11 C 366/2023-24 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky 31 697,55 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel dne [datum] se společností [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) smlouvu o půjčce [číslo] na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se uvedenou částku zavázal vrátit společně s poplatkem 17 893 Kč složeným z kapitalizovaných úroků ve výši 10 201 Kč, z úrokové sazby ve výši 18,48 % ročně, z částky za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a z částky za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 4 632 Kč (dále jen„ poplatek“), a to 52 týdenními splátkami po 729 Kč do [datum]. Na svůj dluh však žalovaný zaplatil toliko 4 200 Kč. Právní předchůdce žalobkyně předmětnou pohledávku postoupil žalobkyni, a ta je předmětem tohoto řízení. Žalobkyně se kromě nesplacené souhrnné jistiny a poplatku v celkové částce 31 697,55 Kč domáhala též obchodního úroku 18,48 % ročně z částky 18 649,71 Kč ode dne [datum] do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 18 649,71 Kč ode dne [datum] do zaplacení, přičemž tyto úroky částečně kapitalizovala. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil proti tvrzením uvedeným v žalobě nijak nebrojil. 3. Soud na základě výsledků přípravy jednání dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek (žalobkyně s tímto postupem vyslovila souhlas již při podání návrhu a žalovaný se na výzvu soudu k vyjádření k tomuto postupu s doložkou podle § 101 odst. 4 o.s.ř. nevyjádřil). Proto soud ve věci postupoval podle § 115a o.s.ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání. 4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze smluvních podmínek smlouvy o spotřebitelském úvěru a zákaznické karty soud zjistil, že žalovaný uzavřel dne [datum] se společností [právnická osoba] smlouvu o úvěru ve výši 20 000 Kč, když tuto částku měl splácet v týdenních splátkách po 729 Kč společně s poplatkem v souhrnné výši 17 893 Kč. Úroková sazba činila 88 % a byla pevná po celou dobu trvání smlouvy. [příjmení] byla žalovanému předána v hotovosti v den uzavření smlouvy. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, seznamu pohledávek, oznámení žalovanému ze dne [datum] a podacího lístku soud zjistil, že pohledávka z úvěrové smlouvy byla postoupena na žalobkyni s účinností ode dne [datum]. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] a podacího lístku soud zjistil, že žalovaný byl k zaplacení svého dluhu řádně vyzván. Z písemného tvrzení žalobkyně v návrhu a z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaný zaplatil na pohledávku celkem částku 4 200 Kč. 5. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů má soud za prokázaný skutkový stav, a to že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě došlo k přenechání peněz v hotovosti žalovanému, kdy žalovaný se zavázal vrátit půjčenou částku 20 000 Kč spolu s úrokem v pevné výši 10 201 Kč, částkou za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč, částkou za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 4 632 Kč a částkou za doplňkové pojištění ve výši 1 560 Kč, a to v 52 týdenních splátkách po 729 Kč. Marným uplynutím dohodnuté doby splatnosti jednotlivých měsíčních splátek se žalovaný dostal do prodlení se zaplacením celých dosud nesplacených dluhů. Na dluh bylo žalovaným doposud zaplaceno celkem 4 200 Kč. Tomuto tvrzení žalobkyně žalovaný nijak neodporoval. Smlouvou o postoupení pohledávek došlo k postoupení pohledávek za žalovaným z právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem a žalovaný na dluhy dále nic nezaplatil, přestože byl k tomu žalobkyní vyzván předžalobní výzvou. 6. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že je žaloba důvodná toliko částečně. 7. Mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne [datum] platně uzavřena smlouva o úvěru (§ 2395 a násl. občanského zákoníku) ve výši 20 000 Kč. Ujednání o„ poplatcích“ v souhrnné výši 17 893 Kč, tj. 89 % jistiny, je zcela nepřiměřené, věřiteli nevznikly žádné neobvyklé náklady a soud se proto rozhodl tuto výši odměny úvěrujícího nepřipustit pro rozpor s dobrými mravy, jelikož se ztotožňuje s ustálenou judikaturou v názoru, že sjednání odměny úvěrujícího ve výši 89 % jistiny za rok je zcela nemravné. Soud tedy musel podle ustanovení § 577 občanského zákoníku modifikovat neplatně sjednanou odměnu na výši, v níž by obstála požadavku dobrých mravů a současně odpovídala rovnosti stran tak, že úvěrující jistě neměl v úmyslu uzavírat tyto smlouvy bezplatně. Ujednání o odměně ve výši zjevně nepřiměřené částce poskytnuté původním věřitelem je podle názoru soudu v rozporu s dobrými mravy a v rozporu s požadavkem dobré víry, rovněž znamená k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, a to v části, v níž tato částka přesahuje 30 % jistiny za dobu trvání úvěrového vztahu (v tomto případě 52 týdnů). Není přitom podstatné, jak poskytovatel úvěru svou odměnu ve smlouvě označí (typicky jako„ poplatek za poskytnutí úvěru“,„ obchodní úrok“, poplatek za jiné služby – stanovený ovšem fixní částkou bez ohledu na fakticitu plateb, případně jakékoli jiné označení), ani to, zda tuto odměnu označuje a uvádí jako celkovou částku, či zda uvádí jakékoli její složky (zde úrok a poplatky), dokonce ani to, které své náklady se tímto snaží pokrýt, jedná-li se o zcela standardní náklady úvěrujících (administrativa, zaměstnanci, vedení účtů, vymáhání). Za podstatné je třeba považovat to, že všechny tyto částky jsou svou povahou odměnou poskytovatele úvěru, a musí být přiměřené výši poskytované částky a délce doby, po niž je úvěr splácen (srov. např. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 3. 2012, sp. zn. 101 VSPH 14/2012 vydaný ve skutkově i právně obdobné věci). 8. Jelikož žalovaný obdržel na základě jinak platné úvěrové smlouvy částku 20 000 Kč, je povinen ji vrátit po postoupení pohledávky žalobkyni spolu s „ poplatky a pokutou“ ve výši 30 % jistiny, tj. 6 000 Kč. Zaplatil-li žalovaný celkem 4 200 Kč, po započtení na poměrnou výši platných poplatků zbývá na jistině uhradit částku 20 000 Kč a na platných poplatcích částku 1 800 Kč, tj. celkem 21 800 Kč, proto soud žalobě co do částky 21 800 Kč s příslušenstvím vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 21 800 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky a ve výši požadované žalobou, neboť žalovaný se dostal do prodlení s placením svého dluhu (§ 1970 občanského zákoníku). 9. Žaloba však musela být zamítnuta v části 9 897,55 Kč, neboť v této míře byl nárok žalobkyně pro rozpor sjednaných poplatků s dobrými mravy neopodstatněný. Pokud jde o obchodní úrok vypočtený z částky 18 649,71 Kč, tak ze smlouvy nevyplývá, že úroková sazba činí 88 % (po dobrovolném zohlednění žalobkyní ve výši 18,48 %) ročně, jak uvedla ve svém vyjádření, ale že je pevně stanovená výší 86 % bez ohledu na časovou jednotku. Tento pevný úrok ostatně soud modifikoval, jak je uvedeno výše, proto jej ve zbytku zamítl, byť žalobkyně požadovala úrok v nižší sazbě, společně s přebytečnou požadovanou jistinou. 10. O nákladech řízení rozhodl soud výrokem III. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 2, kdy procesně částečně úspěšné žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení vůči žalovanému. Žalobkyně měla ve věci úspěch odpovídající přiznané částce 21 800 Kč na jistině (68,8 %) oproti úspěchu žalovaného odpovídající částce 9 897,55 Kč na jistině (31,2 %). Náklady řízení ve výši 3 446 Kč představují zaplacený soudní poplatek ve výši 1 268 Kč a náklady právního zastoupení v celkové částce 2 178 Kč, sestávající z mimosmluvní odměny ve výši 1 500 Kč podle § 14b odst. 1 bod 3. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“), za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka a žaloba) po 500 Kč, náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. za uvedené tři úkony po 100 Kč a z částky 378 Kč jako náhrady DPH 21% v souladu s § 137 odst. 1, 3 o. s. ř. Rozdíl na úspěchu činí 37,6 % ve prospěch žalobkyně, proto jí náleží náhrada nákladů ve výši 1 296 Kč. 11. Žalovaný je povinen uložené povinnosti splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.). Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.