6 C 126/2024-52 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 28. 6. 2024 domáhala po žalované zaplacení částky 20 730 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 16 959,78 Kč a úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 20 730 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení. Žalobkyně uvedla, že žalovaná uzavřela dne 21. 11. 2010 s právním předchůdcem žalobkyně , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“) smlouvu o půjčce č. 387954499, na jejímž základě žalovaná téhož dne v hotovosti převzala částku 15 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala půjčenou částku vrátit spolu s poplatkem ve výši 12 540 Kč. Žalovaná se zavázala celkovou dlužnou částku ve výši 27 540 Kč zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně v 60 týdenních splátkách po 465 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 15. 1. 2022. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas a poslední splátku uhradila dne 19. 12. 2012. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Dopisem ze dne 29. 9. 2023 bylo žalované oznámeno postoupení pohledávek na žalobkyni. Od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradila žalovaná 6 810 Kč. Žalovaná dále na tento dluh svůj dluh žalobkyni nic nezaplatila, ačkoliv byla k tomu vyzvána předžalobní upomínkou ze dne 3. 6. 2024.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Ze zákaznické karty a ze smlouvy o půjčce č. 387954499 ze dne 21. 11. 2010 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout žalované částku 15 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala vrátit půjčenou částku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 12 540 Kč, tj. celkem částku 27 540 Kč v 60 týdenních splátkách. Nedílnou součástí smlouvy o půjčce byly smluvní podmínky. V čl. 1 smluvních podmínek bylo sjednáno, že v případě sjednání úhrady dlužné částky v 60 splátkách, činí výše roční procentní sazby nákladů 224,28 % ročně. Z tvrzení žalobkyně, kterému žalovaná neodporovala, soud zjistil, že žalovaná dosud na dluh uhradila částku 6 810 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023, přílohy č. 1 – seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2023 a souvisejícího podacího lístku má soud za prokázané postoupení pohledávky na žalobkyni. Z předžalobní výzvy ze dne 3. 6. 2024 a souvisejícího podacího lístku soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu s dostatečným předstihem před podáním žaloby k soudu.4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu o půjčce, na jejímž základě došlo k přenechání peněz v hotovosti žalované, kdy žalovaná se zavázala vrátit půjčenou částku 15 000 Kč spolu s smluveným poplatkem ve výši 12 540 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 465 Kč, kdy termín poslední splátky ve výši 105 Kč byl stanoven na den 15. 1. 2022. Marným uplynutím dohodnuté doby splatnosti jednotlivých týdenních splátek se žalovaná dostala do prodlení se zaplacením celého dosud nesplaceného dluhu. Žalovaná na splacení úvěru zaplatila celkem 6 810 Kč. Tomuto tvrzení žalobkyně žalovaná neodporovala. Smlouvou o postoupení pohledávek došlo k postoupení předmětné pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Žalovaná na tento svůj dluh žalobkyni již dále nezaplatila ničeho, přestože byla k tomu žalobkyní vyzvána předžalobní výzvou ze dne 3. 6. 2024.5. Po právním posouzení shora zjištěných skutečností dospěl soud k závěru, že je žaloba zčásti důvodná. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla dne 21. 11. 2010 uzavřena smlouva o půjčce podle ust. § 657 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“). Sjednání poplatků v souhrnné výši 12 540 Kč je nepřiměřené výši poskytnuté částky, neboť odpovídá 83,6 % jistiny. S odkazem na ustálenou judikaturu reprezentovanou rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 3. 2012, sp. zn. 101 VSPH 14/2012, proto dospěl soud k závěru o neplatnosti takového ujednání podle § 39 obč. zák., neboť výše dohodnutého poplatku nad 30 % zisku za dobu splatnosti v délce 60 týdnů je nemravná. Protože právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované na základě uzavřené smlouvy částku 15 000 Kč, měl právo na vrácení jistiny s celkovou odměnou nejvýše 4 500 Kč. Od této částky je potom třeba odečíst částečné plnění žalované ve výši 6 810 Kč. Žalované byla proto výrokem I. tohoto rozsudku uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 12 690 Kč (15000 + 4500 – 6810). Vedle toho byla žalované uložena podle § 517 odst. 2 obč. zák. a vyhlášky č. 142/1994 Sb., ve znění účinném do 30. 6. 2013, povinnost k zaplacení úroku z prodlení z částky 12 690 Kč od 27. 12. 2012 do 27. 9. 2023, jehož kapitalizovaná výše činí 10 239,78 Kč, a úroku z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 12 690 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení. Výrokem II. tohoto rozsudku byla potom žaloba z výše uvedených důvodů zamítnuta ohledně poplatku ve výši 8 040 Kč a úroku z prodlení vyčísleného žalobkyní z této částky.6. O nákladech řízení rozhodl soud výrokem III. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 2, kdy převážně úspěšné žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 22 %. Žalobkyně měla ve věci úspěch odpovídající přiznané částce 12 690 Kč (61 %) oproti úspěchu žalované, který odpovídá zamítnutí žaloby v části poplatku ve výši 8 040 Kč (39 %). Žalobkyni v tomto řízení vznikly náklady v celkové výši 5 353 Kč, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 830 Kč a nákladů právního zastoupení, spočívajících v odměně za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a sepis návrhu) po 300 Kč podle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“), náhradě hotových výdajů za uvedené tři úkony po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., odměně ve výši 1 940 Kč za jeden úkon (účast na jednání soudu dne 13. 11. 2024) podle § 7 bod 5., § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. g) a. t., náhradě hotových výdajů ve výši 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t., jedné třetině náhrady za promeškaný čas ve výši 100 Kč za celkem tři půlhodiny podle § 14 a. t., jedné třetině cestovného ve výši 198 Kč (na trase z , adresa, , adresa, a zpět v délce 80 km osobním automobilem zn. Volkswagen při průměrné spotřebě osobního automobilu 4,7 l na 100 km a průměrné ceně paliva ve výši 38,70 Kč za litr a sazbě základní náhrady za používání silničních motorových vozidel za 1 km jízdy ve výši 5,60 Kč dle vyhlášky č. 398/2013 Sb.), když zástupce žalobkyně se uvedeného dne zúčastnil u soudu celkem tří soudních jednání, a dále náhradě DPH 21 % z odměny, náhrady hotových výdajů, náhrady za promeškaný čas a cestovného ve výši 785 Kč, přiznané v souladu s ust. § 137 odst. 1, 3 o. s. ř. Z uvedených důvodů soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů ve výši 1 177,80 Kč.