěru. Ani poté nebylo ničeho dalšího uhrazeno, a to i přes předžalobní upomínku, a žalobkyně tak vůči žalované dosud eviduje dluh v žalované výši (tvrzení žalobkyně ohledně částečných úhrad jsou v souladu s doloženými písemnostmi, žalovaná je ostatně ani nerozporovala). 10. Lze shrnout, že soud má v návaznosti na výše uvedené za to, že žalobkyni bylo z titulu smlouvy o úvěru [číslo] uhrazeno celkem 16 980 Kč, a to [jméno] [příjmení], na jehož účet byl dle smlouvy úvěr poskytnut a z jehož účtu byly prováděny splátky. Soud má dále za prokázané, že ačkoliv finanční prostředky byly poskytnuty na účet jmenovaného [příjmení] [příjmení], odkud byly rovněž hrazeny splátky, smlouva byla uzavřena se žalovanou. Žalobkyně v souvislosti s předmětnou úvěrovou smlouvou posuzovala úvěruschopnost žalované s přihlédnutím k jejím doloženým příjmům a výdajům, vč. dosavadních dluhů. Z prohlášení žalované učiněného před uzavřením smlouvy i doložených dokladů nicméně vyplývá, že žalovaná byla na rodičovské dovolené, uvedla potřebu finančních prostředků ve výši 30 tis. Kč, o úvěr žádala začátkem března 2020, přičemž teprve od února 2020 měla zvýšenou výši rodičovského příspěvku, již splácela dřívější závazek (závazky?) vůči žalobkyni, přičemž zjevně neměla finanční rezervu, jakkoliv žalobkyně dospěla k tomu, že žalovaná má rezervu 1 000 Kč. Při svých výpočtech totiž žalobkyně vycházela z příjmu navýšeného krátce před podáním žádosti o úvěr a současně pouze z výdajů představující životní minimum, a to jak u žalované, tak jejího dítěte. Jiným způsobem výdaje zkoumány nebyly, ostatně již z požadované částky 30 tis. Kč a poskytnuté částky 10 tis. Kč. je zřejmé, že žalovaná nebyla v uspokojivé finanční situaci, čemuž odpovídá i výpis Úřadu práce (žalovaná pobírala též příspěvek na [anonymizováno] a příspěvek na [anonymizováno]). Soud má vzhledem k uvedenému za to, že otázka úvěruschopnosti žalované nebyla posouzena řádně. Při posuzování úvěruschopnosti žadatele je mj. třeba důsledně zohledňovat i životní náklady spotřebitele. U příjmové i výdajové stránky spotřebitele je současně potřeba nejen zjišťovat relevantní informace, ale tyto též ověřovat – to se u výdajů mnohdy dělá těžko, a proto je možné použít různé scoringové modely; ovšem nelze bez dalšího vycházet z částky odpovídající životnímu či dokonce existenčnímu minimu. Jak ovšem vyplynulo z provedeného dokazování, celková výše pravidelných výdajů žalované zůstala nevyjasněná, přičemž z doložených dokumentů vyplývá i navýšení příjmů krátce před posuzováním úvěruschopnosti. Celkově z provedeného dokazování pro soud jednoznačně vyplynuly značné pochybnosti o tom, zda měla žalovaná v době uzavření předmětné smlouvy vůbec nějakou finanční rezervu, natož dostatek prostředků k plnění závazku z této smlouvy. <i>11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Zvláštní úprava spotřebitelských úvěrů je obsažena v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen„ ZSÚ“) – náležitosti smlouvy o spotřebitelském úvěru upravuje část sedmá (§ 104 a násl.) tohoto zákona, pravidla jednání se spotřebiteli, vč. posouzení úvěruschopnosti spotřebitele ad. upravuje část šestá zákona (§ 75 a násl.)</i> <i>Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku při