11 C 364/2023-24 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

1. Žalobou ze dne [datum] se žalobkyně domáhala zaplacení částky 31 770 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru ze dne [datum] uzavřené mezi žalovaným a společností [právnická osoba] Žalovaný obdržel dne [datum] částku 25 000 Kč, kterou se zavázal vrátit spolu s příslušenstvím v 80 týdenních splátkách po 624 Kč. Příslušenství představoval úrok vyčíslený na částku 4 250 Kč, poplatek za administrativní činnost v částce 5 000 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek v částce 14 250 Kč, poplatek za životní pojištění ve výši 640 Kč a poplatek za asistenční službu ve výši 720 Kč. Na svůj dluh však žalovaný zaplatil toliko 18 590 Kč, z toho 17 290 Kč do [datum] a poslední částka ve výši 1 300 Kč byla uhrazena dne [datum]. Právní předchůdce žalobkyně předmětnou pohledávku postoupil žalobkyni a ta je předmětem tohoto řízení. Žalobkyně se kromě nesplacené jistiny s příslušenstvím úvěru v částce 31 770 Kč domáhala též obchodního úroku a zákonného úroku z prodlení vypočtených z dlužné jistiny 22 710,10 Kč od [datum] (den následující po ukončení smlouvy) do jejího zaplacení (přičemž tyto úroky částečně kapitalizovala ke dni postoupení pohledávky). 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil proti tvrzením uvedeným v žalobě nijak nebrojil. 3. Soud na základě výsledků přípravy jednání dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek (žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již při podání návrhu a žalovaný se na výzvu soudu k vyjádření k tomuto postupu s doložkou podle § 101 odst. 4 o.s.ř. nevyjádřil). Proto soud ve věci postupoval podle § 115a o.s.ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání. 4. V rámci dokazování soud provedl důkazy následujícími listinami, z nichž zjistil následující skutečnosti: 5. Ze smlouvy o úvěru [číslo] soud zjistil, že žalovaný uzavřel dne [datum] se společností [právnická osoba], smlouvu o úvěru ve výši 25 000 Kč, když tuto částku měl splácet v týdenních splátkách po 624 Kč společně s úroky a poplatky v souhrnné výši 15 610 Kč, částka byla žalovanému předána v hotovosti v den uzavření smlouvy. Ze zákaznické karty soud zjistil, že prověření úvěruschopnosti žalovaného lze považovat za dostatečné. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, seznamu pohledávek, potvrzení o úplatě, oznámení žalovanému ze dne [datum] a podacího lístku soud zjistil, že pohledávka z úvěrové smlouvy byla postoupena žalobkyni dne [datum]. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] a podacího lístku soud zjistil, že žalovaný byl k zaplacení svého dluhu řádně vyzván. Z písemnosti právní předchůdkyně žalobkyně soud zjistil, že žalovaný byl zařazen do programu poskytování pojistných a asistenčních služeb. Z písemného tvrzení žalobkyně v návrhu soud zjistil, že žalovaný zaplatil na pohledávku celkem částku 18 590 Kč, přičemž částka 17 290 Kč byla uhrazena do [datum] a poslední splátka ve výši 1 300 Kč byla uhrazena dne [datum]. 6. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů má soud za prokázaný skutkový stav, a to že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě došlo k přenechání peněz v hotovosti žalovanému, kdy žalovaný se zavázal vrátit půjčenou částku 25 000 Kč spolu s úrokem, administrativním poplatkem, poplatkem za hotovostní režim splátek, poplatkem za životní pojištění a poplatkem za asistenční službu, a to v 80týdenních splátkách po 624 Kč. Marným uplynutím dohodnuté doby splatnosti jednotlivých týdenních splátek se žalovaný dostal do prodlení se zaplacením celých dosud nesplacených dluhů. Na dluh bylo žalovaným doposud před postoupením pohledávky zaplaceno celkem 17 290 Kč, po postoupení pohledávky byla dne [datum] uhrazena částka 1 300 Kč. Tomuto tvrzení žalobkyně žalovaný nijak neodporoval. Smlouvou o postoupení pohledávek došlo k postoupení pohledávek za žalovaným z právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem a žalovaný na dluhy vyjma zmiňované částky 1 300 Kč dále nic nezaplatil, přestože byl k tomu žalobkyní vyzván i předžalobní výzvou. 7. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že je žaloba důvodná toliko částečně. 8. Mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne [datum] platně uzavřena smlouva o úvěru (§ 2395 a násl. občanského zákoníku) ve výši 25 000 Kč. Ujednání o„ poplatcích“ v souhrnné výši 24 860 Kč, tj. 99 % jistiny, je zcela nepřiměřené, věřiteli nevznikly žádné neobvyklé náklady a soud se proto rozhodl tuto výši odměny úvěrujícího nepřipustit pro rozpor s dobrými mravy, jelikož se ztotožňuje s ustálenou judikaturou v názoru, že sjednání odměny úvěrujícího ve výši 99 % jistiny za rok je zcela nemravné. Soud tedy musel podle ustanovení § 577 občanského zákoníku modifikovat neplatně sjednanou odměnu na výši, v níž by obstála požadavku dobrých mravů a současně odpovídala rovnosti stran tak, že úvěrující jistě neměl v úmyslu uzavírat tyto smlouvy bezplatně. Ujednání o odměně ve výši zjevně nepřiměřené částce poskytnuté původním věřitelem je podle názoru soudu v rozporu s dobrými mravy a v rozporu s požadavkem dobré víry, rovněž znamená k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, a to v části, v níž tato částka přesahuje 30 % jistiny za dobu trvání úvěrového vztahu (80 týdnů). Není přitom podstatné, jak poskytovatel úvěru svou odměnu ve smlouvě označí (typicky jako„ poplatek za poskytnutí úvěru“,„ obchodní úrok“, poplatek za jiné služby – stanovený ovšem fixní částkou bez ohledu na fakticitu plateb, případně jakékoli jiné označení), ani to, zda tuto odměnu označuje a uvádí jako celkovou částku, či zda uvádí jakékoli její složky (zde úrok a poplatky), dokonce ani to, které své náklady se tímto snaží pokrýt, jedná-li se o zcela standardní náklady úvěrujících (administrativa, zaměstnanci, vedení účtů, vymáhání). Za podstatné je třeba považovat to, že všechny tyto částky jsou svou povahou odměnou poskytovatele úvěru, a musí být přiměřené výši poskytované částky a délce doby, po niž je úvěr splácen (srov. např. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 3. 2012, sp. zn. 101 VSPH 14/2012 vydaný ve skutkově i právně obdobné věci). 9. Jelikož žalovaný obdržel na základě jinak platné úvěrové smlouvy částku 25 000 Kč, je povinen ji vrátit po postoupení pohledávky žalobkyni spolu s „ poplatky“ ve výši 30 % jistiny, tj. 7 500 Kč. Zaplatil-li žalovaný celkem 18 590 Kč, po započtení na celou výši platných poplatků zbývá na jistině uhradit částku 13 910 Kč, proto soud žalobě co do částky 13 910 Kč s příslušenstvím vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 13 910 Kč s příslušenstvím, neboť žalovaný se dostal do prodlení s placením svého dluhu. Pokud jde o příslušenství, žalovaný se zavázal po splatnosti dále platit úrok 20,74 % ročně a úrok z prodlení v zákonné výši (§ 2395 a § 1970 občanského zákoníku). Soud mu proto uložil i povinnost zaplatit žalobkyni příslušenství z přiznané částky dle jejího umoření od těch dní, od nichž žalobkyně příslušenství (byť částečně kapitalizované s ohledem na dílčí úhradu částky 1 300 Kč) žádala. 10. Žaloba však musela být zamítnuta v části 17 860 Kč s odpovídajícím příslušenstvím, neboť v této míře byl nárok žalobkyně pro rozpor sjednaných poplatků s dobrými mravy neopodstatněný. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 2 tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo. Ačkoliv měl žalovaný ve věci úspěch odpovídající částce 17 860 Kč na jistině (56 %) oproti úspěchu žalobkyně odpovídající přiznané částce 13 910 Kč na jistině (44 %), tak mu žádné náklady v řízení nevznikly. 12. Žalovaný je povinen uložené povinnosti splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).